Shakespeare v Mahenově divadle NdB
Banner

Shakespeare v Mahenově divadle NdB

Tisk
necozaneco perJe to skutečně záhada. Velký dramatik Shakespeare napsal spoustu nejlepší divadelních her, jaké kdy se objevily a taky několik velmi špatných her. Jako by v Shakespearovi byli dva autoři. Nebo že by Shakespeare, onen herec co utekl ke komediantům ze Stratfordu byl jenom pseudonymem někoho jiného? Ben Jonsona? Marlowea? Královny Alžběty? Pravdou je že z těch 24 her je několik až tak špatných, že to u velkého dramatika až zaráží. Otázkou taky je, kde pobral původně potulný herec vzdělání? Vždyť například při psaní Romea a Julie musel znát Ovidia nebo Boccaccia, nebo dokonce starou babylonskou legendu o Pyramovi a Thisbe.. Odkud ty znalosti? Vygooglovat si je nemohl. A odkud neznalosti zeměpisu. Čechy v Bouři na březích moře, Vídeň ve hře Něco za něco taky asi u moře, když kníže odtud měl plout někam…?
 
 

Nechme být spekulace, pravdy se stejně už nikdo nikdy nedopátrá. Důležitý je fakt, že drama - často nazývaná komedií Něco za něco, patří k těm lepším hrám velkého autora, i když nedosahuje věhlasu Leara, Hamleta či Romea a Julie. V komediích velkého dramatika najdeme skvosty, (Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí, Sny noci Svatojánské) které jsou skutečnými a moudrými komediemi. Proti nim je hra Něco opravdu cokoliv jiného, jenom ne komedií. Je zneklidňující svou mnohoznačností, která vznikne v prostředí docela jednoduché zápletky.
Je třeba s úctou hodnotit kvalitní překlad Martina Hilského i výrazné (někdy až odvážní) škrty dramaturga Martina Sládečka a režiséra Martina Glasera. Zbavili hru zbytečných postav a dialogů, kterými byl původní text doslova přeplněný. Tak se ztratila nejedna komická scéna, ovšem vyznění hry to nijak neublížilo. Soustředěním inscenátorů na základní zápletku se zvýraznil samotný konflikt spravedlnosti a neomezené moci, konflikt puritánského a liberálního přístupu k fungování společnosti a navíc, bez jakékoliv aktualizace se stalo drama najednou nesmírně současné.
Příběh je jednoduchý. Liberální kníže Videňský na oko odchází ze své říše, aby dal veškerou moc do rukou náměstkovi Angelovi. Nevíme, jaký má k tomu člověku postoj. Zda mu opravdu bezmezně věří, nebo mu chce dokázat jeho licoměrnost. Vrací se v převleku mnicha a pozoruje nepravosti, kterými se Angelo chopil hrůzovlády. Když nešťastná Izabela oroduje za nevinného člověka, který má jít „na špalek“, vyžaduje na první ohled bohabojný puritán, ale v podstatě chlípný lotr, noc s novickou Izabelou. A tu už zasáhne kníže. V posledním velkém obraze řeší všechny nepravosti a dává vše na správnou míru. Snad tady by se dalo říct, že se děj neprolévá do osudové tragédie (jako Hamlet, jko Lear) ale do smířlivého postoje k hrdinům hry, jako by to všechno byla opravdu shakespearovská komedie. V tom je Něco zas něco opravdu zvláštní hrou, s mnoha kladenými otázkami a málo odpovědi.

