Zlozvyk je delikátní i hrůzný příběh o transdívce, kterou nebudete chtít opustit až do konce
Banner

Zlozvyk je delikátní i hrůzný příběh o transdívce, kterou nebudete chtít opustit až do konce

Tisk

Portero Zlozvyk titulPZlozvyk je velmi osobní výpovědí ženy, která se narodila do mužského těla, vyrůstá a dospívá v Madridu 80. a 90. let. Není to však jen transgender příběh, ale také příběh o španělské společnosti, která ukazuje své temné stránky. Okrajově je to o sociálních a politických změnách, o hledání různých identit, o extrémní chudobě.

Moderní rytířský román bez rytířů a s melancholickou notou

Zlozvyk má velmi originální zpracování a při čtení vás nejednou napadne, že něco takového jste četli výjimečně a možná ještě nikdy. Román je psán výpravným stylem, zažíváme s trans dívkou dobrodružné cesty napříč Madridem. Práce s jazykem je tu na královské úrovni, všechny ty vymazlené metafory dávkované tak akorát, aby okouzlily v daný moment a doznívaly pak následně v dalších spojitostech. Je tu přímo hmatatelná atmosféra napříč lety, jak se proměňuje svět a s ním i toto hlavní město. Jedná se o velmi vrstevnatý příběh, který na sebe kupí postupně všechny hříchy zakázaného i zkaženého ovoce své doby.

Ale nemusíte se bát, žádní rytíři tu nejsou. Jde spíše o určitý feeling a atmosféru knihy. Hlavní postava trans dívky totiž bojuje proti síle, kterou nemůže porazit (všudypřítomné předsudky a odsouzení) a zároveň nemůže jinak žít, cítit a přeorientovat tvůj vnitřní pocit, že tohle je špatně, její tělo je špatně a nemůže jej vyměnit za ženské. Zkouší sice mužské tělo zamaskovat a přetvořit do nějaké snesitelnější podoby, ale opět naráží na násilí a předsudky. Je to totiž nekončící boj, který nemůže vyléčit nic jiného než společenské přijetí ženského genderu a změnou pohlaví.

Zlozvyk je společenský román i mytologický příběh

Zlozvyk je román, v němž ekonomická a společenská třída usměrňují téměř vše, co se děje, ale je to také svým způsobem mytologický příběh. Alana Portero svým vyprávěním vytváří portréty osob, které alegoricky připodobňuje k starořeckým bohům a mýtickým postavám. Nedělá to však nijak strojeně či formálně, naopak tyto specifické popisy přidávají románu neskutečný život a hravost. Což pak jen ukazuje hlavní hrdinku jako důvtipnou osobu s hlubokým vnitřním světem. Prostřednictvím takového vyprávění se dějové hrůzy mísí s krásou empatie.

Zlovkyk nám ukazuje nejenom pozůstatky frankistického režimu, ale také 80. léta, kdy se roztáčely ozubená kola kapitalismu a v 90. letech už neoliberalismus drtil dělnickou třídu chudobou, úpadkem a násilím. Volná ruka trhu spolu s tím vším donesla i heroinovou krizi, která zničila celou jednu španělskou generaci. Transdívka nám vypráví, jaké to bylo vyrůstat v čtvrti na okraji Madridu (dnes jsou to vyloučené lokality), kde chybí jakákoliv infrastruktura. Násilí a brutalita je tu na denním pořádku – všudypřítomné násilí na ženách, o němž se veřejně mlčí a přihlíží se mu, ale i násilí při jakékoliv genderové či identitární odlišnosti, která se tu často trestá smrtí. Zlozvyk výborně ukazuje princip fungování machistické kultury, v níž bují šovinismus a sexismus.

I přesto z celého Zlozvyku čiší, jak dívka své rodné město miluje. Prochází jeho zákoutími a tím i čtenáře provází nejenom svým vztahem k němu, ale prostřednictvím samotného města ukazuje i sebe sama. Madrid je pro ni vězením, ale i útočištěm, záleží jen, v jaké části se nachází a jakými lidmi z čtvrtí je obklopena. Madrid tak neukazuje jen svou chudobu a násilí, ale také osvobození od nátlaku. Jsou to dva radikálně odlišné světy, v nichž chudoba a frustrace tvoří násilí a naopak obří bohatství plodí lhostejnost. Transívka těmito ambivalentními světy prochází a hledá si své lidské místo, ale i genderovou identitu. Neustále nosí masku chlapce a z očekávaného chlapeckého chování přežívá prostřednictvím maskování. Kniha je psána velmi silnou první osobou. Přenáší na nás drsnost situací, ale také emocionalitu a něhu.

