Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Sbírka povídek s příznačným názvem Za oknem je zajímavý a záslužný počin Aleše Palána a nakladatelství Prostor. 19 známých českých autorů poskytlo své povídky s tématem nákazy a izolace bez nároku na honorář. A 19 % z prodeje knihy putuje na charitativní účely.

Od jara letošního náročného roku 2020 došlo k nákaze milionů lidí na celém světě zákeřnou nemocí Covid-19. Celá situace kolem koronaviru nám všem rozhodila sandál - ale umělci se nevzdali. Vsadili na pověstné číslo 19 a pod taktovkou oblíbeného novináře, básníka a spisovatele Aleše Palána přispěli svou troškou do mlýna svými 19 povídkami, které vyšly ve sbírce pod názvem jedné z povídek autorky Lidmily Kábrtové - Za oknem. Povídka s tímto názvem vypráví příběh staré ženy, která je paralyzována strachem z nákazy a uzavírá se do totální izolace. Další povídky známých 19 autorů přibližují různé osudy a situace s tématikou pandemie, nákazy a izolace. Neváhají zabloudit i do historie - například Alena Mornštajnová má svou oblíbenou historickou etapu a její povídka se odehrává v 50. letech 20. století.

Čtenáře může obohatit všudypřítomná pestrost jednotlivých povídek. Setkat se můžete s hororovými prvky, love story, esejistickým zpracováním, prvky fantasy, krimi, mystiky nebo poetickou atmosférou.

Sbírka povídek Za oknem je také zajímavá tím, že autoři přispěli svými povídkami bez nároku na honorář a 19 % z výtěžku prodeje bude věnováno na charitativní účely - proti nemoci Covid-19. Určitě se tedy máte na co těšit - skočte si do knihkupectví a knihu si kupte. Hodí se vám třeba do vlaku nebo do čekárny k zubaři, až budete sedět s rouškou přes půlku obličeje a přemítat nad tím, zda koukat do mobilu, číst si časopis Prostor nebo sledovat, co se děje - Za oknem.

Autoři sbírky za Oknem:

Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Antonín Kratochvíl, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban, Michal Vrba.

Nemladšího (Jana Němce) dělí od nejstaršího (Jiřího Kratochvila) čtyřicet jedna let. Vedle domácích autorů přispěli svými texty též američtí spisovatelé Paul Auster, mj. autor scénáře ke kultovnímu filmu Kouř (Smoke), a Mark Slouka, syn českého emigranta, novináře a politologa prof. Zdenka Slouky.

Kniha začíná příběhem Paula Austera Stanislavští vlci o osudu ukrajinského města, jehož židovské obyvatelstvo bylo postupně decimováno Sověty a Němci, aby ho nakonec obsadily vlčí smečky.

Bianca Bellová (Láska všechno překoná) se noří do historie, na ostrov bránící se zoufale morové epidemii.

Zuzana Dostálová (Na prahu dvou cest) nahlíží na život během karantény očima mladého muže, jenž sbírá odvahu opustit byt a „jít pro potravu, vstříc starým časům, vstříc nákaze a zkaženým duším“.

V textech Lidmily Kábrtové (Za oknem) a Olgy Stehlíkové (Je to o šoupnutí vedle) se stará žena a mladý muž ochromeni děsem z nákazy fatálně izolují od okolního světa.

Pavla Horáková vypráví příběh slovácké vesnice, na niž před sto pětašedesáti lety udeřila cholera.

 Vlak do Leningradu

Osud českého mladíka Pavouka z povídky Pavla Kosatíka Vlak do Leningradu zásadně poznamená rychlík, který v bolševickém Sovětském svazu poskytoval skromné útočiště milencům.

Romanopisec a dramatik Jiří Kratochvil (Jen host) vede dialog s tajuplným bezdomovcem připomínajícím Smrt z Bergmanovy Sedmé pečetě.

Alena Mornštajnová (Ošklivá sobota) rozvíjí motiv ze svého bestselleru Hana, přivádí čtenáře do Valašského Meziříčí v roce 1954, kdy ho zasáhla epidemie tyfu, a nechává Hanu kupovat věnečky.

Jan Němec v Krátké eseji o nenapsaných povídkách přemítá mj. o možnosti pro společnost začít po pandemii novou etapu, emancipovat se od vlastního ega.

Jiří Padevět v povídce Tráva se mu pletla pod nohy zůstává věrný svému oblíbenému tématu poválečné historie a připomíná epidemii zloby a násilí.

Kosmopolitní Iva Pekárková (Do který země patříš?), kterou jarní karanténa uvěznila v Norsku, filozofuje nad právem jedince vybrat si život v zemi, po níž touží, neboli „hrát si s glóbusem jako s barevným nafukovacím míčem“.

Markéta Pilátová, jež má zkušenosti se životem v Jižní Americe, umístila povídku Poslední lidé do chilského Chaiténu, kde po výbuchu sopky zůstali jen kovboj José v gumákách značky Bata a jeho milá.

