Kultura21.cz

Přes dvě desetiletí spolupracovala s Karlem Gottem, tři roky s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers, hrála a zpívala na scéně Národního divadla v Praze v jazzové opeře Dobře placená procházka pod vedením oscarového režiséra Miloše Formana a jeho syny Petra a Matěje. Zpívá v jazzové vokální kapele Prime Time Voice a v souboru ČaroTaJ, který spoluzaložila. Kromě toho se Taťána Roskovcová věnuje také pedagogické činnosti. A jak sama říká: „Zpěv je nádherný a všechno to, co od nás hlas potřebuje, aby mohl svobodně, a hezky zaznít, mě baví objevovat.“

Hudba vás provází od narození. Tatínek na čtyři desítky let byl primášem Olšavy v Uherském Brodu na Slovácku, odkud pocházíte. Výborně zpíval a hrál na několik hudebních nástrojů. Lásku k hudbě vštípil také vám i vaší starší sestře Jitce. Jak vzpomínáte na období svého dětství prožitého v prostředí plném kultury a hudby? Co vás bavilo?

Zpěv pod tatínkovým vedením s cimbálovou muzikou Olšava i vystupování a nahrávání s dalšími hudebními tělesy, které se věnovaly lidovým písním (Brněnský orchestr lidových nástrojů, bratislavský OĽUN), jsme i se sestrou Jitkou braly jako naprosto přirozenou součást našich životů. Bylo to podobné, jako když některé rodiny vyrážejí pravidelně na společné výlety či sportovní zápasy – my jsme vyráželi na různá vystoupení na rozličných kulturních akcích. K dalším mým aktivitám v dětství stráveném v Uherském Brodě patřily hra na housle, poslech hudby všech žánrů, hodiny baletu, které jsem později vyměnila za tanec v souboru Olšava, a samozřejmě nezapomenutelný čas strávený s mými kamarádkami, se kterými jsem v kontaktu dodnes a jsem za to moc vděčná.

Jako dítě jste zpívala a hrála housle, které jste také vystudovala na kroměřížské konzervatoři a pak sólový zpěv a hudební výchovu na Pedagogické fakultě. Uvažovala jste o tom, že byste se stala učitelkou po vzoru vaší maminky, nebo jste spíše chtěla zpívat?

Myslím, že je přirozené, že v mládí se hudebně založený jedinec, který doslova hltá a pozoruje i napodobuje všechny své hudební idoly (v mém případě pěvecké i houslové), soustředí spíše na cvičení, přípravu na vystoupení a celkově na to, jak působit na pódiu, ale je jisté, že pedagogické cítění mám po mamince v krvi, a přišlo mi tedy přirozené už za studií na konzervatoři či na Pedagogické fakultě v Plzni, začít pár hodin týdně také učit, ať už housle či zpěv.

V letech 1998 až 2019 jste působila v orchestru Karla Gotta a měla možnost tak vystupovat na různých místech v zahraničí. Jak vzpomínáte na spolupráci s tímto výjimečných mužem naší populární hudby?

Máte pravdu, Karel Gott byl opravdu výjimečný, což si teď uvědomuju snad ještě víc, než když jsem měla možnost ho vnímat a stát s ním na pódiu několikrát měsíčně (a v období turné třeba i každý den). Vzpomínám na Karlovu noblesu, nesmírnou profesionalitu, ale také na jeho ohromný smysl pro humor a schopnost radovat se ze života. A také na jeho laskavost a určitou ochrannou ruku, kterou držel nad námi – vokalistkami. S kolegyní Dashou jsme například měly jet s kapelou na koncert do Košic auty na rozdíl od Karla, který letěl letadlem. Když se to dozvěděl den předem na zkoušce, trval na tom, aby „děvčata“ letěla s ním, že to přece po nás nikdo nemůže chtít… Všechny koncerty i nezapomenutelné situace, které jsem s mým okouzlujícím „nadřízeným“ zažila, si v paměti uchovám do konce života. Více než dvacet let je dlouhá doba. A k tomu mi samozřejmě v uších vždy bude znít jeho nádherně barevný a nezaměnitelný hlas.