Režisér Martin Glaser pracoval s herci citlivě, všichni ti mužští: Escalus Jana Grygara, Claudio Jana Grundmana, Loket Romana Blumaiera byli ve svém výrazu hezky pravdiví. A postavy komické, Pompejus Bedřicha Výtiska a Pěnička Jakuba Šafránka se chovali v intencích klasického dramatu Willa Shakespeara. Vždyť i v tragédiích byl u něj přítomen komický motiv. Jak komedianti v Hamletovi, tak třeba hrobník v téže hře. A v dramatu Něco za něco vcházeli do děje s přesně naměřenou komikou tak, aby nezastínili hlavní poslání příběhu. Největší tíha dramatu ovšem spočívala na dvou postavách. Angelo Martina Siničáka - pracoval se správným tempem a rytem své postavy, byl věrohodný i v momentech, kdy přestával rozumět sám sobě.  Potom Isabela Hany Tomáš Briešťanské, tak to byla příležitost pro herecký koncert, který do důsledku využila. Ta role by si zasloužila asi nějaké zvláštní ocenění za herectví.
Jedině scéna Pavla Boráka ne úplně naplnila potřeby hry. Mnoho prostorů pro příchody a odchody ze scény, které se ne úplně daly využít (proč dveře, když je vedle tmavá mezera využívaní také na odchod ze scény..?) a pak závěrečná velká scéna v prázdném vykachlíčkovaném prostředí postrádala atmosféru, která se na scéně odehrávala. Naopak kostýmy Markéty Sedláčkové svou směsicí současného a historizujícího oděvu protagonistů velmi citlivě doplnili koncepci hry.
Inscenace Něco za něco v Mahenově divadle v Brně je zdařilá a zase dokazuje, že této přední scéně stále sluší klasika. Vyspělí herci, promyšlená režie, to je návod na úspěch. Jak je to jednoduché, když se to umí…
 necozaneco 1

Něco za něco
Hřích má být souzen a hříšník ne?“
autor: William Shakespeare
překlad: Martin Hilský
režie: Martin Glaser
dramaturgie: Martin Sládeček
scéna: Pavel Borák
kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková
pohybová spolupráce: Martin Pacek
světelný design: Martin Špetlík

Osoby a obsazení:
Vídeňský kníže: Václav Veselý
Angelo, jeho náměstek: Martin Siničák
Isabela: Hana Tomáš Briešťanská
Escalus: Jan Grygar
Claudio: Štěpán Kaminský
Lucio: Jan Grundman
Pompejus: Bedřich Výtisk
Pěnička: Jakub Šafránek
Madam Prošoupaná: Tereza Groszmannová
Loket: Roman Blumaier
Žalářník: Jaroslav Kuneš
Mariana: Klára Apolenářová
Julie: Annette Nesvadbová
Jeptiška: Marie Durnová
Mnich Tomáš: Vladimír Krátký
Soudce, Kat Vokejhák: David Kaloč
Sluha: Vratislav Běčák j. h.

 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Veronika Zelníčková: Arakaini pokračují ve svém Tour a opět si sebou vzali Anacreon

Anacreon turné Zelnickova perexBýt stálicí na hudební scéně pětatřicet let, to už něco znamená. Kapela Arakain takovou stálicí bezesporu je. U příležitosti tohoto výročí chystá koncertní turné po republice. Kluci chystají celkem třicet k...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Simona Stašová a Svatopluk Skopal si střihnou manželství po italsku

filumena marturanoTragikomedii Filumena Marturano italského režiséra, dramatika a herce Eduarda De Filippa připravuje Simona Stašová spolu se svým dvorním režisérem Zdeňkem Kaločem.


Výtvarné umění

FOTOEXPO – ráj pro fanoušky focení

fotoexpo perexV sobotu 21. října proběhl pátý ročník FOTOEXPO, festivalu a veletrhu fototechniky v Národním domě na Vinohradech. Na návštěvníky čekala prezentace nejnovější fototechniky a vybavení, výstavy fotografií, soutěž FOTOTALENT ...

Divadlo

Kdo věří pohádkám, ten patří k vítězům...na zámku tě vítá i princ s Popelkou! Fotoreportáž z českobudějovického představení Popelka na ledě.

popelka perexDivácky nejúspěšnější a nejprodávanější muzikál v České republice a Slovensku během Jarního turné 2014 navštívil exkluzivně Liberec, České Budějovice a Ostravu. V sobotu 5. dubna ještě zavítá do Hradce Králové a...

Film

Herečka Jaroslava Vysloužilová-Wanieková hrála vždy ne na sto, ale na tisíc procent

jaroslava foto perex

V úterý 23. listopadu zemřela ve věku 85 let divadelní a filmová herečka Jaroslava Vysloužilová-Wanieková Přes čtyřicet let byla věrná šumperskému divadlu, kde se dočkala rolí, na které vzpomínala jak ona sama, tak její ...