Splašené nůžky – tak trochu jiná hra
Banner

Splašené nůžky – tak trochu jiná hra

Tisk

200divSplašené nůžky Paula Pörtnera lákají větou „detektivní komedie, ve které, o tom, kdo je vrah, rozhodujete Vy“! Právě tento styl, jenž zapojuje do příběhu diváky, dělá z této hry druhý nejdéle uváděný titul na světě. Ostatně, není divu. Ve Slušovicích je v Nové sokolovně zahrálo pražské Divadlo Kalich.

 

 

 

V prvé půli představení sledujeme běžný provoz kadeřnického salonu Splašené nůžky, kterému vévodí Tony Řezníček a kadeřnice Barbara Marková. K nim se přidávají různí a významní návštěvníci, především paní Schubertová a Eda Lorenc. Atmosféru narušuje zvuk piána z vyšších pater od virtuózky Ivety Černé. Ta je následně zavražděna, čímž se roztáčí kolotoč událostí a především dostávají slovo diváci. Je jasné, že vrahem musí být někdo ze salonu, a je na vyšetřovatelích a hlavně publiku, čeho si všimli.

div1

Po sérii výslechů mají dosud nečinní diváci možnost zakřičet „ne, tak to nebylo“ či upozornit na důležitá fakta. Herci na tyto podněty reagují a nastává nepřeberné množství vtipných okamžiků. Že by byli lidé stydliví, to se nemusíte bát – každý se rád ozve a ukáže na někoho.

V roli hlavního vyšetřovatele, čili největšího komunikátora s publikem, se představil velmi sympatický a usměvavý Dalibor Gondík. Všímal si lidí, kteří mu odpovídali, chodil za nimi a jednu z dam si i vytáhl na pódium. Lidé tak měli pocit, že není žádnou autoritou z prken, co znamenají svět, ale spíše jakýmsi kamarádem, parťákem, se kterým by klidně potom mohli jít na pivo. Několikrát se i srdečně smál, až nešlo poznat, zda ho reakce publika opravdu překvapila či stále jen hraje. Například když si paní vydobyla zavolat na telefonní číslo z vizitky a opravdu se dovolala a dokonce zjistila vše potřebné – „a kolikrát jste leštila?“ byla jedna z jejich půvabných vět, která Daliborovi zůstávala dlouho na rtech.

 div2

Ačkoliv je hra z první poloviny 20. století, je upravovaná do dnešní podoby a obsahuje plno aktuálních vtípků. Herci z Prahy zřejmě dostali rychlokurz o okolních vesnicích a užívali si místopisné narážky: „Jo, tak vy jste z Kašavy, tak to je jasné“! Skvělá byla i aktuální hláška s narážkou na nedávnou Barum Rally „Ježiši Kresto! No co, je to můj bůh!“ Velké salvy smíchu vyvolával Otakar Brousek mladší v roli osobitého gaye, kterému mnohdy stačilo se zatvářit, usmát či udělat gesto a publikum bylo jeho.

Bylo vidět, že všechny herce hraní baví, reagovali na podněty, čekali, kdo co vymyslí, a užívali si to. Atmosféra v sále byla velmi milá a téměř tři hodiny plné smíchu a radosti utekly jako voda, vrah byl dopaden a všichni spokojeni odcházeli domů. Také věřím, že budou o této hře šířit samé dobré ohlasy.

 

 

Název představení: Splašené nůžky
Žánr: detektivní komedie
Uvádí: Divadlo Kalich
Režie a úprava: Petr Novotný
Hrají: Otakar Brousek mladší, Dalibor Gondík, Ivana Jirešová, Ladislav Županič, Jaroslava Brousková, Zbyněk Fric
Premiéra: 26. března 2009
Hodnocení: 90 %


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Léto se snažím spravedlivě rozdělit mezi odpočinek a prací na knize, říká Jiří Bartoň

Bartoň Povídání o létě, prázdninách či okurkové sezóně poskytl v těchto dnech Kultuře21 herec, šansoniér a filmový historik Jiří Bartoň. I když přiznává, že léto trávil na Moravě a navštívil řadu míst, která má rád, pře...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

To nejlepší z hudebního divadla – to je festival Dokořán!

dokoran 200Letos v červnu Městské divadlo Brno opět nabídne průřez tím nejzajímavějším, co se odehrává v oblasti hudebního divadla na českých i zahraničních jevištích, a vás tak čeká pestrá ochutnávka pozoruhodných uměleckých počinů, které ukážou, co všechno n...


Literatura

Děti ulice to nikdy nemají lehké

nezlomny 200Spisovatelka Hana Hindráková píše vždy silné příběhy, nejčastěji z afrického prostřed. Nejinak je tomu u knihy s názvem „Nezlomný, která vyšla v nakladatelství Alpress.

 

...

Divadlo

Nekonečno snů Michala Nesvedy

nekonecno snu200Bez mučení přiznávám, že jsem v neděli vstupovala do Vinohradského divadla v Praze poněkud skepticky. První, čeho si ovšem k mému velkému překvapení všímám, je velké množství lidí, které se tu ten den sešlo. Hmatatelné napětí prostupuje ...

Film

Vtipné i dojemné „sex-positive“ drama o hledání tělesné i duševní svobody

MMCPOddaná katolička Cruz prožila celý život podle pravidel, která jí vnutila rigidní španělská společnost. Denně chodí do kostela, uzavírá své tělo do korzetu, stará se o svého nemluvného manžela, pečuje o vnučku a strachuje se o dcer...