Hana Hindráková: „Africká mentalita se od české velmi liší. Lidé žijí pro dnešní den a nepřemýšlejí nad tím, co bude v budoucnosti.“

Hana Hindráková: „Africká mentalita se od české velmi liší. Lidé žijí pro dnešní den a nepřemýšlejí nad tím, co bude v budoucnosti.“

Tisk

200rozVyzpovídali jsme pro vás mladou spisovatelku Hanu Hindrákovou, která strávila nějaký čas v Keni a dokázala své zkušenosti zúročit ve dvou úspěšných knihách. V tomto rozhovoru nebude řeč jen o nich – zaměříme se i na její organizaci FAIR.



Pojďme se jako první bavit o vaší knize Děti nikoho. Tato kniha beletristickou formou popisuje drsný život v Keni. Jak je to s inspirací dějového příběhu? Vychází z vaší osobní zkušenosti a musela jste kvůli němu i něco nastudovat?

Kniha Děti nikoho je inspirovaná příběhem mého kamaráda Davida Karangy z Keni – mnoho věcí mi pověděl on, ale další jsem si musela nastudovat – například život v dětském gangu. V Nairobi jsem si koupila knihu jednoho keňského antropologa, který studoval život dětí v gangu, a získané informace jsem použila pro román.

Nebála jste se, že takto realistický příběh nebudou chtít lidé číst právě proto, že jde o drsnou realitu?

Trochu jsem se toho bála. Na druhou stranu jsem ale nechtěla vybírat téma knihy podle toho, co se prodává, ale chtěla jsem upozornit na problematiku života na ulici.

V knize jsou dvě linie, které ukazují chudý i bohatý život v Keni. Jak je to doopravdy? Jsou zde velké rozdíly? V čem všem se to projevuje?

Je to přesně takhle, v Keni neexistuje střední vrstva a rozdíly mezi chudými a bohatými jsou tam viditelné na každém kroku. Například skončí slum, za ním je dvoumetrová zeď s ostnatým drátem a za tím luxusní vila s bazénem.

roz3

Keňa je na dovolenou poměrně drahá destinace, ale nabídek cestovních kanceláří je podle mě hodně. V čem tkví obliba této africké země?

Podle mého názoru turisty nejvíc lákají národní parky – nejznámější rezervací je Masai Mara, potom samozřejmě exotika a koupání v Indickém oceánu.

Vy sama jste v Keni byla čtyřikrát. Jaký je váš nejlepší a nejhorší zážitek?

Nejhorší pro mě bylo, když jsem v roce 2007 onemocněla v Keni malárií. Byla jsem zrovna na západě země, kde mě keňští přátelé odvezli do státní nemocnice. Ten zážitek bych opravdu nikomu nepřála. Během půl hodiny mi tam lékař vyjmenoval několik diagnóz – břišní tyfus, zápal plic, malárii…Nejlepším zážitkem byl pro mě polibek se žirafou v žirafím centru poblíž Nairobi.

roz2

Jací jsou v Keni lidé? Nakolik je zde jiná mentalita? Zvykl by si zde člověk z naší republiky žít? Kde by byl největší problém?

Africká mentalita se od české velmi liší. Lidé žijí pro dnešní den a nepřemýšlejí nad tím, co bude v budoucnosti. Také je tam daleko méně stresu.
Myslím si, že pro člověka z Čech by bylo náročné tam žít – alespoň ze začátku. Jakmile Keňani vidí bělocha, automaticky vidí peníze… ne každý žádosti o platbu letenky, o tričko, o mobil atd. rozdýchá.

Druhá kniha nese název Karibu Keňa a sama ji hodnotíte jako oddychovější. Děj se točí kolem delegátky, která uteče z České republiky právě do Keni, kde potká životní lásku. Měla jste také někdy chuť udělat to samé?

Po pravdě řečeno ano. Karibu Keňa v podstatě vystihuje něco, k čemu jsem neměla dost odvahy. Nechtěla jsem opustit svoji rodinu a bála jsem se tropických nemocí. Je to velký rozdíl, když tam letíte na tři týdny nebo napořád…

Podtitul knihy je Láska v ohrožení voodoo. Věříte v tyto síly? Jak to koneckonců máte s vírou?

Ve voodoo věřím a myslím si, že není dobré si s ním zahrávat. Jinak nejsem věřící v pravém slova smyslu, ale v něco věřím – jen to zatím nenazývám Bůh.

S knihou jezdíte na autorská čtení a různé akce. Jaké máte zatím ohlasy od návštěvníků?

