Růžena Lysenková hrála hodně v televizi, ale velké role měla hlavně v divadle

Růžena Lysenková hrála hodně v televizi, ale velké role měla hlavně v divadle

Tisk

lysenkova200Pamětníci a milovníci divadla si mohli všimnout, že letos 6. září to bylo deset let, co odešla ve věku 94 let vynikající herečka Růžena Lysenková. Naposledy si zahrála v roce 1997, a to v televizním filmu Čas jeřabin. A i když se objevila v řadě inscenací a seriálů, (komu by se nevybavila její postava pošťačky v Chalupářích), velké a nádherné role jí dopřávalo hlavně divadlo.

 

Její výrazná tvář, šarm a herecký talent, to byla poznávací znamení už coby začínající herečky. Už jako hodně mladá si Růžena Lysenková (1918 – 2013) vyzkoušela plejádu velkých rolích v několika divadelních „venkovských“ divadelních společnostech, ale teprve až v Praze se prosadila jako výrazná herečka s širokým rejstříkem.

A jaké byly její první role a herecké začátky? První angažmá po absolvování Státní konzervatoře dostala v Secově divadle. Chtěla hrát a ve velkém souboru některého z pražských divadel by asi nikdy nedostala jako začínající herečka ty role, po kterých toužila. Měla na tuhle dobu „kočování“ nejkrásnější vzpomínky.

lysenkova foto 1

„Měla jsem role, o kterých sní každá herečka, měla jsem obecenstvo, které mi rozumělo,“ vzpomínala Růžena Lysenková v jednom novinovém rozhovoru. „Víte, pro venkovského člověka je divadlo svátkem. V městečkách, kde jsme hrávali, nebylo stálé divadlo, a příjezd divadelní skupiny byl události. Pražský divák je rezervovaný, ať už ho představení sebevíc nadchne, jinak, než delším potleskem svou vděčnost hercům nedovede vyjádřit. Zažila jsem nezapomenutelné chvíle na jevišti, kdy jsem cítila, že diváci reagují na vše, co jim chci říci, že žijí s postavou, kterou pro ně ztělesňuji. Po představení na mně čekávaly prosté ženy, pomáhaly mi s garderóbou – bydlívali jsme všelijak a kostýmy jsme si na představení museli nosit přes ruku. A přinášely mi dárky. Bylo to za války, a tak nosily to, co bylo tenkrát nejvzácnější: doma pečené cukroví, dorty, bábovky. Pak přišla léta u Burdovy činohry, s jednou nejkrásnějších rolí, které jsem kdy hrála, Zuzanou Vojířovou. Do míst, kde jsem tenkrát hrávala, jezdím dnes na estrády a na divadelní zájezdy, setkávám se se svými tehdejšími diváky a nesmírně mě těší, že na mě dodnes vzpomínají. Za ta léta na mě nezapomněli, tak jako já nikdy nemohu zapomenout na chvíli vzácného kontaktu mezi hercem a hledištěm. Proto mám estrády tak ráda, zavádějí mě mezi lidi, kteří se nestydí za projev citu, za dojetí.“

Po osvobození přišlo první angažmá v Praze, ve vinohradském divadle (1945–1948). Helena Trojská v Troilovi a Cressidě, Lazebník sevillský, Dostaveníčko v Sain Lis a řada dalších. Do srdce venkovského publika se Růžena Lysenková zapsala Zuzanou Vojířovou, pro pražské obecenstvo byla rozkošnou paní Urbanovou z Jedenáctého přikázání v Radokově inscenaci v souboru D. F. S. Role svůdnic jí zůstaly na dlouhou dobu i na scéně Městských divadel pražských, kde působila od roku 1952. Byly to často pěkné potvůrky. Ale přesto dokázala dát každé postavě rys lidskosti a citové plnosti.

lysenkova foto 2

Mezi stěžejní inscenace s její účastí patřily hlavní postava ve hře Začalo to v ráji, paní Andrštová ve Sňatkovém podvodníku, učitelka Rose-Marie v americké hře Jako by den chtěl odejít a po letech znovu Arsinoe v Ódě na krále, ale také hry jako Liška a hrozny, Fidlovačka, Já k čertu žiju rád nebo Sňatková podvodnice.

„O hercích se říká musejí hrát hlavou, srdcem i smysly. Mně seděly vždycky ty role, kde jsem mohla uplatnit více to srdce a smysly,“ říkávala Růžena Lysenková, která při své herecké profesi stačila žít rodinný život a s manželem vychovat dvě děti.

A na co na své dětství a na svou maminku nejraději vzpomíná její dcera, herečka Zuzana Geislerová?

