Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Únor začal v Městském divadle Zlín premiérou půvabného díla Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera. Já jsem se do Dílny vydala hned na první reprízu, protože mě tato kniha dostala a byla jsem moc zvědavá, jak se s ní divadelníci poperou.

Dobrý proti severáku je román psaný ve formě emailů. Vše začíná v okamžiku, kdy chce Ema Rottnerová vypovědět předplatné časopisu Like a napíše na špatnou adresu. Její email se tak dostane k Leovi Leikemu a tím startuje velmi zajímavé téměř každodenní dopisování. Zpočátku o nic nejde, ale emaily v sobě nezapřou určitý flirt a dochází k sbližování a budování vlastního vnitřního světa, ve kterém je jen Emma a Leo plného otázek, jistot i nejistot. Kniha je velmi čtivá, přečetla jsem ji za jeden večer a po čase jsem si užila také audioknižní podobu. Proto jsem měla velkou radost, když jsem tuto inscenaci zahlédla v programu divadla a na představení jsem se moc těšila.

Dílna je nejmenší scénou Městského divadla Zlín, je určena pro komorní díla a diváci při představení sedí u stolečků a mohou si dát i nějaké dobroty. Dobrý proti severáku k tomu prostoru výborně seděl a tleskám za nápady s ním spojené. Především tedy za letáček ve formě dopisu (emailu) informující o základních aspektech představení ležící na stole a hlavně za scénu samotnou. Ta vyobrazovala v kostce dva zdánlivě oddělené byty, které od sebe byly blízko, přesto působily vzdáleně. Vše rámovalo sklo, což navozovalo dojem obrazovky monitoru a také budilo dojem uzavřeného akvária. Herci tyto plochy dokázali skvěle využít a navíc se na skle objevovala data komunikace a někdy i důležité zprávy. Jedinou nevýhodu jsem spatřovala v tom, že když herci leželi, neměli diváci v zadních řadách ponětí o tom, co se na pódiu děje.

Obdivovala jsem celkové pojetí hry, které bylo moderní i komorní, vše tak akorát v mezích. Není jednoduché převést atraktivně na divadelní prkna počin, který je jen v emailech, ale Zlíňáci to opět zvládli. Stojí za tím jak skvělé nápady spojené se světly i hudbou, ale především herecká dvojice. Režisér Petr Michálek k nim dodává: „Marta a Gustav jsou vynikající herci s dobrou mírou autenticity a velkou otevřeností k novým dobrodružstvím, z čehož plyne, že jsou pro tento titul ideální pár.“ A opravdu tomu tak bylo: Gustav Řezníček zde nepůsobil komicky, ale naopak jako seriózní muž s mnoha emocemi. Jeho projev byl promyšlený, rozvážný a v prvé řadě moc sympatický. Marta Bačíková působila oproti němu jako živel, málokdy se zastavila, mluvila i psala velmi překotně, ale čišela z ní ohromná ženskost.

Emmi a Leo občas flirtovali, dělali na sebe různé narážky, občas se opíjeli, byli na sebe naštvaní, zkrátka byli plní emocí, přesně tak, jak to v životě bývá. Fungovala mezi nimi skvělá nehraná chemie. Zdánlivě by tyto role mohl zahrát kdokoliv, ale já měla po zhlédnutí dojem, že to museli být právě oni dva.

Příběh odvíjející se na prknech i monitorech skvěle ubíhal, byl dramatický i něžný a vysloužil si dlouhotrvající potlesk. Opodál stojící mladý muž na konci řekl: „To bylo dobré, moc dobré. I kdyby to mělo tisíc stran, tak si to přečtu.“ A já se jen usmívala, myslela na necelých 300 stran knihy a říkala si, že tato věta je pro divadelníky velkou pochvalou…

Už nyní doufám, že se panu Michálkovi i Martě Bačíkové a Gustavu Řezníčkovi bude chtít k Emmi a Leovi vrátit v podobě pokračování s názvem Každá sedmá vlna.

Název představení: Dobrý proti severáku
Uvádí: Městské divadlo Zlín
Režie: Petr Michálek
Hrají: Marta Bačíková, Gustav Řezníček
Premiéra: 3. 2. 2018
Hodnocení: 95 %

Zdroj foto: Městské divadlo Zlín