Maminky malých dětí to nemají lehké, i když často slýchají, že jsou vlastně pořád doma, tak na co si stěžují, a jak to, že stále něco nestíhají... Naštěstí většina z nich takové připomínky bere s rezervou. Dokonce si najdou čas i na to, aby se o své postřehy a zážitky podělily se svými kamarádkami. Občas to udělají s takovým nadhledem a vtipem, že by bylo škoda neposlat vyprávění dál. Přečtěte si první příspěvek dvojnásobné maminky Nikoly, v němž barvitě líčí cestu pro balíček, a těšte se na její další maminkovské mimifejetony.
Konečně napadl sníh, paráda! Přemýšlím, jestli si půjdeme zablbnout jen před dům, nebo třeba na hřiště, když mi vyskočí zpráva z Alzy, abych si konečně vyzvedla balíček, protože ho mám v boxu už od včerejška! Takže je to jasné, vezmeme nosítko, boby a jdeme pro balíček. Ale z nosící bundy mi vlastně vyjel zip… Nevadí, najdu kleště a opravím to. Během bleskové půlhodinové opravy začíná miminko plakat, chce spát. Rychle ji oblékám, beru do nosítka a dokončuju opravu v rytmu houpy-houpy. Hurá, povedlo se, jdeme se doobléknout, a honem ven.
Za dobu, co mám dvě děti, je to vůbec poprvé, kdy je venku víc než jen poprašek, je tudíž nutné vytáhnout plnou polní – punčocháče, kombinézy, nákrčníky. První problém je kombinéza – dítě ji nechce (to starší, miminko s protesty, doufám, ještě pár měsíců počká). Po úspěšném vysvětlování, že na boby je kombinéza fakt skvělá, přichází druhý zádrhel – chce obléknout nejdřív ruce a pak teprve nohy. A tyhle rukavice nepřipadají v úvahu, není na nich Everest a Sky! Miminko nemá nákrčník, ale do nosítka už to rvát nebudu. Nevadí, stejně hned usne a přitulí se, a pak už stačí moje šála pro nás obě. Vylovím z útrob sklepa boby a vyrážíme.
Miminko nespí, vystrkuje ruce, zaklání se a nechává si sněžit na krk. Chvíli jí ten zážitek dopřeju, ale po pár metrech přeci jen strčím svoje rukavice do kapsy, rozepnu bundu a ruce jí schovám do nosítka. Zapínám bundu a tadá, zip se komplet rozjíždí. Miminko už potřebuje nutně spát a dítě má radost ze sněhu, nemůžeme to zabalit po třech minutách a jít zase domů. To zvládneme! Jednou rukou táhnu boby, druhou držím rozepnutou bundu, aby pod ni netáhlo, a jdeme. Jo, ale tahle ulice je vlastně rozkopaná a musí se chodit po silnici. Nevadí, chlapi z technických se činili, cesta je prohrnutá, autu se kdyžtak vyhneme. A aspoň jsem poučená a zpátky půjdeme jinudy.
Vyzvedávám balíček a zjišťuji, že v kapse nemám rukavice. Aha, takže zpátky přesně tou samou cestou. Rukavice nacházím, všechno v pořádku. Co bychom si tak mohly ještě v tom sněhu zkusit? „Já chci čůrat.“ Jasně, že mě to hned nenapadlo! Sundat kombinézu, podržet všechno tak, aby to bylo mokrý jen od sněhu, hotovo. Obléknout, všechno zastrčit, ještě rukavice. A nezapomenout, že první se obléká ta se Sky, Everest je až potom!
Už je jaro?
Foto: autorka článku
| < Předchozí | Další > |
|---|
Položili jsme několik otázek ředitelce Baletního studia Regina paní Regině Blažkové Holubové a díky tomu vám přinášíme jedinečný rozhovor nejen o tomto baletním studiu. Dozvíte se, na co je balet dobrý, proč by jej měly ...
Od kolébky do hrobu provází dřevo člověka od nepaměti. Patřilo mezi první základní materiál, ze kterého se dalo postavit obydlí, vyrobit potřebné věci pro domácnost, pro zemědělství, náboženské účely i hračky pro děti.
Svou fotografickou tvorbu představí po celé září ve foyer Domu kultury v Kroměříži Marie Korbelová, která letos slaví významné životní jubileum. Vernisáž výstavy, jejíž název zní Ptáci, je naplánovaná ve středu 1. září v 17 hodin. Expoz...
Blíží se prezidentské volby a bohatý a vlivný Jareš (Matěj Polák) doufá, že by je mohl vyhrát. Přízeň lidu je ale nejistá, a tak musí Jareš udělat všechno pro to, aby si své vítězství pojistil. Neobejde se to však bez nekalý...
Krátkometrážní animovaný snímek O krávě se probojoval do soutěžní sekce Pardi di domani na 76. ročníku filmového festivalu v Locarnu. Režisérkou tohoto originálního díla je talentovaná animátorka a ilustrátorka Pavla Baštanová, která ve spolup...
