Kultura21.cz

Ve čtvrtek 22. srpna se konala v restauraci SOHO akce nazvaná Letní party s hvězdami. Hlavní hvězdou celého večera byl seriál Cesty domů a především jeho 200. díl, který diváci uvidí na svých obrazovkách v pondělí 26. srpna ve 20:15 a ponese příznačný název Rodinná oslava.

Jako na každé správné oslavě nesměl chybět obrovský dort z bílého a červeného fondánu, který lahodil oku i mlsnému jazýčku. Čestné zakrojení dortu měl na starosti herec Pavel Soukup, jehož postavu kapitána Roberta Vejnara nechali scénáristé brutálně zavraždit. Seriálový major Vejnar přiznal, že se mu bude po seriálu velice stýskat a především pak po jeho hereckém a seriálovém parťákovi Miroslavu Etzlerovi. Ten jeho odchod ze seriálu komentoval hlasitým zvoláním: „Hanba!“, které několikrát zopakoval. Aby pro Pavla Soukupa nebylo loučení příliš bolestné, dostal z rukou režiséra Jiřího Adamce lék na žal v podobě několikaletého francouzského koňaku. Jiří Adamec také pronesl slavnostní přípitek a následně všechny pozval na ohňostroj složený z 200 raket zastupujících každý natočený díl, který rozzářil nebe nad tiše plynoucí Vltavou v Podolí.

Mezi gratulanty, kteří přišli popřát oslavenci a užít si příjemný letní večer se svými hereckými kolegy a přáteli, nechyběly ani známé tváře ze zpravodajské sekce televize Prima Terezie Kašparovská, Barbora Kozáková či nová posila Top Star magazínu Iva Kubelková.

Za tři roky natáčení zemřelo v 7 sezónách podle propočtů pana režiséra a Markéty Hrubešové 17 postav. Mezi nebožtíky, kteří vstali z mrtvých a přišli na party, byla Jitka Smutná či Pavla Vitázková, která zářila štěstím nad očekávaným příchodem potomka, z kterého by se měla vyklubat holčička a na svět by měla přijít za tři měsíce. Na oslavě nemohli chybět nejen dobře známí a pro diváky nijak noví herci Miroslav Etzer, Petra Horvátová a Martin Kraus, ale ani nové herecké posily Marie Doležalová, Radúz Mácha, Markéta Hrubešová či Veronika Freimanová.

A právě posledně zmiňovaná nová herecká posila Veronika Freimanová a režisér Jiří Adamec se uvolili zanechat na chvíli oslav a poskytnout našemu portálu krátký rozhovor:

Jak se Vám točí seriál Cesty domů?

Jiří Adamec: Točí se mi velmi příjemně, protože se jedná o scénáře. A to je dost důležité pro režiséra, aby měl kvalitní scénáře, které mají hlavu a patu, zajímavý příběh a situace a mají silné postavy a charaktery. Tím pádem je možné pracovat s hercem, protože herec má co hrát. A to je pro režiséra radostná situace v případě televizního seriálu tohoto typu.

Veronika Freimanová: Já jsem měla to štěstí, že jsem přišla v přílivu celé party nových lidí, ať už jde o Romana Zacha, Lenku Vlasákovou, Radúze Máchu či Markétu Hrubešovou. To je prostě takový příliv úžasných lidí. Je to vlastně celá moje rodina, takže na place panuje taková atmosféra, že tam není žádné napětí a je to strašně fajn. Rozhodně se výborně bavíme, i když ten děj jde trošku temnými uličkami, ale když to člověk příjme jako žánr, tak ho to začne bavit, protože je to úplně něco jiného, než jsem donedávna tak intenzivně několik let dělala.

Paní Freimanová vy jste přišla do Cest domů z dalšího úspěšného seriálu Vyprávěj, který již skončil. Není pro Vás natáčení tak dlouhých projektů vysilující?

Veronika: Freimanová: Pokud jde o Vyprávěj, tak tam od začátku bylo hned jasné, že to bude limitované a seriál bude mít sto dílů. A mezi natáčením byly ještě půlroční pauzy, takže to byl takový poklidný tok práce a mezitím se dalo ledacos stihnout. Já jsem měla předsevzetí, že nepůjdu hned do dalšího projektu, že si trošku odpočinu. Pan režisér Adamec na mě ale šel s intenzivní metodou, že pravé nabídky přicházejí v pravou dobu a že se s nimi mohu minout. A bylo to tak intenzivní, až jsem nakonec kývla, protože se mi líbil i druhý pól. Je to totiž úplně jiná ženská než jsem doteď hrála a je to výzva, která by mě opravdu za pár let mohla v mém požehnaném věku minout. Namáhavé to sice je, ale stejně jsem ráda.

Koukáte na seriál Cesty domů? Stihnete zhlédnout nějaké díly?

Jiří Adamec: Občas, protože se chci samozřejmě přesvědčit o tom, v jaké technické kvalitě se dostává seriál do domácností. Takže poslouchám, dívám se na to, v jakých je seriál barvách, jaký je zvuk, jak to funguje celé dohromady a jak je to eventuálně přijímáno lidmi, kteří se na to dívají. Takže to mě na tom zajímá. Jinak já sám znám ze seriálu každou vteřinu, každý záběr mnohokrát, nesčetněkrát jsem ho viděl, takže toto není tím podmětem, co mě přivádí k obrazovce. Spíš je to ta profesní zvědavost.

Veronika Freimanová: Já se spíš zkontroluji na webu, protože když hraji, tak není šance, jak se vidět. Na druhou stranu to nemám moc ráda, protože jsem strašně kritická a vidím, co jsem měla udělat jinak. Nekochám se sama sebou a vidím spíše ty špatné věci. Ale rozhodně se snažím, abych zhlédla pár dílů.

Co byste popřál/a seriálu Cesty domů?

Veronika Freimanová: Aby ti diváci, kteří si ho našli, vytrvali a aby si našel i nové diváky, protože mě na tom baví ten jiný žánr, jak se děj krade temnými uličkami a že když to člověk příjme, tak je to fajn. Takže vlastně to nejlepší co může mít, je hodně diváků.

Jiří Adamec: Já bych mu přál, abychom se tady sešli po dalších 200 dílech. To bych přál seriálu velmi, protože by to znamenalo, že diváci se na něj stále dívají, mají ho stále rádi, nadále je oslovuje a že pořád na obrazovce Primy existuje. A to je náš cíl.

Bylo by pro Vás odměnou získat příští rok zrcátko (cena TýTý)?

Jiří Adamec: Zrcátko doma mám. Je občas příjemné se do něho podívat, ale to není hlavní cíl. Hlavní cíl je, aby ten seriál opravdu přinášel smysluplné a příjemné večery do domácností a aby se na něj lidé dívali.

Foto: FTV Prima