„Mámu jsme milovali, byla veselá a plná života, krásně se smála, byla poloviční Maďarka, a bylo to znát,“ říká Zuzana Geislerová. „S bratrem Petrem jsme na ní vždycky večer čekali, až se vrátí z divadla, protože jinak jsme ji moc neviděli. Otec byl doktor práv, a ti dva byli tak odlišní, jak to jen jde, ale byli skvělí rodiče, ani přehnaně starostliví, ani zanedbávači, prostě tak akorát. Máma měla ráda víno, někdy vedla dlouhé monology po pár sklenkách, byly většinou hodně legrační, jednou jsme ji s Petrem nahráli na kazeťák, ale našla to a zničila, což je velká škoda! Mezi kolegy z divadla byla velmi oblíbená, zachovala si po celý život takovou zvláštní naivitu… I když já jí podezřívám, že to hrála, protože vím stoprocentně, že se někdy tak tvářila, že je blbá, a pamatuju si, že mi jednou řekla: Víš Zuzko, nic lidi tak nepotěší, jako když si myslí, že jsou chytřejší než ty!“

Právě na jevišti našla široké uplatnění v repertoáru různorodého charakteru, projevila schopnost konverzační lehkosti, kultivovaného humoru, dokázala ale zahrát i lyrické role, prosadila se také v muzikálu. Oproti divadlu nedostala Lysenková ve filmu a televizi tolik příležitostí, respektive početně jich nebylo málo, zato málo hlavních či velkých.

lysenkova foto 3

Ve filmu debutovala rolí sekretářky v parodii Pytlákova schovanka (1949), v 50. letech vytvořila převážně role matek a manželek. Větší hereckou příležitost jí poskytl až Václav Lohniský (což byl první a poslední film známého herce) v hořké komedii Panenství a kriminál (1969), kde hrála roli matky hlavní hrdinky. Hodně rolí ztvárnila v televizních inscenacích a seriálech. Třeba v 70. letech jsme ji mohli vidět v několika televizních seriálech jako Hříšní lidé města pražského (1969), Chalupáři (1975), Žena za pultem (1977) nebo Inženýrská odysea (1979). Naposledy se na filmové plátno vrátila rolí tety Kornélie ve slovenském filmu Demokrati (1980) a v menší úloze v českém historickém snímku Veronika (1985).

V televizní detektivce Jak se rozloučit s Odettkou (1984) si s ní zahrála i její dcera Zuzana Geislerová: „Představte si, že z té Odettky nic nepamatuju, jen to, že to byla detektivka… Ale chtěla jsem vám říct, nevím, jak moc je to zajímavé, že já se jmenuji po Zuzaně Vojířové, táta jí v té roli viděl poprvé na jevišti, a můj bratr Petr, což je otec Ani a Ester, je zase pojmenován podle Petra Voka z Rožmberka... Otec byl prostě romantik!“

lysenkova foto 4

Zdroj foto: archiv Zuzana Geislerová


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jsem workoholik a nedokážu být v klidu, říká herec Dušan Sitek

dusan sitek 200Čtvrtstoletí strávil herec Dušan Sitek v Městském divadle ve Zlíně, odkud před pěti lety přestoupil do souboru Divadla pod Palmovkou v Praze. Přesto ho teď zná pomalu celá republika, neboť díky vytopenému divadlu soubor hodně cestuje. Úspě...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Smetanova Litomyšl přivítá hvězdnou Dagmar Peckovou a její Mistrovskou lekci

dagmar200V rámci bohatého programu festivalu Smetanova Litomyšl proběhne 26. června v 19 hodin oceňované divadelní představení Mistrovská lekce. Magnetem představení je samozřejmě mezinárodně proslulá pěvkyně Dagmar Pecková, která se představuje ve své první ve...


Literatura

Veronica Monet: Vědomá prostitutka

prosti200Je to jako kdybyste nahlédli pod střechu luxusního nevěstince. Jakobyste nahlédli někam, kde se beze zbytku uspokojují mužské touhy. Kde i pro nejdivočejší představy najdete tu pravou společnici. Je to kniha, která pro podobné hrátky dodá odvahu i vá...

Divadlo

„Pravde veriť, pravdu žiť a pravdu brániť.“

masaryk stefanik 200Městské divadlo Zlín chtělo oslavit letošní významné výročí 100 let vzniku Československa originálně a velkolepě a také tak, aby se nejednalo o jednorázovou akci. Pustili se tedy do spolupráce s Divadlem Aréna Bratislava a za...

Film

Herec Juraj Kukura měl nejen talent, ale i štěstí na příležitosti a režiséry

juraj kukura 200Jedním z nejpracovitějších a nejšarmantnějších slovenských herců, který netočil jen na Slovensku nebo v Česku, ale od poloviny 80. let minulého století prakticky po celém světě, je zcela určitě Juraj Kukura. V Česku ho zpočátku prosla...