Dalším výrazným mužem na hudební scéně je Ondřej Havelka, s nímž jste zpívala v jeho Melody Makers. Jaká to byla pro vás zkušenost?

Byla jsem nadšená, že jsem mohla vedle popu proniknout i do dalšího, odlišného hudebního žánru – a Ondřej a všichni členové Melody Makers skutečně UMÍ. Měli jsme s naším triem možnost si zazpívat opravdu krásný swingový repertoár, který občas zařazujeme na našich koncertech s Prime Time Voice i dnes.

Řadu let působíte v dámském vokálním jazzovém triu Prime Time Voice, kde zpíváte s Martou Marinovou a Dájou Šimíčkovou. Co vás baví na jazzu? Je to ta možnost improvizace, že pokaždé je to jiné?

Na zpěvu v triu mě především naplňuje společné hledání výsledné barvy, dynamiky, dále společné rytmické cítění, a vůbec to celkové vzájemné propojení. My už jsme na sebe do takové míry „nacítěné“, že se nám dokonce stalo, že jsme na nějakém vystoupení, které bylo hodně dlouhé a únavné, svorně přeskočily jednu část písně, aniž jsme se domlouvaly a aniž jsme hnuly na pódiu brvou… Jinak improvizace samozřejmě k jazzu patří a i my máme v repertoáru několik skladeb, ve kterých se po této stránce „vyřádíme“. Ale jsme v Prime Time Voice tři zpěvačky, musíme respektovat party pro jednotlivé hlasy, které do svých skladeb či aranží známých jazzových standardů i filmových melodií zapíše náš vrchní aranžér, a současně kontrabasista Jarek Šimíček. Dalšími instrumentalisty kapely jsou Jiří Kovář (kytara) a Jan Dvořák (bicí nástroje).

Známá jste také z muzikálových rolí - jako je např. Helena v muzikálu Janka Ledeckého Hamlet (Divadlo Kalich v Praze, 550 repríz), Elen v hudební komedii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (Divadlo J. K. Tyla v Plzni), Juliška v muzikálu Cikáni jsou do nebe (Divadlo J. K. Tyla v Plzni). Také jste účinkovala v jazzové opeře Dobře placená procházka (Národní divadlo Praha), kde jste měla tu možnost spolupracovat s režisérem Milošem Formanem a jeho syny Petrem a Matějem. Jaká byla spolupráce s oscarovým režisérem Milošem Formanem?

Na přípravu „Procházky“ v roce 2007 vzpomínám jako na krásné období! Miloš Forman byl neskutečně vlídný ke všem zúčastněným a všichni jsme vnímali, jak si užívá spolupráci se svými dlouholetými přáteli v čele s panem dirigentem Liborem Peškem či panem Jiřím Suchým v roli pošťáka, ale hlavně se svými syny, na které byl viditelně a láskyplně pyšný. A bylo proč – těch nádherných inscenačních nápadů bylo v tomto mimořádném představení opravdu spoustu. Zážitkem bylo i to, jak dokonale jsme si mohly s kolegyněmi v rolích „rozvedených žen“ užít Národní divadlo, neboť Formani nás nechali zpívat například i z bočních loží či přímo z hlediště. A vybavuji si i vřelé přijetí představení španělským publikem v ohromném moderním divadle Palau de les Arts Reina Sofia ve Valencii. A moje osobní vzpomínka - když jsme začali představení zkoušet, učili jsme se pomalu já a můj tehdy roční syn Štěpán trávit občas večery jeden bez druhého, no a když jsme měli za dva roky derniéru, byla jsem na počátku těhotenství s mladším synem Martinem.

