Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Působivé obrazy i fotografie či půvabné šperky – to všechno bude k vidění na výstavě Pátý element, která bude zahájena 5. května v Domě kultury v Kroměříži. Autorkou vystavujících děl je Alice Stonová z Kojetína, která se představí návštěvníkům jako kreativní výtvarnice, jejíž tvůrčí obzor je obdivuhodný. Součástí slavnostního zahájení výstavy bude i módní přehlídka, kde představí nejen šperky, ale i malované oděvy, kabelky a doplňky. Výstava potrvá do 10. června.

Na jedné velké výstavě, kde prezentovali svůj kumšt kojetínští výtvarníci, jsem viděl tvou tvorbu, a to nejen zajímavé obrazy i fotografie, ale i originální šperky. Co bylo první – malování nebo šperky?

Malování, to mě moc baví už od malička. A svoje první náušnice jsem si vyráběla již jako školačka z moduritu či knoflíků. V malování obrazů i šperkařství se stále mám co učit a rozvíjet, ale hlavní je, že mě to nesmírně baví. Největší radost mám, když vidím, že mé šperky ožívají na úžasných ženách.

Výstavu jsi nazvala Pátý element. Proč?

Ve své tvorbě se nechávám inspirovat čtyřmi elementy přírody. Těmi jsou oheň, voda, vzduch a země. Pátým elementem je pro mne ta nejsilnější energie ve vesmíru, a tou je láska. Láska k životu, tvorbě, lidem … ta je tou hybnou silou všeho. A když ještě ke všemu datum vernisáže vyšlo na 5. 5. 2025 v 5 odpoledne, tak to vše do sebe zapadlo.

Pamatuješ na svou první výtvarnou výstavu?

Poprvé jsem své nesmělé pokusy o obrazy ukázala na společné výstavě naší umělecké skupiny Signál 64. Bylo to, tuším, v roce 1997 v Kojetíně.

Jak bys charakterizovala své křehké obrazy?

Moje obrazy mohou na první pohled působit jemně a křehce, ale opak je pravdou. Když je tvořím, vkládám do nich obrovské množství nádherné energie a síly. A jak říkají návštěvníci mých výstav, tak je to z nich i cítit, a to je pro mě největší pocta.

Co tě přivedlo k vymýšlení a vyrábění šperků? A co tě k tomu inspiruje?

Stále něco tvořím snad odjakživa, ale vážněji jsem se šperkařství začala věnovat přibližně od roku 2018, kdy jsem experimentovala s různými materiály. Nakonec jsem zůstala věrná svému oblíbenému nerezovému drátku a zbožňovaným kamenům a minerálům. Miluji také přírodní perly, které mé šperky zdobí velmi hojně. Mou šperkařskou tvorbu bych charakterizovala slovy „řád v chaosu.“ Když tvořím, nechávám drátek žít vlastním životem. On si sám vždy řekne, jaký bude výsledek mého snažení. Pracuji víceméně instinktivně, a proto je každý kousek nenapodobitelným originálem.

Mám pocit, že netvoříš - jak se říká - na kšeft, ale pro radost… Nebo se pletu?

Přesně tak. Ani nemohu vyjádřit, jak nesmírně mě to baví a naplňuje. Zájemkyně či zákaznice mi říkají, že z mých šperků vyzařuje krásná energie. A to je ono. Tvořím s láskou a radostí.

Nedávno jsi mi řekla, že si něco vymyslíš pro sebe, ale stejně to nakonec získala tvá známá či kamarádka, protože se jí to líbilo…

No to je vždycky legrace. Pokaždé mi říkají: „Jé, tenhle zrovna potřebuju, však ty si vytvoříš jiný…“ No, nevytvořím, protože jsou to jedinečné kusy. Ale to je jedno, hlavně, že jim dělají radost. A to mě posouvá stále dál, k novým výzvám a možnostem.

Je pravda, že vytváříš nejen šperky a obrazy, ale také módu. Jako správná kreativní umělkyně prý máš za sebou i módní přehlídku, a navíc chystáš mode show i v rámci kroměřížské vernisáže…

Ano, protože jsem tvor velmi neklidný a tvořivý. Opravdu někdy nevím, co dělat dřív. Co vidím, to pomaluju. A mému bystrému oku samozřejmě neunikly ani oděvy, které zdobím originálními malbami. Dělám také kabelky a různé módní doplňky. Je toho spousta.

A jak to všechno zvládáš, protože máš svou práci - jsi učitelka, navíc máš domácnost a rodinu…

Pracuji v málotřídní škole. Poslání pedagoga je náročné, ale zároveň nádherné. Obzvláště u nás. My jsme skvělá parta. V tak úžasném kolektivu je mi ctí pracovat. A tím myslím spolupracovnice i děti. A právě děti byly nezbytnou součástí mé kojetínské přehlídky. Bylo to zábavné a bezprostřední. Velkou oporou jsou i mé kamarádky, které mi vždy nezištně pomáhají s instalacemi výstav. A největší díky patří mé rodině. Můj manžel a synové mě velmi podporují, bez nich by to nešlo.

Zdroj foto: archiv Alice Stonová