Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Otázka vcelku obšírná. Jinými slovy by se dala rozebrat na několik plných listů papíru. Každého minimálně napadnou klasická pojmenování slovy po celém světě známými, jako třeba památky, prestižní školy (plzeňská práva vyjímaje), členitost terénu, kulturní bohatství napříč všemi žánry, a takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. V metropoli České republiky se schovává tak jako v jiných dalších metropolích světa mnoho dalšího, lidem urputně zaměstnaným či nechutně bohatým skryto. Zkrátka rozmanitost kultur v našem hlavním městě nabízí i pro méně movité a nejen pro ně možnost směny nepotřebného majetku. V praxi to pak funguje, asi tak, že když se něčeho potřebujete zbavit, tak to zkrátka odnesete do popelnice. Pokud máte „zásilku“ ke směně větších rozměrů, necháte ji ležet přímo u popelnic. Představte si, co máte zrovna doma, čeho byste se potřebovali zbavit?

Samozřejmě je to o principu. Lidé zkrátka pohlíží na „vymetače“ popelnic jako lůzu společnosti. Nicméně když se na to podíváte z principu praktického, většina vymetačů hledá poživatiny, které by je udržely v kondici. Lidé však vyhazují cokoliv, nejvíce pak v hlavních městech. Takže kdejakého „normálního“ spoluobčana si čas od času můžete zaměnit za vymetače, protože zrovna před časem našel vyhozené oblečení někoho, komu se už nehodilo. Abych se vrátil k meritu věci. Miluji na Praze tak přirozenou věc, jako je vyhazování odpadků. Pokud se budeme bavit o spotřebním zboží, nábytku atd., zjistíte, že se s trochou štěstí dá pořídit výbava pro 16m2 byt. Lákadlem tohoto směnného nákupu bývají tzv. pravidelné svozy odpadu. Určitě si Pražané, a nejen oni, všimli na rozích ulic čas od času velkokapacitních kontejnerů, kam lidé nosí, co se jim už nehodí, co už dosloužilo. Sám jsem pražských odpadových služeb využil a zbavil se nepotřebného nábytku. Pravdou zůstává, že když se chcete zbavit čehokoliv, necháte to volně ležet kdykoliv u popelnic a druhý den už to tam většinou nenajdete. Uvažte, někomu se může zalíbit kolo vašich dětí, které už vyrostly. Příkladů je bezpočet.

Opravdovou lahůdkou jsou ony již dříve zmiňované termínové svozy odpadů. Lahůdka na věci pak vzniká podle toho, v jaké městské části Prahy bydlíte. Tedy čím nižší číslo, tím větší hodnota vyhozených věcí. To samé platí o čtvrtích, které osidlují movitější spoluobčané. V praxi to pak vypadá, že si na „sedmičku“ zajedete pro nějaká stará křesla a židle ke kuchyňskému stolu, a na Prahu 1 pro starou televizi, lampu či dokonce počítač. Asi by vás nenapadlo k tomu kontejneru prostě jít a začít se přehrabovat ve věcech. Jak jsem ale předeslal, vše je jen o principech. Mně osobně se třeba doma ocitla dvě krásná polstrovaná křesla z dob komunistického výkvětu, která jsem si přečalounil do nových barev. U mých přátel sklidila neskonalého a neopakovatelného obdivu.

Vezměte si kupříkladu bazary. Tam si čas od času najde někdo z vás cestu, ale přemýšlíte o tom, odkud se to všechno vzalo? Spíše přemýšlíte o tom, co byste zrovna potřebovali. Zamyslete se nad tím, když něco půjdete vyhodit.

V republice se našlo několik chytrých hlav a tuto myšlenku využilo nejen ve svůj prospěch, ale také ve prospěch potřebných. Český červený kříž rozmístil na několika lokacích odpadové červené kontejnery na šatstvo. Lidé se tak mohou s dobrým pocitem zbavit oblečení, které v šatníku pouze zabíralo místo. Stejnou barvu kontejnerů, tedy červenou, ale s úplně jiným účelem, vymyslela ostravská společnost pro sběr (ne)použitých elektro přístrojů. Pamatuji si na pár reportáží v hlavních zprávách, jak se pár lidí zaseklo do půl těla, aby tyto popelnice prohledali. Odpady jsou jako staré láhve – stále recyklovatelné.

Zdroj foto: www.cckpraha1.cz,