Kultura21.cz

Už jste slyšeli o Goodfellas? O kapele, která natáčela v Kalifornii, protože jeden jejich člen vše prohrál v kasínu a jeho majitel se slitoval? O skvělých kamarádech, kteří posbírali Anděla a Žebřík za objev roku a momentálně objíždí co se dá? Pokud ne, tak vám rychle doporučuji přečíst si rozhovor s Tomem a Johnnym a poslechnout si jejich muziku!

Jak byste popsali Goodfellas? Skvělí parťáci, akustická hudba, to si člověk leckde přečte... ale co dál?

Johnny: Jsme banda kámošů, bráchů a bratranců, co spolu rádi popíjí, oddávají se různým bakchanáliím a milují hudbu. Bojujeme za ateisty a hvězdáře. Hrajeme písničky, které jsou odrazem našich životů v oblacích i na Žižkově. Rádi se obklopujeme zajímavými lidmi, kteří mají co říct. Myslím, že žijeme na plný plyn a neradi brzdíme.

Tom: Jsme parta přátel a všichni máme společný cíl. Tím cílem je jen a jen skládat hudbu a hrát koncerty. Není to naivní!

Na první pohled vypadáte všichni hrozně mladičce - jaký je věkový průměr skupiny?

Johnny: 23,5

Dali jste se dohromady docela náhodou - šli do parku s nástroji a bylo to. Jak jste se pak dokázali shodnout, jakou budete dělat muziku a jakou budete mít image?

Tom: Vždycky jsme se dokázali shodnout na tom, co je pro naší kapelu přínosem a co ne. Pokud někdo přijde s dobrým nápadem tak ho realizujeme. Hudbu většinou skládáme společně. Image si každý vytváří sám. Máme jen pár zaběhlých pravidel, kterými se řídíme, aby třeba někdo nepřišel oblečený na koncert jako blbec. To se ale nikdy neděje. Jsme vždycky krásní :)

Johnny: Image je věc, která vzniká přirozeně. Každý člen kapely má svůj přístup a je zdravé nechávat volnost. Naštěstí se k sobě hodíme.

Čekali jste, že se stanete Objevem roku na Andělech a Žebříku?

Tom: Já jsem nám fandil. Máme totiž velkou sílu v tom, že dokážeme rozjet dance party s akustickými kytarami! Je to skvělé a myslím, že v rámci ČR i originální.

Johnny: Poprvé jsem se stal objevem v roce 1986. Moc si toho nepamatuju, ale myslím, že vstup na scénu se mi tehdy povedl. Od té doby jsem marně čekal. Tak sláva. :)

Nemáte nějakou vtipnou historku, která se váže k vašemu poslednímu albu Robbery Blues?

Johnny: Byl jednou jeden maniakální hudebník. Vběhl do kasína a prohrál všechny peníze. Pak se ožral a stropil scénu. Empatický majitel kasína ho utěšil, vrátil mu peníze a poslal ho nahrávat se slavným producentem do Kalifornie. Ain´t no easy way!

Pracujete nyní na něčem?

Tom: Máme pořád na čem pracovat. Spoustu nápadů, které je nutné jen utříbit a realizovat co nejlíp. V plánu je natáčení videoklipu k novému singlu My Only Enemy, hraní na velkých i menších letních festivalech a přes léto chceme zapracovat na všech našich závislostech jako jsou sex, drogy a rokenrol.

Jak vzniklo vaše logo ve tvaru trsátka?

Johnny: Vzniklo úplně na začátku. Kolem kapely se sdružovali mladí karlovarští umělci, blázni do freestylových sportů a jiní piráti. Naše dobrá kamarádka Natálka Pelcová s námi vždy seděla a kreslila nás jak hrajeme a paříme. Navrhla nám logo a obal prvního dema, desky Shake the Matches. Později nám taky fotila fotky u Baltského moře. Je to naše baby!

Kde sbíráte energii na koncertování? Máte nějaký zaručený „dobíječ baterek“?

Tom: Mým dobíječem jsou živé koncerty. Vždycky mě nabíjí takovou energií, jakou nezískám z ničeho jiného! Pokaždé sejdu z podia a klepu se ještě hodinu po koncertě. Pokud to tak není, je něco špatně. Je to spousta nashromážděné energie, kterou neumím ventilovat jinak než zase na koncertech. A jsem za to rád, protože ji pak můžu na koncertě všem napumpovat do hlavy.

Nedá mi to a potom, co jsem vás viděla v Olomouci se musím zeptat - nemá Tom něco s kyčlemi? Takové kroucení boky není normální :)

Tom: Nevěřila bys, kde všude se to dá trénovat. Já už jsem našel poměrně dost způsobů, jak si udržet pánev v kondici. Jedním z nich je sex. A hudba, kterou hrajeme, je sexem doslova prolezlá!

Co fanynky? Chodí za vámi? A jdete s nimi naopak vy třeba na panáka?

Tom: Mám hrozně rád naše fanynky a fanoušky. Jsou skvělí a bez nich bychom nebyli kompletní. Naši fanoušci nás kopou do zadku při práci i na podiu a za to si zaslouží přinejmenším toho panáka, takže rozhodně ano!

Jaké je vaše oblíbené pití?

Tom: Whiskey, Becherovka, rum a Shock Bitter.

Johnny: V tom se docela shodneme celá kapela. Za mě whiskey, Rum Lamb Spiced nebo Sailor Jerry a kofola.

Podpořili jste kampaň Kofoly pro neslyšící „Neslýchané festivaly“ tím, že jste si nechali vytvořit loutku Goodfelláče, který byl nedávno v aukci. Máte k tomuto krásnému modrému ponožkáči osobní vztah?

Tom: Velice osobní. Nikdo kromě nás a vítěze aukce o Goodfelláče neví, čeho je schopen!

Johnny: Vytvořila ho pro nás kamarádka scénografka a kostýmní návrhářka Dominika Janšová, inspirovala se kapelou Goodfellas. A povedl se, je to frajer!

Hodně hráváte na koncertech, které jsou na podporu něčeho - cítíte nějaké poslání?

Johnny: Fakt? Máš dojem, že hodně hrajeme na podporu něčeho? Mně přijde, že bychom mohli takové projekty podporovat klidně i víc. Zní to jako klišé, ale hudba léčí a léčila mě dávno před tím, než vznikli The GFs. Takže když teď můžu, tak léčím.

Řídíte se nějakým mottem?

Tom: ,,Když jsem se narodil, všichni okolo mě se smáli, jen já brečel. A teď se snažím žít tak, aby až budu umírat, všichni okolo mě brečeli a já se mohl smát".

Johnny: Bůh není veliký, i Cimrman a Gump jsou větší.  

Co byste chtěli dokázat? Co je váš hudební sen?

Tom: Ještě před pěti lety byl můj hudební sen zahrát si v pražském Paláci Akropolis. Tak si zkuste sami představit, kam sahají mé hudební sny teď. Sám nevím, protože je poznám, až jich dosáhnu. Pro mě ani pro kapelu nejspíš neexistuje žádný cíl, myslím cíl jako místo, kam doběhneš a kde to končí!

Doufám, že vás zase někdy uvidím na koncertě a moc děkuji za rozhovor.

Zdroj foto: archiv skupiny, autorka: Tereza Havlínková