Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V den 125. výročí narození novinářky, překladatelky a odbojářky proti nacismu Mileny Jesenské proběhlo slavnostní pokřtění parku v Kouřimské ulici v Praze 3 spojené s veřejným čtením.

V úterý 10. srpna večer se uskutečnilo slavnostní pokřtění parku Mileny Jesenské spolu s veřejným čtením z díla jejího a jejích blízkých. „Milena Jesenská byla žena, která uměla žít a zároveň zabojovat za druhé. Novinářka, která i módní rubrice dala něco navíc, a zároveň se i s bolavou nohou rozjela do pohraničí, brilantně popisovala tamní předválečnou situaci, upozorňovala, varovala, pomáhala prchajícím, postavila se proti nacistům a skončila v koncentráku, což jí bylo osudným,“ uvádí Andrea Cerqueirová, novinářka a iniciátorka akce. Sedmnáctého května to bylo 77 let, kdy Milena Jesenská zemřela v koncentračním táboře Ravensbrück. 

Andrea Cerqueirová

Park nebyl vybrán náhodně

Park v Praze 3 v Kouřimské ulici nebyl vybrán náhodně. Kouřimská byla Jesenské poslední adresou před zatčením Gestapem v listopadu 1939. „Děkujeme paní Andree Cerqueirové za nápad pojmenovat tento park po Mileně Jesenské – významné české osobnosti, které byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka a nositelce titulu Spravedlivá mezi národy. Tuto iniciativu Praha 3 ráda podpořila,“ říká Pavel Křeček, radní pro kulturu MČ Prahy 3. Andrea Cerqueirová dále děkuje za pojmenování parku Radě hlavního města Prahy a ÚMČ Prahy 3 a společně s Pavlem Křečkem vyjadřují přání, aby se park Mileny Jesenské stal místem setkávání a připomínkou odkazu této obdivuhodné ženy.

Úryvky z knih o Mileně Jesenské či její texty přečetli místostarostka Prahy 12 Eva Tylová, publicista Jan Beer, paní Alice Mullerová, právník Pavel Všetečka a moderátorka zajímavých debat Daniela Retková. Přečten byl vzkaz Aleny Bláhové, která z němčiny do češtiny přeložila knihu Aleny Wagnerové „Milena Jesenská“. Z brilantních textů Mileny Jesenské o přírodě, pracovních podmínkách či všímání si zdánlivých maličkostí při fotografování, které napsala ve dvacátých a třicátých letech minulého století, bylo cítit, jak jsou nadčasové. Fotografie pořídila Milena Renate Findeis, která odkaz Mileny Jesenské ctí, jméno Milena přijala k rodnému Renate, přičemž se také narodila 10. srpna.

Alice Mullerová

Nadčasovost "sprostých kytiček"...

„…Znám jednu kytičku a tu vy neznáte. U nás jí není, ale na kopcích Vídeňského lesa a v Alpách jí rostou záhonky. Ve Vídni sedí baby na trhu, křičí a prodávají ji v ohromných kytkách. Patří k těmto dnům předpodzimního nebe, celý rok na ni nemyslím, ale tady mi najednou chybí. Malá, světle fialová cyklánka, skrčená v bučinách. Potkáte-li ji, pozdravte ji. Až se budete vracet od moří, z hor, potkáte tisíce kytiček, každý strážnický domek, každá stanička má zahrádku a v každé zahrádce rostou sprostý kytičky. Až odtud pojedu domů, sto padesát kilometrů, potkám sto padesát domečků a sto padesát zahrádek s rudbekiemi, slézovou růží, měsíčky, jiřinkami, stopadesátkrát se zaraduji. Ten stopadesátý domeček stojí už u Prahy, komíny koukají, koleje se křižují, kolem je poušť štěrku, město tady drsně začíná, ale u domečku je zahrádka jako dlaň, uprostřed slézová růže, kousek řeřichy a bazalka, zlatý milovaný, sprostý kytičky, poslední pozdrav léta před životem v kamenných zdech,“ napsala 30. 7. 1925 v Národních listech Milena Jesenská (publikováno ve Výboru z díla „Milena Jesenská – Křižovatky“, který sestavila Marie Jirásková, Torst 2016).

Eva Tylová

Text „Sprostý kytičky“ přečetla Eva Tylová, která se z pozice místostarostky mj. snaží o to, aby na loukách a městských trávnících v Praze 12 kvetlo kvítí, které tam přirozeně patří. „Úměrně horkému počasí jsme nyní snížili četnost sečí a zvýšili jsme výšku seče na 10 cm. Část ploch jsme z některých sečí vyjmuli s cílem zvýšit schopnost trávníků udržet vodu, snížit prašnost sídlišť a napomoci biodiverzitě,“ píše v předmluvě brožurky městské části „Kvetoucí Praha 12“ (vydané v r. 2019), kde se lze prostřednictvím fotografií a stručných popisů seznámit s tím, jaké „sprosté kytičky“ se na loukách a travnatých pruzích u tamních ulic vyskytují.

Ona, tak vzácná, musela zemřít…

A na závěr slova překladatelky Aleny Bláhové: „Milena Jesenská mne zvláštně provází celým mým dospělým životem. Někdy na gymnáziu jsem poslala pár veršíků do časopisu Divoké víno (možná v roce 1969) a jako odpověď jsem dostala Knihu "Adresát Milena Jesenská" od její dcery Jany Černé (mimochodem i ona bydlela tady, v Kouřimské ulici). Od té doby vstupovala Milena do mého života ve zvláštních intervalech pravidelně – knihu její přítelkyně z Ravensbrücku Margarety Buber-Neumannové jsem zvláštní shodou náhod četla v době, kdy jsem překládala "Chasidské příběhy" Martina Bubera, Margaretina tchána, a psala si s jejím bývalým manželem Rafaelem.

Jan Beer

Když mne pak někdy v polovině devadesátých let oslovila Alena Wagnerová, zda bych nepřeložila její německy psanou Mileninu biografii do češtiny, nadšeně jsem souhlasila. Na knize jsme ještě udělaly kus práce, protože to, co se musí vysvětlovat německému čtenáři, se českému nemusí, ale v podstatě je to takový – snad ekvivalentní – převod toho, co Alena Wagnerová řekla v prvním, německém vydání. Mě u toho zajímal i Kafka, který Milenu hluboce chápal, stejně jako ona chápala jeho. Ale to by bylo na jindy. Stejně jako všichni ti židovští intelektuálové, s nimiž se Milena v Praze i ve Vídni stýkala a jimž spolu s mnoha dalšími lidmi po roce 1938 účinně pomáhala.

Chtěla bych proto tohle krátké poděkování uzavřít slovy rakouského novináře Waltera Tschuppika, jemuž Milena jako mnoha jiným pomohla k záchraně: A řekněte její dceři, co se vlastně slovy nedá vyjádřit: že Milena Jesenská stojí přede mnou jako ten nejlaskavější a největší člověk, jakého jsem kdy potkal. Její nesobeckost, odvaha, rozhodnost a smělé jednání – ach, jak musela zaplatit za to, že byla mimořádným člověkem. Když jsem obdržel zprávu o její smrti, styděl jsem se, že jsem zachránil svůj ubohý život, a ona, tak vzácná, musela zemřít!“

Foto: Milena Renate Findeis