Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Karolína Tou-Jou Nahodilová je vskutku renesanční člověk, který se nebojí cestování, novinářské práce, divadla, vyučování a vedení ostatních, ani podcastů. Naší redakci díky všem svým úžasným schopnostem také vytáhla trn z paty, když nás nechal na holičkách významný partner loňské literární soutěže a nenahrál slíbené audioverze vítězných pohádek. Karolína se ale výzvy nezalekla a se svými žáky z Tou-Jou ateliéru připravila profi nahrávky, na které se můžete těšit již v adventní době. Zatím si přečtěte pár moudrých slov o této zajímavé ženě. 

 Karolíno, máte poměrně široký rozsah činností. Jak to všechno zvládáte?

Mám to štěstí, že sama rozhoduji o tom, čemu se chci věnovat a čemu ne. Když cítím, že už mě něco nenaplňuje, nebo přestává dávat smysl, nebojím se věci uspat, někomu předat, nebo se jim zkrátka přestat věnovat. Když jsem v 17 letech byla poprvé v Africe, uvědomila jsem si, že štěstí pro mě není nic hmatatelného, ale je to něco, co dokážu jen cítit. Když jsem v jedné gambijské vesničce viděla Afričany bubnovat a tančit, sledovala jsem jejich výrazy, cítila jejich energii , a přestože měli jen malé hliněné domky se střechou z vlnitých plechů, vyzařovali štěstí a smíření. Asi někdy v tom období jsem se začala věnovat něčemu, čemu se nyní říká osobní rozvoj a uvědomila si, že jediné, co od života chci (kromě zdraví), je být šťastná.

Mají vaše projekty nějaký společný jmenovatel? Myšlenku, kterou chcete podporovat a předávat?

Společným jmenovatelem je nejspíš tvořivost, kreativita, autenticita, smysl a propojení nepropojitelného.

Napsala jste knihu Jóga pro začátečníky. Řeknete nám něco o ní?

Zdá se mi to jako věčnost, kdy jsem ji psala, přitom vyšla v roce 2023. Asi to je i trochu tím, jak rychle jdou technologie kupředu. V knize jsou totiž QR kódy, které čtenáře nasměrují k celým rozhovorům, jejichž částečný přepis je v knize zaznamenán. Přitom rozhovory jsem ještě přepisovala sama, žádná AI transkripce. To už si teď ani nedovedu představit.

Záměrem bylo představit různé styly jógy skrze rozhovory s jednotlivými lektory a zasvětit do jógy leckdy bojácné začátečníky, kteří váhají, na jaký styl jógy a kam jít, jestli to budou zvládat a jestli se nebudou cítit nemožní. Díky knize se i krásně nastartoval Jóga Podcast, který tvořím dodnes.

Jógou inspirujete i cestovatelské pobyty. Kam se v nejbližší době chystáte?

Je pravda, že jóga propojila mou cestovatelskou vášeň a jógovou praxi v době, kdy jsem sama neměla peníze na to, abych vyrazila na cesty. Když jsem ještě neměla děti, byla jsem celkem dobrodruh a každé delší volno se někam vydala. Mateřství ženu donutí trochu potlačit samu sebe, a tak když už jsem to nemohla vydržet, zorganizovala jsem první skupinovou velkou cestu na Srí Lanku. Myslela jsem si, že pojedu sama, nebo nás bude maximálně 5, ale přihlásilo se mi 16 lidí. Od té doby jsem každý rok organizovala cesty po Asii, občas Evropě a teď se vracím ke své srdcovce, kterou je Afrika. Loni jsme byly v Keni a teď se chystám do Senegalu. Občas se vracím i k individuálním cestám, což vnímám jako nejlepší způsob seberozvoje. Někdy se mnou vyrážejí i mí kluci, což dostává úplně nový rozměr a přináší neskonalý vděk, že jsem si porodila tak úžasné parťáky, o které se můžu opřít.

Založila jste umělecký klub Tou-Jou Atelier. Co je vaším cílem a pro koho klub je?

