Nový seriál Pavla Karouse Antifascist Art odpovídá na otázku, jak dříve i dnes výtvarní umělci kriticky reagují na xenofobii, rasismus nebo nacionalismus.
Sochař, pedagog, komentátor a publicista zaměřený na výtvarné umění ve veřejném prostoru Pavel Karous se v novém seriálu věnuje zatím souborně nepředstavené domácí antifašistické tvorbě, která vznikala v Česku a na Slovensku ve dvacátých až čtyřicátých letech 20. století, a to v sugestivní komparaci se současným vizuálním uměním. Antifascist Art se bude vysílat každou středu na facebookovém profilu Deníku Alarm a YouTube kanálu Nadace Rosy Luxemburgové, premiéra proběhla ve středu 26. ledna 2021 ve 20 hodin.
V úvodu pořadu budou (kromě dalších teorií) připomenuty teze sociologa umění Waltera Benjamina publikované v jeho vlivné předválečné eseji Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti: „Fašismus se snaží organizovat nově vznikající zproletarizované masy, aniž porušuje vlastnické vztahy, na jejichž odstranění masy naléhají. Svou spásu spatřuje v tom, že dovoluje masám vyjádřit se, ne se však domáhat svých práv… Fašismus důsledně směřuje k estetizaci politického života.“
Fašismus uchopení a udržení moci se tedy opírá o veřejnost, jíž umožňuje emocionálně se vyjádřit, a tím hrát v inscenovaném politickém divadle roli národa. Ovšem bez skutečné možnosti cokoliv ovlivnit. „Na estetizaci politiky, jak ji provádí fašismus, odpovídají jeho odpůrci politizací umění,“ dodává Benjamin. Mnoho známých českých výtvarných umělců v odporu ke stupňující se moci fašismu vědomě politizovali svoji tvorbu, a to i přesto, že se mnozí ve své ateliérové práci původně věnovali docela jiným tématům. Právě jejich dílům se bude Pavel Karous v pořadu věnovat.
Seriál Antifascist Art se snaží nalézt odpověď na otázky: Jak současné výtvarné umění může účinně reagovat na aktuální politické výzvy? Může se inspirovat angažovanou tvorbou minulosti?
Pavel Karous se dlouhodobě věnuje místně specifickým instalacím, intervencím do veřejného prostoru, realizacím v architektuře a výstavnictví. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér Prostorové tvorby, a na UMPRUM poté působil jako odborný asistent v ateliéru Skla. Ve vlastní tvorbě se zabývá především vztahem mezi geometrií a lidskou společností. Svými dlouhodobými projekty „Vetřelci a volavky“ či „Predátoři a plameňáci“ dokumentuje a popularizuje výtvarné umění ve veřejném prostoru z období reálného socialismu a reálného kapitalismu.
Antonín Pelc, Mussolini, 1928
Josef Šíma, Revoluce ve Španělsku, 1933
Adolf Hoffmeister, Tichá práce, 1933
František Bidlo, Státní rada zasedá, Časopis Simplicus, 1934
František Janoušek, Zlá harfenice, 1942
| < Předchozí | Další > |
|---|
Filmové, respektive televizní publikum, si ji může pamatovat z filmu Nuda v Brně nebo nejnověji ze snímku Rudý kapitán, ze seriálů Strážci duší a Ordinace v Růžové zahradě. Avšak mnohem výrazněji na sebe Naděžda Chroboková-Tomicová upozornila nejednoznačnou pos...
Libor Podmol je první neamerický jezdec, který vybojoval zlato na X-Games, olympiádě extrémních sportů, je však také mistrem světa ve freestyle motokrosu. Jako první na světě předvedl, ale i vymyslel skok n...
Rodačka z Plzně Hanka Faberová, autorka omnikubismu, se kdysi při volbě profese rozhodovala, zda se ve svém životě bude věnovat umění. Zvítězila racionální volba, studium ekonomie. V současné době je na rodičovské dovolené, během které začala z...
„S písní bláznivou a s trochou smůly v patách čtyři klauni jdou, kam, kdo ví kam,…“ Přesně těmito slovy začíná úvodní znělka mnoha generacemi milovaného animovaného seriálu o maďarské rodince Smolíkových a jejich mrzoutském sousedovi Dr. Halířo...
Film Na život a na smrt, v originále Lone Survivor (opět kvalitní překlad že?), shrnuje události, které proběhly v roce 2005 v Afghánistánu ve válečné americké operaci pod krycím názvem „Red Wings“, jejímž hlavním cíl...
