Kultura21.cz

Nejen dramaturgii divadelního předplatného, ale také koncertů či besed má od letošního května v Domě kultury v Kroměříži na starosti Robert Rohál. Jako programový pracovník se také spolupodílí na dalších akcích a festivalech. Kultura mu však není cizí. Kdysi v této oblasti téměř deset let pracoval, poté působil v novinách, aby se po dvaceti letech do kultury zase vrátil. O své zajímavé práci, ale také o svých literárních i fotografických aktivitách vypráví v následujícím rozhovoru.

Blíží se konec roku, a proto by mne zajímalo, jak hodnotíte první část letošní sezóny?
Pokud bych se měl pocitově vyjádřit k akcím, které proběhly v našem Domě kultury od září do konce letošního roku, tak si myslím, že jich bylo docela dost a lidi vesměs chodili. Tradičně plná jsou představení, která jsou zahrnuta do podzimního divadelního předplatného. Vyprodaný byl i Karel Plíhal, ale ten byl v menším dále. Další koncerty, které se konaly na velkém sále, ale neměly stoprocentní návštěvnost. Patřil mezi ně třeba koncert Petra Koláře, který byl ovšem, co se návštěvnosti týče, srovnatelný s jiným pěkným koncertem Radůzy. Mezi další úspěšné pořady se zařadily zábavná talk show Zdeňka Trošky stejně jako vánočně laděné vystoupení BROLNu.

Vzpomněl jste podzimní divadelní předplatné. Jaká představení proběhla?
Zatímco v září jsme uvedli českou klasiku Lucerna v kouzelném provedení Slováckého divadla Uherské Hradiště, v říjnu to byl hudebně-divadelní večer s hvězdami Semaforu Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou. A v listopadu jsme měli představení dvě - hořkou komedii Na mělčině s Ivou Janžurovou, Sabinou Remundovou, Miroslavem Vladykou a Bárou Munzarovou, a dále muzikál Malované na skle, s nímž do Kroměříže přijelo Městské divadlo Zlín.

Předpokládám, že jste podepsán i pod dramaturgií divadelního předplatného na jaro příštího roku...
Myslím, že bude opět  žánrově pestré. V lednu to bude Poprask na laguně v provedení pražského Divadla pod Palmovkou, v únoru představení Commedia Finita v nastudování Divadelní společnosti Karla Soukupa, březen nabídne české drama Maryša, s nímž přijede Moravské divadlo Olomouc, v dubnu jsou na programu Drahouškové s Janou Paulovou a Pavlem Zedníčkem a květen bude ve znamení Divadla Petra Bezruče Ostrava, které sem zavítá s komedií Scapinova šibalství. Jednu z hlavních rolí zde hraje Norbert Lichý.

Na co se nejvíc z této divadelní nabídky těšíte?
Asi na představení hry Commedia Finita autorky Viktorie Hradské, které je o Emě Destinnové viděné očima čtyř různých žen a které je taky hodně o české malosti. Já tohle představení kdysi viděl jako monodrama s jednou herečkou - Gabrielou Wilhelmovou - a bylo to něco úžasného. Existuje i rozhlasová verze, kterou natočila Jiřina Jirásková, a to bylo taky perfektní. Společnost Karla Soukupa ale přijede s představením, které bude jiné v tom, že se představí známé herečky jako Valerie Zawadská nebo Kateřina Macháčková.

Jaké akce z letoška vám ještě uvízly v paměti, na co rád vzpomínáte?
Byl to třeba koncert pop zpěváka Davida Deyla, který měl moc hezkou atmosféru a pro který jsem si vymyslel i originálního předskokana - kroměřížskou taneční skupinu M dance crew KM... Ale organizačně jsem se spolu s ostatními kolegy spolupodílel i na velkých akcích, jako byly koncerty cyklu Hudba v zahradách a zámku, dvoudenní festival pouličního divadla, přehlídka Folk ve dvoře, tradiční mezinárodní festival dechových hudeb nebo oblíbené jarmarky... Naposledy to byla přehlídka Folkové Vánoce, která proběhla 1. prosince. I tady nechyběly hvězdy jako Pavlína Jíšová, skupina Poutníci nebo František Nedvěd s kapelou.

Vzpomněl jste jarmarky...
Je to tak. Dům kultury v Kroměříži organizuje také jarmarky a já byl tím, kdo vše dával v té první fázi dohromady. V podstatě to obnáší, že řešíte přihlášky, podáváte informace a dáváte ty stánkaře dohromady, tvoříte jejich seznam, komunikujete s nimi. Náročné je to v tom, že před každým jarmarkem volá denně minimálně dvacet lidí - a to trvá celý měsíc... Vy tím pádem musíte vyřídit dvacet telefonátů denně a pořád dokola vysvětlujete podmínky účasti a vůbec veškeré informace týkající se třeba i těch dalších jarmarků, což vám ukradne spoustu času. A to je ten problém, protože neděláte jenom tohle... Vlastní jarmark je sice taky náročný, ale jen na začátku, kdy to celé dáváte dohromady přímo na place. Ale to už jsem potom dělal ve spolupráci s externistkou. Ta si také pěkně mákla s perfektně vypracovaným plánkem, aby všechno sedělo, jak má, aby nechyběla elektřina těm, co ji potřebují atd.