Zatím mám na obě dvě knihy až na nějaké drobnosti pozitivní ohlasy a jsem za to moc ráda.

roz

V jednom z ohlasů na knihu Děti nikoho se píše: „Škoda, že autorka nepíše anglicky, už by asi měla bestseller.“ Nepřemýšlíte o hledání překladatele? Neláká vás zahraniční trh?

Knihu Děti nikoho jsem již nechala přeložit do angličtiny a její nabízení jsem svěřila literární agentuře Mám talent. Chtěla jsem trávit čas psaním, ne obesíláním nakladatelství. Už přišlo několik nabídek, ale čekáme ještě na lepší.

Momentálně pracujete na dvou dalších dílech – je poměrně jasné, čemu se bude věnovat kniha Dobrovolnice, ale o čem bude román Lovci lebek? Můžete alespoň něco naznačit?

Román vypráví příběh policisty Jaroslava Jelínka, který se dostane ke speciální jednotce Lovci lebek. Pokud všechno dobře půjde, ke konci příštího roku bychom ho chtěli společně s Jirkou Johánkem nabídnout nakladatelství. Jedná se o můj první román, který se neodehrává v Africe, a také o první román, který nepíšu sama.

Co vám psaní dává a při jakých příležitostech píšete? Máte k tomu nějaký rituál nebo tajný recept?

Psaní mě velmi baví – zatím jsem nenašla žádnou jinou aktivitu, která by mi tolik dávala. Píšu většinou o víkendech, někdy i po večerech ve všední dny, když se vrátím z práce. Někdy toho napíšu hodně, jindy se trápím nad několika větami… To záleží na momentálním rozpoložení.
Většinou si k tomu zapálím vonnou svíčku a v zimě si oblékám speciální „psací“ ponožky.

Máte v literatuře nějaké vzory? Co byla poslední kniha, kterou jste četla?

Mým nejoblíbenějším autorem je Dan Brown. Potom považuji za velmi čtivé i knihy od Jamese Rollinse a Barbary Woodové.
Naposledy jsem četla knihu Klíč soudného dne od Jamese Rollinse – moc se mi líbila. Byla napínavá od začátku do konce.

Říkáte, že vaším hlavním mottem je dávat čtenářům radost a naději. Jak se vám to daří? Nemyslíte, že je to v dnešní době nadlidský úkol?

Podle komentářů čtenářů mi přijde, že se mi to alespoň trochu daří. Doufám.

Můžete nám říci více o neziskové organizaci FAIR, jež jste založila? Jaké máte za sebou úspěchy?

Občanské sdružení Fair je neziskovou organizací založenou 9. ledna 2008, na jejímž vedení se podílejí dobrovolníci se zkušenostmi z různých oborů.
Naším hlavním posláním je přispět k rozvoji venkova v rozvojových zemích a tím předcházet odchodu venkovských obyvatel do chudinských čtvrtí, rozšiřovat o nich povědomí, snažit se zlepšit situaci v nich.
Při spolupráci s rozvojovými zeměmi považujeme za důležitou detailní znalost místní kultury, respektování jejích specifik a znalost lokálního jazyka. Jsme přesvědčeni, že rozvojový svět oplývá kulturní jedinečností a spolupráce povede k vzájemnému obohacení.
Naše motto říká: “Chceš-li být v životě šťastný, přispěj ke štěstí druhého, neboť radost, kterou dáváš, se vrací k tvému srdci” (J. W. Goethe).
Podařilo se nám zorganizovat několik výstav o dětech ulice v Keni a rozšířit v ČR povědomí o tomto problému. V Keni teď podporujeme dvě ženy ze slumu Kibera – zaplatili jsme jim šicí kurz a po skončení kurzu bychom chtěli navázat mikrokredity.

V rámci FAIR prodáváte například keňské výrobky. Mohla byste je popsat? Nevyplatilo by se vám například založit s nimi internetový obchod?

Keňské výrobky prodáváme na různých akcích – festivaly, trhy apod. Jedná se o ručně vyráběné šperky – náhrdelníky, náramky, náušnice. Všechny jsou velmi nápadité a dobře prodejné. Nakupujeme je přímo od žen z chudinských čtvrtí a peníze z prodeje jdou zase na projekty do Keni.
Internetový obchod jsme měli, ale nebyl příliš výnosný. Pro lidi je asi lepší, když si mohou výrobky osobně prohlédnout.

A je nějaké místo, kde byste v této organizaci potřebovali pomoci? Mohou se nějak zapojit i naši čtenáři?

