Lámaní chleba je nová inscenace Švandova divadla o odvaze a přátelství v době nesvobody, která zobrazuje šedesát let české historie – od roku 1944, kdy vesnici obsadili Rumuni a Němci až po začátek nového – svobodného - století. Napsal ji spisovatel Josef Holcman, známý autor povídkové knihy Cena facky, a inspiroval se kronikovými zápiskami svého otce. Hru režíruje Dodo Gombár, umělecký šéf divadla.
Hra se odehrává na jihomoravskm venkově a vypráví příběh tří kamarádů – sedláka Vojtu (Jacob Erftemeijer), jeho souseda Aloise (Petr Buchta) a Franze (Tomáš Červinek), vojenského dezertéra z wehrmachtu, jehož Vojta s Aloisem na konci války ukryjí ve stodole a zachrání mu tak život. Jejich přátelství pokračuje i v časech diktatury, kdy se za odvahu a charakter musí platit. A cena bývá někdy až příliš vysoká... Jak se zachovají, až dojde na „lámaní chleba?“
Slabá zápletka, slušné herecké výkony
Lámaní chleba je drama, které občas oživí komediální prvky, ale jehož zápletka je slabá. Není zde rozvinuto nic kromě známých faktů, jako je zakladání družstev, nebo udavačství. To všechno postavy formuje, a je zajímavé vidět, jak reagují na jednotlivé historické události, ale jinak se vůbec nerozvíjejí. Herci se však snaží stvárnit své postavy co nejlíp, a třeba uznat, že se jim to docela daří. Výjimkou jsou představitelky ženských postav, které ve hře nedostaly téměř žádný prostor, a na jevišti jsou takříkajíc jenom do počtu. Třeba taky zmínit fakt, že malého syna jednoho z hrdinů hraje dospělý muž, což dělá společné scény otce a syna poněkud rozpačitými.

Působivé drobnosti
Tvůrci si ale dali záležet na maličkostech, a tím dodali hře dobovou atmosféru. Nejpůsobivější jsou měnící se portréty prezidentů nebo pošťačka, která vždy zdraví a chová se tak, jak doba káže. Někdy se ve hře vyskytne i trocha poetiky, například tehdy, kdy jeden z hrdinů ve snu promlouvá se svým mrtvým koněm, a samotná metafora „lámaní chleba“ je geniální.
Stojí tedy hra za zhlédnutí? Já bych řekla, že ano. Možná nenabízí vynikající příběh, ale skvěle zobrazuje část české historie a to, jak jednotlivé dějinné události ovlivňovaly životy obyčejných lidí.
| < Předchozí | Další > |
|---|




„Za můj dospělý život jsem zkoušela hodně věci a ne vše mě chytlo,“ přiznává performerka Zorya Blue, která má nejen vlastní burleskní představení, ale také od roku 2020 vede Czech Burlesque School, kterou založila a v níž učí ženy jak...
„Můj otec mluvil po celý život o tom, že opustí své rodné městečko a vydá se do velkého města, protože nechce být velkou rybou v malém rybníku.“ Takto mluvil americký jižanský spisovatel Daniel Wallace o svém vlastním otci, který se stal tak...
Aktuální témata, jako moc technologií, síla přítomného okamžiku či přírody, tentokrát zalitá slunečním svitem, to jsou náměty děl od současných českých a polských umělců a umělkyň. Pořídit si je můžete v dostupné podobě limitovaných, podepsaných a oč...
S herci se setkáváme všude, na divadle, v kinech i při pohledu na televizi. Někdy nás uchvátí bezprostředností i uvěřitelností své práce, jindy jen kroutíme hlavou, neschopni přijmout nabídnutý produkt. Někdy se kolem herectví vytváří převtěl...
Po téměř čtyři měsíce se v Domě U Kamenného zvonu na pražském Staroměstském náměstí konala výstava MYSLET FILMEM. Navštívil jsem ji nedlouho před uzavřením (tento okamžik nastal 18.2.2023) a nestačil se divit.