„My trans holky vyrůstáme všechny samy“

Je to portrét o dětství a dospívání transdívky, která prožívá nekonečnou samotu. Neustále je tu hrozba násilí a smrti, kterému jsou vystaveni všichni ti, kteří nezapadají do binárních kategorií, do heterosexuality. Všichni ti teplouši, trans a nebinární bytosti jsou každodenně terorizováni za svou existenci. Po mnoho let tak transdívka vede dvojí život. Je někým, kdo nerozumí svému tělu a nesnáší jej, až v noci se může alespoň částečně proměnit v toho, kým chce být. Nicméně tento radikálně ambivalentní život ji odcizuje světu i sobě čím dál víc, a rozkládá se na epizody úzkosti a deprese. Zlozvyk je výbornou ukázkou, jaké je to být trans osobou a to nejenom kdysi, ale i dnes.

„Zmalovat se a několik víkendů v měsíci jako poloviční buzík, kroutit zadkem a klapat podpatkama, to neznamená být ženou, je to jen únik, náplast, povrchnost. Jasně, udělá to svý, na chvíli tě to osvobodí a pro tebe to má cenu života, já to vím a respektuju to, sama jsem to tak dělala, ale to je jen taková pouťová atrakce. Žena, kterou nosíš uvnitř, ta skutečná, je dál uvězněná v malý místnosti a zadusí se tam. A až ta se zadusí, tak končíš buzíku, končíš. To druhý je na nic, ten v košili a s hlubokým hlasem nemá uvnitř žádnou duši, je to jen chodící mrtvola.“

Portero Zlozvyk titul

Zlozvyk
Autorka: Alana Portero
Překlad: Radovan Beneš
Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2024
Počet stran: 232
Hodnocení: 300%

https://eprostor.com/kniha/zlozvyk


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Podzim už je v plném proudu, ale jitra jsou zde tichá, říká Robert Rohál

robert rohal perex

Kulturou žije řadu let. Působil v novinách, kde napsal tisíce článků, později začal také fotit a psát knížky. Dnes Robert Rohál pracuje v jednom kulturním domě, ale nadále píše a publikuje, prezentuje své fotografické výsta...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Z archivu...

Čtěte také...

S Ondřejem Sokolem o ženách

ondrej sokolTOP STAR love Martiny Gavriely přináší další žhavé informace. S Ondřejem Sokolem si budeme povídat o ženách, s Lenkou Kořínkovou zavzpomínáme na Holky z porcelánu a sejdeme se s D...


Výtvarné umění

Křišťálová číše, míšeňské skvosty i vynález hraběte z Rožmberka. V Praze chystají další online aukci skla a porcelánu

aukce200V pražské galerii a aukčním domě Arthouse Hejtmánek se 24. září uskuteční mimořádná online aukce věnovaná historickému sklu a porcelánu. Nabídne přes 300 položek – zejména českého barokního skla, ale i křehkých skvostů z období renesance, biedermeieru, his...

Divadlo

Nové šansonové album vyšlo Jitce Molavcové, ale stejný žánr zpívají bravurně Renata Drössler i Jiří Bartoň

foto perexjitka molavcovaI když Hana Hegerová byla a nadále je a bude královnou českého šansonu, existuje v tuzemsku ještě několik zpěváků, kteří se tomuto hudebnímu žánru věnují – a dělají to velice dobře. Uměj...

Film

Pramen poznání bývá hořký

pramen perexSlovenský režisér IVAN OSTROCHOVSKÝ patří mezi mnohostranné osobnosti: natáčí hrané i dokumentární filmy a navíc se věnuje i jejich produkování – podílel se třeba na pozoruhodném dramatu Sbormistr, naprosto zbytečně obklopeném skandály a soudními ...