Splašené nůžky Paula Pörtnera lákají větou „detektivní komedie, ve které, o tom, kdo je vrah, rozhodujete Vy“! Právě tento styl, jenž zapojuje do příběhu diváky, dělá z této hry druhý nejdéle uváděný titul na světě. Ostatně, není divu. Ve Slušovicích je v Nové sokolovně zahrálo pražské Divadlo Kalich.
V prvé půli představení sledujeme běžný provoz kadeřnického salonu Splašené nůžky, kterému vévodí Tony Řezníček a kadeřnice Barbara Marková. K nim se přidávají různí a významní návštěvníci, především paní Schubertová a Eda Lorenc. Atmosféru narušuje zvuk piána z vyšších pater od virtuózky Ivety Černé. Ta je následně zavražděna, čímž se roztáčí kolotoč událostí a především dostávají slovo diváci. Je jasné, že vrahem musí být někdo ze salonu, a je na vyšetřovatelích a hlavně publiku, čeho si všimli.
Po sérii výslechů mají dosud nečinní diváci možnost zakřičet „ne, tak to nebylo“ či upozornit na důležitá fakta. Herci na tyto podněty reagují a nastává nepřeberné množství vtipných okamžiků. Že by byli lidé stydliví, to se nemusíte bát – každý se rád ozve a ukáže na někoho.
V roli hlavního vyšetřovatele, čili největšího komunikátora s publikem, se představil velmi sympatický a usměvavý Dalibor Gondík. Všímal si lidí, kteří mu odpovídali, chodil za nimi a jednu z dam si i vytáhl na pódium. Lidé tak měli pocit, že není žádnou autoritou z prken, co znamenají svět, ale spíše jakýmsi kamarádem, parťákem, se kterým by klidně potom mohli jít na pivo. Několikrát se i srdečně smál, až nešlo poznat, zda ho reakce publika opravdu překvapila či stále jen hraje. Například když si paní vydobyla zavolat na telefonní číslo z vizitky a opravdu se dovolala a dokonce zjistila vše potřebné – „a kolikrát jste leštila?“ byla jedna z jejich půvabných vět, která Daliborovi zůstávala dlouho na rtech.
Ačkoliv je hra z první poloviny 20. století, je upravovaná do dnešní podoby a obsahuje plno aktuálních vtípků. Herci z Prahy zřejmě dostali rychlokurz o okolních vesnicích a užívali si místopisné narážky: „Jo, tak vy jste z Kašavy, tak to je jasné“! Skvělá byla i aktuální hláška s narážkou na nedávnou Barum Rally „Ježiši Kresto! No co, je to můj bůh!“ Velké salvy smíchu vyvolával Otakar Brousek mladší v roli osobitého gaye, kterému mnohdy stačilo se zatvářit, usmát či udělat gesto a publikum bylo jeho.
Bylo vidět, že všechny herce hraní baví, reagovali na podněty, čekali, kdo co vymyslí, a užívali si to. Atmosféra v sále byla velmi milá a téměř tři hodiny plné smíchu a radosti utekly jako voda, vrah byl dopaden a všichni spokojeni odcházeli domů. Také věřím, že budou o této hře šířit samé dobré ohlasy.
Název představení: Splašené nůžky
Žánr: detektivní komedie
Uvádí: Divadlo Kalich
Režie a úprava: Petr Novotný
Hrají: Otakar Brousek mladší, Dalibor Gondík, Ivana Jirešová, Ladislav Županič, Jaroslava Brousková, Zbyněk Fric
Premiéra: 26. března 2009
Hodnocení: 90 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Máme pro vás rozhovor se spisovatelkou Ivanou Chřibkovou, která vydala knihu s názvem Suchý hadr na dně mořském, která si ihned získala své příznivce. Nedávno spatřila světlo světa i audiokniha, tak jsme u této příležitosti paní Chřibkovou tro....jpg)
Na policejní vyšetřovnu je dovlečen spisovatel, který si myslí, že důvodem je obsah jeho povídek, ve kterých se pravděpodobně provinil proti hlubokému totalitnímu režimu, a je připraven přiznat cokoliv, jen aby jeho povídky zůstaly nedotčené. Pravda...
Ne bezdůvodně svou knížku Roger Scruton nazval „Kacířova zpověď“. Jde skutečně o intimní vyznání toho, koho pro jeho názory většinou považovali za nepohodlného.
Vyprávění nahého mnicha, císaře, generála a slona o životě, smrti i drobném hmyzu. Divadelní odpočinutí od světového chaosu s křehkými kovovými loutkami, zvuky a stíny. Již toto úvodní motto nastiňuje charakter divadelní hry „Spout...
Film Evoluce se od svého vzniku v roce 2001 těší stálé oblibě a nezestárnul dodnes. I na béčkové počítačové animaci totiž můžeme vidět, jak by se život vyvíjel, kdyby nešlo o náhodu, ale jakýsi akcelerovaný záměr.