Jede jede mašinka, v ní dvě děti a maminka

Jede jede mašinka, v ní dvě děti a maminka

Tisk

Masinka 1Ráda jezdím s dětmi vlakem. Jakože fakt ráda. Na kratší cesty dávám přednost autu, ale na ty delší volím vlak. Můžu za jízdy kojit, přebalovat, číst (z toho bych se v autě pozvracela, i kdybych zrovna neřídila a tu možnost měla). Nemusím řešit parkování. Děti jezdí zadarmo. Většina vlaků dokonce disponuje záchodem.

 

Cestování ve třech máme, troufám si tvrdit, zmáknutý. Na břicho nosítko s miminkem, na záda dostatečně velký batoh (protože nechceš a ani nemůžeš nosit nic v ruce, takže se do něj musí vejít všechno), jednou rukou držet starší dítě a druhou rukou otevírat dveře, kupovat jízdenky apod. Samozřejmě to sebou nese i spoustu zážitků, po kterých jsem úplně netoužila, ale co už. Třeba se mi jednou bude hodit, že s miminkem na břiše a batohem na zádech zvládnu zvednout do náruče batole a počkat v podřepu až se vyčůrá (tady se hodí mít ten batoh těžší, pěkně to pak vyvažuje ty dvě děti vepředu).

Cesty domů přinášejí víc těch náročnějších situací, zvlášť když se vracíme po celodenním výletu a na všech je patrná únava. Když se pak snažíme stihnout vlak (to je jedna z těch nevýhod vlaku, u auta bych se nebála, že mi ujede), musíme občas nasadit rychlejší tempo (protože chodit s předstihem je nuda, že jo). Jenže málokterý unavený dítě zvládne běžet. V takových chvílích využívám kromě úložného prostoru vpředu a vzadu taky ten nahoře (čti za krkem).

Masinka

Když donesu obě děti do vlaku, je samozřejmě všude plno. V reálu to znamená, že na každé čtyřsedačce sedí jeden člověk, jeho příruční zavazadlo, bunda, svačina a bůhví co dalšího. Procházím tedy celý vlak a na úplném konci nacházím chlapíka, který má vedle sebe jen menší batoh, který si určitě ochotně vezme na klín. Odpovídá mi, že jasně, můžeme si přisednout. Batoh nechává ležet na sedačce vedle sebe. Nevadí, však my se vejdeme na ty dvě sedačky naproti. Pořád ještě s miminkem v nosítku soukám svůj velký batoh do úložného prostoru nad hlavou. Spolucestující zvědavě koukají, jestli to zvládnu. Určitě mi v duchu fandí.

Vlak se rozjíždí, holčička brečí únavou, chce spát, ale nedokáže se na jednu sedačku poskládat tak, aby usnula. Nechám ji tedy lehnout přes dvě sedačky a sedám si „na půl zadku” k jejím nohám. Sedačky nemají opěrky na ruce a před námi je hodinová jízda, takže šance, že vypadnu do uličky, je docela vysoká. Ale nebudu si stěžovat, batoh toho pána nastoupil dřív než já a tak si jistě zaslouží svoje sedadlo. V půlce cesty se uvolní místa o kus vedle a tak stěhuju spící dítě, bdící miminko i všechny věci a konečně se opírám. Jaká úleva pro záda. Bývalý spolusedící mi s úsměvem přináší boty, které jsem zapomněla pod sedačkou. Na příští stanici vystoupí…

Před naší konečnou budím holčičku, která má půlnoc a z představy oblékání a vystupování do mrazu je asi tak nadšená, jako já, když se děti rozhodnou vstávat v pět ráno. Za stálého skandování “já chci spinkat” ji oblékám, odcházíme ke dveřím a v tu chvíli miminko střílí do plíny. Z vlaku vystupujeme za doprovodu pláče unavené holčičky a smradu linoucího se z nosítka. Stejně se ale těším na další cestu.

Foto a text: Nikola Ševců


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Tapír

  • TAPÍR 2/2024
    Vždycky to uteče jak voda…  Nedávno jsme ještě listovali prvním číslem Tapíra tohoto roku a už je tady číslo druhé....
  • TAPÍR 1/2024
    S novým rokem přichází i nové číslo vašeho oblíbeného humoristického časopisu Tapír. Letos jsme se zakousli už do sedmého ročníku!...
  • Tapír 6/2023
    Poslední číslo Tapíra pro rok 2023 je venku! V tomto vydání se můžete těšit na vtipy zaměřené na téma Na...
Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Michal Vaněček odpočívá tak, že píše

200 rozhovor1Letošní léto předvedlo různé podoby, kdy slunce pálilo o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“) a občas seslalo přílivy deště. Co dělají spisovatelé a ilustrátoři v létě? Jak se jim píše či kreslí po...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Memorandum ochraňující i zemědělskou a kulturní krajinu

Tiskova konference - memorandum o ochran   ziv. prostrediMemorandum o ochraně životního prostředí představila TOP 09. Podíleli se na ní tři bývalí ministři žvotního prostředí a dal...


Literatura

Kniha Kláry Kolouchové o zdolávání horských vrcholů, plnění snů a vlastní cestě

Nahore fouka perexPrvní Češka, která zdolala tři nejvyšší vrcholy světa – Mount Everest, Kančendžengu a K2, má spoustu elánu a chuť pořád něco podnikat. Před nedávnem jí vyšla kniha Nahoře fouká, inspirativní průvodce pro ženy, které chtějí jít vlastní...

Divadlo

Osmý ročník Pernštejnlove startuje předprodej a láká na Robina Ferra nebo Válku Roseových v podání Divadla Tramtarie

pernstejnlove-200Na pět červencových dnů od 25. do 29. července se Zámek Pardubice a jeho nádvoří, parkán i valy stanou dějištěm 8. ročníku divadelního festivalu pod širým nebem Pernštejnlove. I letos láká na řadu kvalitních divadelních představení, kte...

Film

Napoleon je dobrý film. Bohužel ale jen dobrý

napoleon200Začnu pozitivně: Napoleon je dobrý film. Bohužel ale JEN dobrý. Od spolupráce renomovaného anglického režiséra Ridleyho Scotta a slavného "oscarového" herce Joaquina Phoenixe jsem čekala dílo výjimečné, nadprůměrné, pamětihodné.

...