Májové drama

Pátek, 15 Listopad 2024 05:00 Śtěpánka Nohýnková

MAJ perex V letošním roce uplynulo právě dvě stě padesát let od otcovraždy, o níž se prý K. H Mácha v kraji v okolí Doks, kterým se toulal, doslechl a která mu podle všeho byla inspirací pro jeho rozsáhlou báseň Máj. I když od jejího prvého vydání uběhlo již bez mála dvě stě let, je dodnes geniálním a ojedinělým dílem české poetiky. Stala se výzvou a inspirací pro mnohé umělce. A jedním z nich je režisér Michael Tarant, který se toto dílo rozhodl převést do jevištní podoby v Metropolitním divadle Praha, které je zaměřené na zájezdová představení.

Poezie barev a světla

Domnívám se, že pro režiséra Taranta se stal Máj čímsi jako osobní výzvou, o které dlouho přemýšlel a kterou se mu podařilo velmi osobitě realizovat. Předložil tak divákovi dechberoucí pohybovou, světelnou a poetickou podívanou, která umocňuje děj i text. Tarant staví především na síle příběhu, který odhaluje v jeho syrové podobě. Temný moritát, připomínající svou osudovou determinací antické drama, na jevišti zhmotnil v sugestivní taneční a barevnou fresku. Vykouzlil chladné jezero, temnou kobku, rej duchů na hřbitově i strašidelné popraviště s řinčícími řetězy a popravovaným odsouzencem. Temný děj a nevyhnutelnost smrti je tak v kontrastu s lyrickými verši, opěvujícími krásu přírody a loučení se životem. Nedílnou součástí inscenace je výtečný světelný design, nápaditá choreografie i výběr hudby, která dokonale doplňuje dění na jevišti a drží tempo děje.

MAJ 3

Neztratit se v hudbě

Michal Dadura, představitel Viléma – strašného lesů pána a otcovraha - se své role zhostil s potřebnou grácií i energií, která jeho postavě dodala věrohodnost. Snad by si jen měl připomenout, že verše se co nejhlasitěji nevykřikují, ale říkají s alespoň elementárním citem pro rým a rytmus. Naopak Jarmila v podání Kristýny Ševčíkové byla až příliš tichá a v řeči nevýrazná. Při premiéře evidentně bojovala s trémou a strachem z prostoru na scéně.

MAJ 2

Ovšem je třeba podotknout, že boj vče s veršem u všech účinkujících měl při premiéře na svědomí - kromě premiérového napětí - především příliš silný zvuk. Hudba, která přehlušuje mluvené slovo prostě není to pravé… Tyto malé nedostatky jsou ovšem tím, co se při reprízách napraví a nebude diváka rušit. Celou adaptaci Máje provází na jevišti postava komentátora, zapisovatele otce loupežníkova, žalářníka, glosátora i samotného básníka. Této role se zhostil Tomáš Racek, který hladce zvládl přechody z jedné role do druhé a tak dodal pevný rámec dění na neustále se proměňující scéně. Atmosféru nikoliv nepodstatně dotváří ostatní herci, kteří tvoří chór, tančí a posouvají děj.

MAJ 1