 Kouzelné okénko

Martin Sichinger (Kouzelné okénko) se v čase koronavirové karantény zatoulá na hřbitov obětí epidemie španělské chřipky.

Americký spisovatel Mark Slouka, jenž se na prahu šedesátky přestěhoval z USA do Prahy, v eseji Malý bratr srovnává rodnou zemi s Českem a posuzuje americkou a českou reakci na pandemii covid-19.

Petr Stančík (Kar v karanténě) nechává svého komisaře Durmana, známého z románu Mlýn na mumie, vyšetřovat zločin během epidemie cholery.

Jan Štifter (Jemnými tahy) oživuje umělce Silvia posedlého malováním dívky, která při morové epidemii před třemi sty lety ztratila manžela a syny.

Miloš Urban (Krátká perspektiva) se během karantény hádá s bývalou ženou alespoň přes videochat.

V apokalyptickém příběhu Michala Vrby Dotek zmítá světem smrtelná epidemie, jíž neuniknou ani hlavní hrdinové otec s dcerou…

 Ukázka z knihy:

Devatenáct (Aleš Palán)

Co může udělat spisovatel v čase pandemie - ve dnech, kdy jsou knihkupectví zavřená a na besedy se čtenáři se nejezdí? Být doma, držet zdravotníkům, pečovatelkám a prodavačkám palce, šít roušky a chodit starším sousedům na nákup. Stačí to ale?
Když jsem nad tím přemýšlel, došlo mi, že nestačí - tím spíš, že roušky šít neumím a v našem vchodě jsem skoro nejstarší. Spisovatel ovšem může taky psát - psát a zapojit se do charitativního projektu.
Ten nápad se opíral o číslovku devatenáct: oslovím 19 autorů, ti napíšou 19 povídek, vznikne kniha, přičemž 19 % z její prodejní ceny bude směřovat na boj proti nemoci covid-19. “Pojďte do toho se mnou. Napište povídku či esej s tématikou nákazy (nemusí jít o koronavirus, doba a charakter textu je na vás) a udělejte to zdarma,” oslovil jsem své kolegy spisovatele a spisovatelky. Jejich zájem byl opravdu masivní. Ten pocit, že držet palce nestačí, jsem zjevně neměl pouze já.

Dotek (Michal Vrba) 

Dotek kůže fungoval jako jediný, zato stoprocentní přenašeč. Byla mladá a dosud zdravá. Snad proto vydrželo tělo vzdorovat celé čtyři dny od kontaktu s klukem. O dva víc, než bylo běžné. Prvních osmačtyřicet hodin byla dokonce schopná pohybu. Viděl i případy, které trvaly od dotyku do konce jen několik hodin. Ležela ve svém pokoji na lůžku a on byl celou dobu s ní. Seděl na židli dva metry od lůžka, víc mu nedovolovala. Na svůj věk i postupně se horšící stav byla nečekaně rázná a nesmlouvavá. Najednou tolik podobná své matce! Rozkazovala, povzbuzovala, dokonce ho utěšovala... Nepustila jej ovšem k sobě ani v okamžicích záchvatů bolesti, nevzala si od něho nic, dokud si nezkontrolovala rukavice na jeho rukách. Zoufale ji chtěl obejmout, ale zbývalo jen zoufalství.

Seděl na židli, podával jí tu mokrý ručník, tu jídlo, sklenici vody nebo nějaké prášky bůhví na co, které našel v krabici léků.

„Tati?“ zašeptala uprostřed druhé noci. Trhl sebou na židli, neboť na okamžik únavou sám usnul.

„Copak, holčičko?“

„Nezůstávej tady, až umřu. Ne, nic neříkej! Nechci poslouchat lži, že se uzdravím. Zkus se dostat pryč. Nahoru na sever. Nějak se tam dostaň! Kvůli mně. Musíš!“

„Nesmysl. Kam bych šel? Nechci! Naposledy byla hranice podle rádia skoro až u Baltu a v Dánsku. Silnice jsou plný zátarasů, jak postupně ustupovali a izolovali, a k tomu jsou všude převrácený auta a stromy vod tý pitomý vichřice. Ta to všechno podělala. Propásli jsme svoji šanci! Propásli! A vůbec! Nemel nesmysly. Budu tady.“

„Ne, nezůstaneš tady, rozumíš? Já nechci! Počkej! Náhodou – vede tam ještě jedna cesta, tati. Po vodě, chápeš? A ty mi slíbíš, že to aspoň zkusíš,“ zaprosila a dodala docela tvrdě: „Slíbíš mi to, teď hned! Budeš přísahat, jinak... jinak už tě nechci vidět!“

Název: Za oknem
Autor: kolektiv autorů
Editor: Aleš Palán
Žánr: povídky
Vydáno: 2020
Stran: 212
Vydalo nakladatelství: PROSTOR
Hodnocení: 90 %