Mám nízkou toleranci k lidské hlouposti, říká Miloslava Erika Veselá

Mám nízkou toleranci k lidské hlouposti, říká Miloslava Erika Veselá

Tisk

M E Vesela 200Přestože se chtěla stát literární nebo výtvarnou kritičkou, vystudovala nakonec politologii a mezinárodní vztahy. I taková je nová hvězda na českém literárním nebi, spoluautorka povídkové knihy Kafe v pět – Miloslava Erika Veselá.

 

 

Nejde se hned na úvod nezeptat. Co vy a literatura? Milovala jste knihy od dětství, nebo jste si k nim hledala cestu až postupem času?

Dostala mě velmi brzo a snahy o záchranu už budou asi marné.

Nikdy nezapomenu na vaši poznámku v přihlášce do literární soutěže, že jste cynický mizantrop. Jak se to projevuje?

Mám nízkou toleranci k lidské hlouposti a vysokou potřebu být čas od času sama. Když jsem rozmrzelá, trousím ironické, jedovaté poznámky. Vím, že jsem v tu chvíli na ránu, ale těžko se s tím bojuje.

Vystudovala jste politologii a mezinárodní vztahy, ale původně jste chtěla být literárním nebo výtvarným kritikem. Možná ještě není pozdě…

Vyrukovala jsem s tím na rodiče někdy v patnácti. Žertem mi odpověděli, že se „mám živit slušně“. Nedávno jsem zjistila, že několik internetových knihkupectví používá citaci z mé recenze na „Už je tady zas“ od Timura Vermese. Hned jsem našim volala, že mi v mládí zkazili velmi slibnou kariéru. Naštěstí mě znají, tak to brali s humorem.
Ale abych byla upřímná, myslím si, že by mě literární kritika bavila do té doby, dokud bych mohla číst, co chci. Krize by nastala s prvním nedobrovolným výtiskem, který by mi přistál na stole.

Někteří spisovatelé nesou kritiku opravdu těžce. Jste ten případ?

Ano i ne. Snažím se to brát s nadhledem, ale není to lehké. Představte si, že si zařídíte byt, jak nejlépe umíte. Kritik je pak jako návštěva, která k vám vtrhne a začne: „V koupelně máte jednu kachličku nakřivo, obývák bych vymaloval jinak, béžová sedačka se do něj nehodí, chlupatý koberec už dávno není v módě, a co má znázorňovat ten obraz v kuchyni?“ Nevzala byste ho holí?

Chtělo to nějaký čas, ale naučila jsem se oceňovat dobře míněnou kritiku, která slouží jako zpětná vazba. Pokud mám s textem vážnější záměry, nechávám ho vždy pročíst někým jiným, abych se vyhnula chybám z „autorské slepoty“. Třeba povídka „V lobby“ má na svou délku poměrně velké množství postav a hodně skáče v čase. Když jsem ji dopsala, nebyla jsem si jistá, jestli se v ní čtenář nebude ztrácet. Zpětná vazba mi tehdy hodně pomohla. Přijímat kritiku mě naučila máma, které jsem dávala přečíst svoje první výtvory. Když se jí něco nelíbilo, nebrala si servítky. Tehdy jsem se vztekala, dnes jsem ráda, že mi říkala, jak to vidí, ne to, co jsem chtěla slyšet.  

M E Vesela


Jste jednou z výherkyň literární soutěže PANA NAKLADATELE. Kdy vás napadlo zkusit štěstí, a tušila jste od počátku, že by to mohlo vyjít? (Kniha Kafe v pět právě vychází, pozn. Red.)

Moc jsem nevěřila, že to vyjde, ale chtěla jsem zkusit, jestli moje texty mají šanci obstát v konkurenci jiných autorů. Na soutěži mě zaujalo téma i to, že ji vyhlásilo relativně mladé nakladatelství. Přišlo mi to jako dobrý nápad. Musím přiznat, že mi to dodalo sebevědomí; přihlásila jsem se do další soutěže a založila si blog „The Flying Attitude“.

Vaše vítězná povídka „V lobby“ byla velmi osvěžující a při jejím čtení jsem se přistihla, jak lituji, že se nejedná o trochu delší literární útvar… Jak přišel nápad na tuto povídku? Co vás inspirovalo?

Inspiraci nehledám. Bohudíky chodí sama a doufám, že jí to vydrží. Mám ráda absurdní situace, detaily, zdánlivé hlouposti, které změní běh celého příběhu. Většinou jsou tím prvním, co mě napadne, a kolem nich potom začnu odvíjet děj. Nejtěžší pro mě je sednou na židli a začít psát. Klíčové jsou tak první tři až čtyři strany, během kterých se rozhoduju, jestli to má vůbec smysl.

Máte pro sebe nějaký nenaplněný literární sen?

Se sny bývám opatrná. Pokud můžu parafrázovat klasika, tak: „Jenom jedna věc je horší, než když se vám nesplní žádný sen – když se vám splní všechny.“ Samozřejmě by bylo super jednou vydat vlastní knihu. Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli bych se chtěla psaním živit. Mám-li tedy vyslovit nějaké literární přání, bude abstraktní: Nikdy neztratit nápady, originalitu a soudnost.

Kdo vás při psaní nejvíc inspiruje? Máte nějaké literární vzory?

