Městské divadlo Zlín hostí výstavu profesora Jindřicha Štreita s názvem Domov (bez) domova. Jde o výstavu o lidech bez domova, kde polovinu tvoří fotografie, které autor věnoval Charitě sv. Anežky české v Otrokovicích a druhou fotky vytvořené pro Armádu spásy. Tyto dvě organizace se spojily s divadlem a společně tak pořádají tuto výstavu, která má za sebou slavnostní vernisáž.
Slavnostní vernisáž se konala v sobotu 24. října 2015, před představením Úplné zatmění. O hudební vložku na úvod a závěr se postarala Vlasta Dvořáková a průvodcem byl Jiří Siostrzonek ze Slezské univerzity v Opavě. Ten na úvod vernisáže pozval k mikrofonu několik hostů v čele s primátorem města Zlína MUDr. Miroslavem Adámkem zaštiťujícím tuto výstavu, ředitelem divadla Petrem Michálkem nebo rektorem Slezské univerzity Pavlem Tulejem. Ten podotkl, že nepřišel zkontrolovat účast svých podřízených, ale podotkl, že rád dojel a ve fotografiích vidí v tom především optimismus.
Celý projekt je realizován k příležitosti výročí dvaceti let fungování služby azylového domu Samaritán Otrokovice, tak u této příležitosti krátce promluvil také jeho ředitel Aleš Jaroš a ředitel Armády spásy David Jirsák. Všichni mluvili stručně a k věci a zdůraznili především důležitost pomáhání obecně. „Když se profesor Štreit setká s těmito lidmi, první se ptá, v čem potřebují pomoct. Není to jen formální slovo, to je to nejdůležitější – setkání člověka s člověkem. To znamená elementární lidství a to umění je až někde na třetí koleji,“ uzavřel průvodní slova Jiří Siostrzonek.
Profesor Jindřich Štreit si vysloužil velký potlesk, poděkoval všem řečníkům a zdůraznil, že si nesmírně váží jak Charity, tak Armády spásy, protože to, co dělají pro naše spoluobčany je něco mimořádného. Závěrem pronesl: „Můžeme mluvit o tom, že je vrstva lidí, kteří hledají svobodu, hledají samostatnost, ale velká většina lidí bez domova jsou lidé, kteří si ne vždy dostali do své situace svým přičiněním a právě těmto lidem je potřeba pomoci a podat jim pomocnou ruku. Děkuji vám.“
Fotografie na výstavě Domov (bez) domova jsou velkoformátové, většinou z tmavého prostředí a mají především velkou sílu. Přímo z nich čiší emoce a vyjadřují lidskou bytost úplně jinak, než jak jsme ji zvyklí vídat v různých časopisech. Lidé na fotografiích mají v očích vděčnost a celkově ve tváři vstřícnost a dobrotu. Pokud je na výjevech více lidí, nelze si nevšimnou, že se mají navzájem velmi rádi a záleží jim na sobě. To se v dnešní době v ulicích a domovech už téměř vytrácí, takže není na škodu si to připomenout a zamyslet se nad tím…
Výstava potrvá až do 15. listopadu, tak pokud máte do té doby v plánu nějaké představení v Městském divadle Zlín, vyčleňte si na ni chvíli času.
Název: Domov (bez) domova
Autor: Jindřich Štreit
Kdy: 24. října 2015 – 15. listopadu
Kde: Městské divadlo Zlín
Pořadatel: Charita sv. Anežky české v Otrokovicích, Armáda spásy, Městské divadlo Zlín
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: Městské divadlo Zlín
| < Předchozí | Další > |
|---|
Na Gypsy Jazz festivale sa predstavil legendárny saxofonista Bill Evans. Zveril sa nám, že by rád zahral aj na Pohode. Celý článok o akcii nájdete 
Teorie není špatná věc. Ale praxe a dlouholeté zkušenosti jsou k nezaplacení. A my můžeme být rádi, když nás chce nějaký odborník zasvětit do svého řemesla. Philip Hook nás ve své knize zavede do spletitého světa výtvarného umění a obchodu s ním.
O tom, že policisté nejsou žádní suchaři už jsem se přesvědčila díky Městské policii Brno, která na Facebook dává jejich přebásněné tiskové zprávy. A často se také zasměju u těch našich, protože některé opravdu stojí za to. A...
Do divadla se chodí na 3D představení plné přehrávání a emocí. I když bývá kino lepší, jsou hry, kvůli kterým stojí za to divadlo navštívit. Jednou z takových je prověřená klasika Balada pro banditu.
Mulan (Yifei Liu) je divoká a nezkrotná dívka. Aby přinesla čest své rodině, měla by se vdát a být tichá a poslušná, ale tyto podmínky splnit nedokáže. Když císař (Jet Li) vydá nařízení, že každá rodina musí poslat jednoho muže, který vstoupí do a...