Kultura21.cz

Umění vychází z těch nejniternějších útrob autorovy duše, napadne nás při pohledu na dílo Ondřeje Basjuka a patřilo by se dodat, že v tomto případě to platí dvojnásob. Domažlický rodák vystavuje v Galerii kritiků instalaci Zadní strana pobřežní vysočiny, a to v rámci ocenění Šesté Ceny kritiky za mladou malbu.

Stejné dobrodružství, které popisuje Jules Verne ve své knize Dva roky prázdnin, zažívá Ondřej Basjuk na vlastní kůži a zprostředkovává divákovi. Tak se stalo, že i my se alespoň na chvíli ocitáme v příbězích Julese Vernea nebo Karla Maye a spolu s ním slézáme útesy nehostinných krajin. Choulíme se k sobě v jeskyni, plavíme se po voru nebo si mačetou prosékáváme cestu pralesem. Co na tom, že onen prales se ve skutečnosti nachází v Luhačovicích a schovávačka v jeskyni nejspíš někde na Domažlicku? Jsou to příběhy, které zažíval v dětství, které si četl a promítal do všednosti každodenního dne.

Ondřej Basjuk svou site-specific instalací opět úmyslně narušuje vnímání diváka. Střídá velkoplošné formáty s miniaturními, vynechává popisky a sestavuje skupiny kreseb a artefaktů. Do všeho ještě zakomponuje trochu techniky v podobě hry s optikou. Vytvořením shluku několika objektů na jedné stěně se nás snaží donutit k přemýšlení. Pokud chceme pozorovat konkrétní věc, jsme ostatními rušeni a dá námahu se soustředit. Ovšem samostatně by dané dílo možná vůbec nefungovalo.

V kresbách dokazuje, že je ve svém živlu. Malby jsou však tajemně tmavé. Jedná se snad o oponu, kterou musíme odhrnout, abychom se připojili k Basjukově hře? Instalace je zakončena magickým oltářem se suvenýry z imaginárních výprav. Je to jakási výloha úlovků, kde se mimo jiné objevuje autorův zájem o budhismus, Tibet, Mongolsko či Afriku.

Ondřej Basjuk je mladý, nadějný autor, jehož instalace může na první pohled vypadat nahodile a chaoticky, je však promyšlena do posledního detailu. Dává nám nahlédnout a odhalit kousky jeho romantické duše, která při svém putování hledá nejen dobrodružství, ale také místo na české výtvarné scéně.