Jeden vzor nemám, spíš se mi líbí určité prvky tvorby u jednotlivých autorů. U Eca obdivuju schopnost věrohodně našroubovat fiktivní příběh na přesné historické reálie, u Murakamiho přirozené prolínání mystiky s realitou, Irvingovi závidím jeho silné a sebevědomé ženy, Grass má úžasnou symboliku a hraje si s jazykem, King je člověka schopný vyděsit na dvou řádcích a Wilde rozbrečet. U Dostojevského a Faulknera jsou pro mě inspirací propracované charaktery postav a zápletky hodné antického dramatu.

V dnešní době se hodně diskutuje vztah mladých lidí/dětí k literatuře. Nečtou… knihy je nezajímají. Je podle vás něco, co by zásadně pomohlo, aby si ke knihám znovu našlo cestu více lidí?

Je to tak trochu klišé. Nedivila bych se, kdyby větu „Mládež nečte, je zkažená a spěje do záhuby“ našli vytesanou někde na pyramidě. Možná mám na věc přehnaně pozitivní pohled, protože patřím ke generaci, která mrzla o půlnoci před knihkupectvím ve frontě na Harryho Pottera, ale neviděla bych to tak černě. Nemám pocit, že by děti četly o tolik míň než předešlé generace, navíc je dnes obrovský výběr zajímavých knih právě pro ně. Podle mě je klíčové rodinné zázemí, pokud rodiče sedí před televizí nebo počítačem, nemůžou se divit, že jejich potomek po večerech neobráží divadla a necituje Erbena.

Koho vy sama nejraději čtete a jakou knihu byste čtenářům doporučila?

Jak už napoví výše zmíněný výčet inspirací, mám ráda hlavně klasické autory. Z těch moderních mě v poslední době chytla Muriel Barbery a její „S elegancí ježka“ nebo Amélie Nothomb. Stálicemi jsou u mě Murakami, Irving, Eco a McEwan.

Velice děkuji za rozhovor.

Foto: Hana Brožková


 
Banner

Přihlášení



S toxickými vztahy je to jako s chřipkou – virus daleko snadněji napadne člověka s oslabenou imunitou

S velkou nadsázkou by se tenhle příběh dal nazvat „Jíst, meditovat a milovat po česku“. Jen to není taková selanka, i když se děj odehrává v romantickém přírodním prostředí Grand Canyonu. Hlavní hrdinka tam ani nemedituje, ani si neužívá místních kulinářských specialit, ale tvrdě maká a kručení v břiše už ani nevnímá. A milování? Počáteční elektrické výboje vzrušení brzy vystřídají bolest, paralýza ze strachu a živočišný odpor. Naštěstí zafunguje i pud sebezáchovy.

Pointa

Skřítci Houbáci opět zasahují

Děti, co mají pod kloboukem, už jistě znají skřítky Houbáky. Ti se nyní vracejí na scénu a s nimi spousta dalších lesních bytostí, bez nichž by to v lese nebylo tak úplně ono. Na světě je druhý díl Houbáčků, knížky, která by měla ležet na čestném místě všech knihkupectví. Čím je tak výjimečná? Je prostě jedinečná!

Pointa

Banner

Hledat

Rozhovor

„Pokud děti vidí číst své rodiče, jistě si sami také najdou ke knize cestu…“

blecha zdenek 200Poslední dobou se objevuje stále více periodik obecního charakteru a o zajímavé čtení není nouze. Uvědomila jsem si, že mě trochu mrzí, že jsme se zatím nikde nedočetli o místní knihovně. Známe dobrovolný spolek Čarodějnice od Juliány...

Videorecenze knih

Fotbal je magie, je to souboj umění, techniky a síly se soupeřem, který chce taky vyhrát

Na svém kontě má 130 fotbalových zápasů v nejvyšší československé soutěži, během nichž vystřelil 11 gólů. Kromě toho je dvakrát mistr Kostariky a jednou mistr střední Ameriky, z doby kdy působil v kostarickém klubu LD Alajuelense. Řadu let byl fotbalovým expertem a komentátorem fotbalových zápasů v České televizi. Spolu s manželkou, dcerou a synem pořádají každoročně pravidelně rodinný příměstský tábor pro děti Multi Art Camp, o který je obrovský zájem. Věnuje se také grafice a malování obrazů. Řeč je o Pavlu Karochovi.

Čtěte také...

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Praha-Klánovice


brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šu...


Literatura

Příběh „kovbojky“ Kamily Novákové

to by se kovbojkam stavat nemelo 200Příběh „kovbojky“ Kamily Novákové, která se s rodinou přestěhovala na samotu do hor, aby si zde splnila svůj sen chovat koně, se čte jedním dechem. Kniha je prodchnuta romantikou, ...

Divadlo

Čvachtající labutě? Baletní parodie v Severočeském divadle již tento pátek!

baletparodie perexMám moc ráda balet. A tak se těším do Severočeského divadla v Ústí nad Labem, kde je v pátek 22.5.2015 na programu představení na motivy Labutího jezera. Má být plné komických prvků a komediálního ztv...

Film

Želvy Ninja všechny naporcují

Zelvy Ninja 200Film Želvy Ninja (2014) navazuje na nekonečnou sérii filmů a seriálů o zmutovaných zvířatech, která mají tělo i mysl podobnou člověku. Reportérka April O'Neilová (Megan Fox) jim je na stopě, ale je s jejich osudy spojená víc, než si myslí....