Bretaň očima spisovatelky Lucie Hlavinkové: Nantes

Bretaň očima spisovatelky Lucie Hlavinkové: Nantes

Tisk

Bretan

Dovolená se blížila ke konci, všechno se stihnout nedá, ale nemohli jsme si nechat ujít opět téměř pohádkově kouzelná městečka: Dinan a Vitre. Celá Bretaň byla navíc plná rozkvetlých hortenzií, ze kterých tu byly celé živé ploty, a šedých domků s různobarevnými okenicemi (nejvíc bylo modrých). Po putování venkovem byl čas navštívit velké město, Rennes. Tentokrát už jsme si dali opravdu velký pozor, kde parkujeme a vyrazili podívat se na katedrálu a na ulici plnou modrozelených fáborků.

 

Bretan3

Bloumali jsme ulicemi až do večera, nahlíželi do výkladů a domlouvali se, že poslední den před odjezdem zkusíme koupit nějaké suvenýry v Nantes, odkud jsme měli odlétat. Dcera byla nedávno v Rakousku, proto ji cosi napadlo, chvíli googlila a najednou k našemu překvapení zjistila, že v neděli jsou ve Francii také všechny obchody zavřené! Byla sobota za pět minut šest, kdy se mělo všechno zavřít a muž si opravdu hodně přál koupit námořnické tričko, což je nezbytný bretaňský suvenýr, nosí ho tu úplně všichni domorodci, i turisté. Byli jsme už na cestě na parkoviště, když jsme se obrátili a klusem běželi k obchodu. Doběhli jsme za minutu šest a tričko se podařilo koupit, všichni jsme si oddechli, ten den byla v autě poněkud napjatá atmosféra, přece jenom, jak už jsem psala, dovolená se blížila ke konci.

Bretan1

Poslední den jsme byli v Nantes. Je to město, kde se narodil Jules Verne a na jeho počest tu mají podivuhodné muzeum plné mechanických zvířat v nadživotní velikosti. Největší atrakcí (doslova) je 12 metrů vysoký kráčející slon, na němž se lze projet, a který skrápí nadšením vřískající děti docela silným proudem vody. V expozici jsou i další pohybující se obrovská zvířata, mně se nejvíc líbil kolibřík, nasávající nektar z květiny.

Ten den byly narozeniny mého muže, takže jsme šli na večeři do „lepší“ restaurace, protože palačinek a galetek (to jsou slané palačinky z pohankové mouky) jsme už měli dost. Mysleli jsme, že se ještě večer projdeme, ale zřejmě jsme zvolili špatnou část města, bylo tu plno nejrůznějších obejdů, kteří měli už docela popito a také žebráků. Když nás jeden oslovil, myslela jsem, že se ho rafinovaně zbavím tím, že řeknu, že neumím francouzsky, ale k našemu velkému překvapení byl zrovna tenhle žebrák jediný, kdo byl v celé Bretani mocen angličtiny, ovšem pouze vzhledem k tomu, že to byl rodilý Angličan.

Bretan2

V noci jsme moc dobře nespali, bála jsem se, že zaspíme náš odlet a muž zase nespal proto, že mu ústřice ze slavnostní večeře neudělaly dobře, už se nepovažoval za takového fanouška jako při ochutnání na trhu.

Bretan4

Dobrá zpráva je, že jsme byli na letišti kvůli mé panice o dvě hodiny dříve, než jsme potřebovali, letadlo nám neuletělo a šťastně jsme se shledali s naším psem, fenou československého vlčáka Miou. Ta se ode mě v následujících dnech ani nehnula, bedlivě si mě hlídala, abych zase někam nezmizela.

Lucie Hlavinková

Bretaň je překrásná, určitě její návštěvu můžu vřele doporučit. Na své si přijdou všichni, kteří mají rádi přírodu, památky i dobré jídlo. Jen doporučuji nastudovat alespoň pár francouzských slovíček, budou se vám opravdu hodit…

Bretan5

Text a foto: Lucie Hlavinková

https://www.lucie-hlavinkova.cz/


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Píše Zdeněk Hanka do ticha?

hanka z 200Sympatický usměvavý muž, lékař, spisovatel, specialista pohotovostní a záchranné služby a instruktor v tomto oboru, člověk, který miluje hudbu a výtvarné umění - to vše v jedné osobě je Zdeněk Hanka, česky píšící autor žijící od roku 1999 v Kanadě...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...


Literatura

Angličtina krok za krokem

anglictina krok za krokem 200V dubnu vyšla v nakladatelství Grada vynikající učebnice Angličtina krok za krokem ostřílené autorky Miloslavy Pourové. Pokud si potřebujete zopakovat základy, načerpat slovní zásobu nebo prohloubit základní p...

Divadlo

Tři muži v nesnázích

altBranické divadlo uvedlo ve čtvrtek 3. května premiéru komedie Tři muži v nesnázích. Typická divadelní fraška, plná zvratů, humoru a neuvěřitelných náhod je „nudolapkou“ s výborným hereckým obsazením a perfektní prací ...

Film

Annabelle vrací úder

anna200Film Annabelle (2014) je dost zvláštní klasický horor plný detektivního pátrání a překvapivých lekavých scén. Nikdy nekončící boj dobra se zlem začíná tentokrát u nastávajících rodičů John a Mia.

...