Určitě, nové dobrovolníky hledáme průběžně. V současné době potřebujeme pomoct s organizováním putovní výstavy fotografií Děti ulice Keni a s prodejem výrobků. Samozřejmě jsme otevřeni i novým nápadům, takže když přijde nový dobrovolník s myšlenkou zajímavého projektu, podpoříme ho.

Sháníte například dobrovolníky? Kdo se jím může stát?

Dobrovolníkem může být v podstatě každý z celé České republiky, kdo je spolehlivý, má trochu času a myslí to vážně. Nemáme žádná přísná kritéria, ale chceme, aby u toho noví dobrovolníci alespoň chvíli vydrželi. Sídlo máme sice v Praze, ale nejvíc jsme s našimi členy v kontaktu po emailu a po telefonu, takže nevadí, když je z druhého konce ČR. Nemáme ani kancelář, abychom nemuseli vynakládat zbytečné výdaje. Když se potřebujeme sejít, domluvíme se na schůzce v restauraci.

Vystudovala jste rozvojová studia. Co vás vedlo ke studiu takového oboru? Měla jste ráda zeměpis nebo už vás to táhlo do ciziny?

Zeměpis mě vždycky bavil a v době, kdy jsem se rozhodovala o oboru, jsem pracovala jako dobrovolník pro jednu organizaci pomáhající Africe. Tudíž to bylo jasné.

roz4

Kolik států jste už přibližně navštívila? Vedete si nějaký deník se zápisky z cest?

Navštívila jsem přes třicet zemí na pěti kontinentech. Na delších cestách (cca 3 týdny) si pokaždé píši deník.

Nebojíte se, že se vám někde něco stane? S kým cestujete a kolik si obvykle berete věcí? Máte něco, co musíte mít vždy s sebou? Například nějaký talisman?

Stát se vám může něco kdekoliv – v podstatě i doma. Samozřejmě se snažím rizika minimalizovat a nechodit jim vstříc. Většinou cestuji s manželem a bereme si tolik věcí, abychom to unesli na zádech v krosně. Mám talisman od táty, který si beru pokaždé, když někam letím letadlem.

Co máte v plánu v nejbližších dnech a co byste chtěla vzkázat našim čtenářům?

Do 30/10 mám termín odevzdání románu Dobrovolnice, takže to určuje můj plán na nejbližší dny.
Čtenářům bych chtěla moc poděkovat za jejich podporu a doufám, že je nezklame ani můj další román Dobrovolnice, který vyjde v lednu 2014 v nakladatelství Alpress. Budu moc ráda za jejich komentáře – ať už pozitivní, či negativní.


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Petr Martinák: To, že jsem nemohl být se svými dětmi, mě málem zabilo, teď už jsem opět šťastný

Martinak 200Petr Martinák, skvělý imitátor, herec, který na nějaký čas zmizel z televizních obrazovek i z povědomí diváků se pomalu vrací na pódia, odráží se ode dna a cítí se znovu šťastný. O tom, co ho potkalo a jak se s tím vypořádal hovoří na následují...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

„V divadle nemůže existovat úplná demokracie“ říká Daniel Možnar

monzar 200Volnočasová aktivita se mu stala povoláním a životem. Díky své pracovitosti a jak sám říká „drzosti“ se posunul od studia architektury až na angažmá v divadle „Ta Fantastika“. Co mu hraní v divadle vzalo a proč neměl štěstí na režiséry?

...

Literatura

Ukulele jam, válka očima dospívajícího dítěte

ukulele jam perex
Pamatujete si na kazety v kazeťáku? Devadesátá léta, která byla těsně před těmi tanečními zlatými devadesátkami? Už do téhle doby je situována předchozí kniha z Arga, Abych přežila, ze Severní Koreje, a pokud si dobře vzpomínáte...

Divadlo

Česko slovenský festival Setkání Stretnutie 2024 je za dveřmi!

setkani stretnutie200Už 28. ročník mezinárodního divadelního festivalu Setkání Stretnutie přinese v termínu 14. – 18. května výběr toho nejlepšího, co se v poslední době urodilo na česko-slovenské divadelní scéně. Vstupenky jsou v prodeji od začátku...

Film

Perly na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary

mffkv 200Novou znělku k 48. MFF KV natočil režisér Martin Krejčí a kameraman Štěpán Kučera spolu s loňskou návštěvnicí festivalu britskou herečkou Helen Mirrenovou v Londýně na začátku června...