Nějakou dobu spolupracujete s vaší sestrou Jitkou Novotnou, která je rozhlasovou moderátorkou a dramaturgyní a milovnicí hudby a zpěvu. Spolu zpíváte v souboru ČaroTaJ, který se věnuje nevšední úpravě lidových písní z moravsko-slovenského pomezí. Jaké to je zpívat na scéně s vlastní sestrou?

Je to téměř tak samozřejmý a příjemný pocit, jako bychom si povídaly… V těch písních je i kus našeho společného života – mnohé z nich jsme zpívaly už jako děti s tatínkem. Se sestrou se dokážeme na sebe hezky napojit a společně „vyprávět“ ty hluboké příběhy. A k tomu si nesmírně užíváme instrumentální doprovod našich kolegů: basklarinetisty Petra Valáška, violoncellisty Jana Kellera a fagotisty – a mého muže – Ondřeje Roskovce.

Jakou hudbu ráda posloucháte v soukromí? Máte oblíbený žánr nebo interpreta?

Prošla jsem si různými „posluchačskými“ obdobími, ale přiznám se, že v současnosti nejvíce času trávím poslechem a výběrem skladeb pro své studenty. Na konzervatoři studenti populárního zpěvu pracují během studia se všemi žánry, takže poslouchám kromě popu také šansony, jazzové standardy, muzikálové písně, ale třeba i rockovou muziku. Když se ale chci potěšit a vsadit na jistotu, pustím si nádherné hlasy jako Arethu Franklin, Ellu Fitzgerald nebo třeba Freddieho Mercuryho či Michaela Jacksona.

K pedagogické práci jste se nakonec dostala a učíte sólový zpěv na Pražské konzervatoři a na ZUŠ. Co vás baví a čím vás naplňuje práce pedagožky?

Zpěv je nádherný a všechno to, co od nás hlas potřebuje, aby mohl svobodně, a hezky zaznít, mě baví objevovat. Zpívání je komplexní záležitost a práce se studenty nejen na technice a interpretaci písní, ale také na jejich uvolnění, schopnosti relaxace a současně svalové harmonii, a tím pádem správné energii, kterou je potřeba vložit do každého tónu, to je velké a nekonečné dobrodružství!

A co čas na odpočinek? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Chodím si ráda zaběhat – nejen kvůli fyzické aktivitě, ale také kvůli psychické „očistě“. Poslední dobou zkouším i Nordic Walking, což mi přijde skvělé pro postavení páteře a srovnání celého těla. Baví mě četba a přála bych si, aby mi na knížky zbývalo víc času. S manželem milujeme přírodu a společný čas strávený na chatě, kterou máme na kouzelném místě na Plzeňsku. Moc rádi máme i společné sledování filmů se syny – často i za cenu vášnivých diskusí nad vyzněním filmu…. Ale gurmáni jsme celá rodina, takže dobré jídlo nás zase vždycky stmelí.

Taťána Roskovcová:

• Narodila se 27. 12. 1977 v Uherském Hradišti jako Taťána Málková, vyrůstala v Uherském Brodě. Tatínek Lubomír Málek (1945 – 2021) byl primášem CM Olšava. Sestra Jitka Novotná (1973) je rozhlasovou moderátorkou a dramaturgyní. Manžel Ondřej Roskovec je sólofagotistou v České filharmonii a členem souboru Afflatus Quintet, společně mají syny Štěpána a Martina.
• Vystudovala hru na housle na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a sólový zpěv a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
• V letech 1998 – 2019 byla vokalistkou a houslistkou orchestru Karla Gotta.
• 2003 – 2006 byla členkou jazzového dámského tria Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers.
• Od roku 2013 zpívá v jazzové vokální kapele Prime Time Voice. V roce 2022 spoluzaložila soubor ČaroTaJ, který se věnuje písním z moravsko-slovenského pomezí.
• Jako pedagožka učí sólový zpěv na oddělení populární hudby na Pražské konzervatoři a na ZUŠ Harmonie v Praze 6 – Dejvicích.

Foto: archiv Taťány Roskovcové