Co zajímavého ještě plánujete v příštím roce, na co se mohou kroměřížští těšit?
Provoz bude částečně omezen, neboť od dubna do září by měla proběhnout rekonstrukce části střechy Domu kultury, a tím pádem bude vyřazen ze hry společenský sál. Ale mnohé akce poběží. Naplánoval jsem už pořad s knězem Zbigniewem Czendlikem, který odstartuje sérii duchovně laděných besed. A začal jsem řešit věci ohledně koncertů Ondřeje Havelky a Melody Makers nebo Petry Janů se skupinou Amsterdam. Chtěl bych vzít i šansonový recitál Heleny Vondráčkové s doprovodem klavíristy Zdenka Merty, což mi oba protagonisté přislíbili...

Co vás osobně v poslední době zaujalo jako diváka a posluchače?
Z hudby to je jednoznačně CD Bosa, které natočila pro mne doposud neznámá zpěvačka Markéta Zehrerová s Edou Parmou. Ale moc se mi líbí i nové dvojalbum funky kapely Top Dream Company... Co se filmů týče, tak mě upoutal v televizi nedávno uváděný snímek Bohdana Slámy Čtyři slunce. Opět jsem si uvědomil, jaká je Aňa Geislerová skvělá herečka. A taky jsem byl nedávno překvapen nabídkou všeho, co skýtá a nabízí Muzeum Kroměřížska.

Pojďme k vašim literárním aktivitám. Loni vám vyšly tři knihy, ale letos nic...
Je to tak. Jednou z příčin bylo, že jsem nastoupil do nového zaměstnání a jednoduše neměl čas. Přes léto jsem byl prakticky pořád v práci. Konaly se velké akce, festivaly a nejde z toho kolotoče vypadnout. Vlastně jsem neměl ani pořádnou dovolenou. Někdy v srpnu jsem vyjel na dva dny na Slovensko, a v září to byly zase tři dny, ale to jsem byl doma a spal a spal. Říkám, léto bylo náročné. 

Takže žádná nová kniha na obzoru...?
Ale jo, něco se rýsuje. Už koncem roku bych se měl vrhnout do titulu, jehož pracovní název zní Celebrity - Fámy, nepravdy a skutečnost. Zatímco tuto knížku jsem slíbil nakladatelství Petrklíč, další dvě knihy bych chtěl vydat u Grady Publishing.

Díky pracovnímu vytížení jste měl pauzu i co se týče vystavování vašich uměleckých fotografií. Pokud vím, tak loni jste vystavoval na Karlštejně, v Dobrušce i ve slovenském Zvolenu, ale letos jste měl jen jednu výstavu...
Máte pravdu, a to jsem ještě vystavoval dva roky staré věci, které jsem předvedl na místech, která zmiňujete. Já totiž letos nechtěl vystavovat vůbec, chtěl jsem si dopřát pauzu - ale nakonec mě stejně přemluvili. Výstava proběhla v krásných prostorách kroměřížské cukrárny Amadeus, trvala tam snad pět měsíců, a já jsem tomu nakonec moc rád. Kolekce Romance o Krásce a Zvířeti tam docela zapadla.

{youtube}IcKTJ8K2AMs{/youtube}

O nové fotografické kolekci neuvažujete?
To víte, že uvažuju. Už ji mám nafocenou, ale čeká mě ještě postprodukce, to jest finální úprava fotek. Musím si s tím zkrátka pohrát, vymazlit to. Předvést bych ji chtěl v prvních měsících příštího roku.

Předpokládám, že půjde opět o černobílé fotografie a další příběh...?
Nafotil jsem kamarádku Soňu Drábkovou, ale tentokrát nepůjde o příběh. Budou to "jen" portréty, přičemž na každém bude ale úplně jiná Soňa. A o to šlo, mít ji na každé fotce jinou. Zajímaly mě ty její proměny, kdy musela zpracovat nejrůznější emoce. Proto jsme měnili nejen líčení, paruky či šperky, ale i výraz ve tváři. Proto je každá fotka jakoby z jiné doby, proto bude mít každá fotka své motto, svůj název... Jako inspirace nám posloužily třeba Mozartova manželka Konstance, Josephine Baker, Marylin Monroe, Lída Baarová nebo Marta Kubišová ze šedesátých let.

Vašimi modely a modelkami jsou zpravidla vaši přátelé a známí. Kde jste narazil na Soňu?
Bylo to právě v době, když jsem nastoupil do kroměřížského kulturáku a fotil akci Den tance, kde vystupovala s tanečním souborem M dance crew KM. Tehdy jsem poznal celou tuto partičku a bylo to jasné. V Soně jsem našel dobrou kamarádku. Myslím, že to byla ona, kdo mě vlastně přivedl na myšlenku nafotit něco nového. Je fajn, že ji to baví a že si udělá i čas na focení i na pokec o tom všem, i když má svou práci, domácnost, manžela, dva syny.

Těšíte se na Vánoce?
Víte, že ani moc ne. Dřív mě to bralo více, když byly děti malé, ale teď svátky beru víceméně odpočinkově a jako dobrý relax před startem do příštího roku. Ale je fajn, že se sejde nejbližší rodina a že bude také více času na pohodu, dobré jídlo a pití. A také by se nemělo zapomínat na dobré přátele. Ještě, že jich pár mám!

Dana Ehlová
Foto archiv Robert Rohál