Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V loňském roce absolvoval herec a šansoniér Jiří Bartoň také více než dvacet přednášek po knihovnách v Čechách a na Moravě. Jeho besedy a přednášky se točí jednak o indické numerologii, jednak o hercích a filmech první republiky a protektorátu. Pro další sezónu chystá povídání o zfilmované Babičky z roku 1940.

"Moje nová přednáška se bude týkat okolností vzniku a různých peripetií kolem natáčení filmu Františka Čápa Babička z roku 1940. Osudy řady jeho hereckých představitelů i dalších tvůrců byly velmi zajímavé, leckdy až vypjatě dramatické a bude tedy o čem vyprávět. Spisovatelka Božena Němcová by letos oslavila dvousté výročí svého narození a tato okolnost mi při tvorbě přednášky krásně přihrála do karet," říká Jiří Bartoň.

Kyjovský rodák Mgr. Jiří Bartoň (1977) je vystudovaný filmový historik, přesto léta působil v brněnských divadlech, pět let byl v angažmá v Divadle Šumperk. Poslední roky žije v Praze a je na volné noze. Hraje v několika inscenacích v Praze i po celé republice. Nedávno měla v pražském Divadle U22 premiéra komedie německého dramatika Davida Giesselmanna O klucích aneb Jsem kuchta, ve které vytvořil postavu státního zástupce Aschenbacha.

Vedle toho hraje v televizních seriálech, objevil se i v několika zahraničních filmech. Za klavírního doprovodu Marie Drkulové vystupuje ve vlastním šansonovém recitálu Staré filmové melodie. Přednáší na Mezinárodní konzervatoři Praha herectví a dějiny českého filmu.

Je spoluautorem publikace Velká kniha herců první republiky a protektorátu, kterou před rokem vydalo nakladatelství Petrklíč. Právě tato publikace způsobila, že začal jezdit po besedách prakticky po celé republice. Vedle toho moderuje a zpívá na vernisážích. Naposledy tomu bylo začátkem července na zahájení výstavy "Kultovní filmové plakáty 60. let" v Kroměříži.

Na otázku, co mu dává setkání s lidmi, kteří chodí na jeho besedy, Jiří Bartoň odpověděl: „Jedna herečka kdysi řekla, že každá nová role je to pro ni něco jako shledání se s milovaným člověkem. Nějak podobně bych charakterizoval moje setkávání s lidmi na besedách, které jsem sice nikdy předtím neviděl, ale většinou mezi námi poměrně rychle dochází k jakémusi vnitřnímu propojení. Z mé strany opravdu nikdy nejde o nějaký formální kontakt, posluchačům dávám to nejlepší ze sebe a oni to myslím velmi dobře vnímají. Navíc na ty přednášky pokaždé, jak já tvrdím, vždy přijdou pouze ti, kteří tam z nějakého hlubšího důvodu mají přijít. A ten společně strávený čas dvou hodin je obohacující - jak věřím - nejen pro ně, ale i pro mě samotného, protože ti lidé mi svými reakcemi poskytují velmi smysluplnou zpětnou vazbu.”

Text a foto Robert Rohál