V loňském roce absolvoval herec a šansoniér Jiří Bartoň také více než dvacet přednášek po knihovnách v Čechách a na Moravě. Jeho besedy a přednášky se točí jednak o indické numerologii, jednak o hercích a filmech první republiky a protektorátu. Pro další sezónu chystá povídání o zfilmované Babičky z roku 1940.
"Moje nová přednáška se bude týkat okolností vzniku a různých peripetií kolem natáčení filmu Františka Čápa Babička z roku 1940. Osudy řady jeho hereckých představitelů i dalších tvůrců byly velmi zajímavé, leckdy až vypjatě dramatické a bude tedy o čem vyprávět. Spisovatelka Božena Němcová by letos oslavila dvousté výročí svého narození a tato okolnost mi při tvorbě přednášky krásně přihrála do karet," říká Jiří Bartoň.
Kyjovský rodák Mgr. Jiří Bartoň (1977) je vystudovaný filmový historik, přesto léta působil v brněnských divadlech, pět let byl v angažmá v Divadle Šumperk. Poslední roky žije v Praze a je na volné noze. Hraje v několika inscenacích v Praze i po celé republice. Nedávno měla v pražském Divadle U22 premiéra komedie německého dramatika Davida Giesselmanna O klucích aneb Jsem kuchta, ve které vytvořil postavu státního zástupce Aschenbacha.
Vedle toho hraje v televizních seriálech, objevil se i v několika zahraničních filmech. Za klavírního doprovodu Marie Drkulové vystupuje ve vlastním šansonovém recitálu Staré filmové melodie. Přednáší na Mezinárodní konzervatoři Praha herectví a dějiny českého filmu.
Je spoluautorem publikace Velká kniha herců první republiky a protektorátu, kterou před rokem vydalo nakladatelství Petrklíč. Právě tato publikace způsobila, že začal jezdit po besedách prakticky po celé republice. Vedle toho moderuje a zpívá na vernisážích. Naposledy tomu bylo začátkem července na zahájení výstavy "Kultovní filmové plakáty 60. let" v Kroměříži.
Na otázku, co mu dává setkání s lidmi, kteří chodí na jeho besedy, Jiří Bartoň odpověděl: „Jedna herečka kdysi řekla, že každá nová role je to pro ni něco jako shledání se s milovaným člověkem. Nějak podobně bych charakterizoval moje setkávání s lidmi na besedách, které jsem sice nikdy předtím neviděl, ale většinou mezi námi poměrně rychle dochází k jakémusi vnitřnímu propojení. Z mé strany opravdu nikdy nejde o nějaký formální kontakt, posluchačům dávám to nejlepší ze sebe a oni to myslím velmi dobře vnímají. Navíc na ty přednášky pokaždé, jak já tvrdím, vždy přijdou pouze ti, kteří tam z nějakého hlubšího důvodu mají přijít. A ten společně strávený čas dvou hodin je obohacující - jak věřím - nejen pro ně, ale i pro mě samotného, protože ti lidé mi svými reakcemi poskytují velmi smysluplnou zpětnou vazbu.”
Text a foto Robert Rohál
| < Předchozí | Další > |
|---|
S uměleckou fotografkou Monikou Váňovou jsem se před časem seznámila na kurzech tvůrčího psaní a velmi brzy jsem pochopila, že tato křehká blondýnka má nejen výrazně tvůrčího ducha, ale že si také dokáže tvrdě jít za svými sny a dovést je až k realizaci...
Vypadá to, že scénář probíhajícího světového šampionátu v ledním hokeji sepsal někdo jako Stieg Larsson nebo Olle Lönnaeus. Na turnaji, který se hraje ve Švédsku a Finsku, je něco jinak, než se čekalo. Jestli za t...
Zahrady světla je název výstavy ostravského malíře Antonína Gavlase, kterou bude k vidění ve foyer Domu i v Kroměříži. Vernisáž proběhne v pondělí 8. prosince v 18 hodin, přičemž výstavu zahájí Romana Blažková a Michal Kučera. Výstava obrazů a smaltu...
Přiznám se, že oceňuji divadlo, které má co říct, není tendenční anebo které si na divadlo jenom hraje. Oceňuji umně zpracovanou klasiku stejně jako novinky, přičemž je mi upřímně jedno, jestli jde o dramata či (tragi)komedie. ...
Kráčející skála (2004) je film jako vystřižený ze staré akční školy. Kdysi dávno nebyly třeba lasery, umělá inteligence ani vesmírné bitvy s mimozemšťany. Akční zážitek uměl zprostředkovat i obyčejný mezilidský problé...