Umělecký klub je určen pro všechny bohémské duše, které se setkávají s jinými bohémy, kteří jsou obvykle stejně naladěni a nemusí se přetvařovat, nebo se cítit tak nějak jinak, odlišně od ostatních. V pedagogické praxi pracuji také s nadanými a citlivými lidmi, což kreativci obvykle jsou. V Tou-Jou Ateliéru kromě divadla a dramatického klubu, nabízíme workshopy divadelní improvizace, tančírny – Dance Vibes, také kluby moderování, které vždy zakončíme veřejnou talk-show. Občas natáčíme i podcast nebo audio příběhy. Snažím se propojit vše, co studenty baví a zajímá a čím jsem v praxi sama prošla a mohu jim předat.

Vyvinul se klub nějakým zajímavým způsobem od původní myšlenky?

Původně to byl Teen Atelier, tedy klub určený pro teens, ale jelikož už někteří teenageři dospěli a do klubu se hlásili i starší zájemci, rozhodla jsem se atelier přejmenovat, abych nezavírala dveře novým zájemcům. Zároveň je to trochu složité pracovat pouze s teens, neboť se jim zájmy dost střídají. Některým přítomnost časově znemožní taneční, jiní si vybírají mezi uměním a sportem…, zároveň všechny velmi zdržuje škola, takže každý rok vlastně začínáme nanovo. V současné době pracuji na divadle s malou, ale velmi kvalitní a talentovanou skupinkou. Vnímám velký vděk, že mohu rozvíjet tyhle mladé, nadané a naprosto otevřené lidi. Pracuji s nimi velmi ráda. I já si od nich mnohé beru.

Co už máte se studenty za sebou?

Snažím se je brát co nejvíc do praxe. Byli jsme například na exkurzi v České televizi, Českém rozhlase, můj bývalý kolega Aleš Cibulka nás vzal na svou show Tobogán, herec Jan Jiráň nás provedl Studiem Ypsilon, výtvarnice Olga Václavková zase do Galerie La Femme. Každý cyklus zakončujeme veřejnou akcí, aby se studenti učili pracovat s trémou. Divadelní klub zakončujeme divadelním představením, moderování pak veřejnou talk-show, kterou míváme v Městské knihovně na Zahradním Městě na Praze 10. Hostem nám byla například choreografka Jana Hanušová, tenistka Laďka Pořízková, dokumentaristé Širín Nafariehová a Michael Jiřinec. Na úplně první show, kterou jsme měli ještě ve vršovickém Vzletu, byl hostem Lukáš Pavlásek.

Jaké máte další plány?
Popravdě teď hodně bojuji s prostory, kde můžeme tvořit. Nájmy jsou vysoké a stále pendlujeme z místa na místo. Mé další plány se tedy odvíjejí od toho, kde a za kolik seženu jaký prostor. Ráda bych rozvíjela to, co máme nastavené a na čem již pracujeme. Dozkoušíme povídku, kterou máme rozpracovanou, doladíme autorskou část a rádi bychom ji hráli zpočátku po knihovnách, kde nám vycházejí vstříc. Kluby moderování, talk-show a workshopy improvizace budou určitě pokračovat. Ráda bych rozšířila hlavně tančírny a se studenty jsme se shodli, že chceme pracovat na audio nahrávkách a načítat autorské povídky a pohádky a vydávat je na našem podcastu Zoomer. Ráda bych tedy vyzvala autory, aby oprášili svou tvorbu, vyndali ji z šuplíků a dovolili nám vdechnout jí život.

Fotografie: Archiv Karolíny Tou-Jou Nahodilové

Co vás baví ve volném čase?

Přemýšlím, vymýšlím, užívám si ticha, píšu, čtu, tančím, nasávám přírodu, sportuji, tvořím, zpívám, ale o co se nejvíc snažím? Být nablízku svým dvěma synům. Ať se děje, co se děje.

Máte nějaký sen, co byste si chtěla splnit?

Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Všemi krajinami….