Šibydybyšybydybypápapa… To je Pilarka | kabaret o jejím životě v rychlosti čardáše | zpěvačka s rozsahem tři a půl oktávy | holka z Moravy, co má pod polštářem fotku Louise Armstronga | chalupářka s kuchařskou duší | královna swingu… Napůl divadelní hra, napůl muzikál. Tak může být charakterizována nová inscenace EVA!, kterou uvede v sobotu 15. března Městské divadlo Zlín.
Hudební představení o životě pěvecké legendy Evy Pilarové, kterou Josef Škvorecký nazval první českou jazzovou zpěvačkou, jsme pojali s úctou i humorem, jež k ní neodmyslitelně patřily. Společně s námi se dotkněte hvězd na cestě plné jejích životních milníků, kde zazní slavné hity jako Rekviem, Láska nebeská, Hrom aby do tě lásko, Turecký pochod a mnoho dalších.
„Bez jejího umění by cosi české hudební scéně scházelo.“
Josef Škvorecký
V roli Evy Pilarové se představí Petra Králová, zatímco osudové muže jejího života (a nejen božského Káju) ztvární Radovan Král. Publikum se může těšit na večer plný hudby, emocí a vzpomínek!
Autoři, koncept: Petra Králová, Jakub Hekl
Režie: Jakub Hekl
Hrají a zpívají : Petra Králová a Radovan Král
Hudební aranžmá: Adam Caha

A co Petru Královu přivedlo k nápadu realizovat představení o Evě Pilarové?
„Uskutečnit představení o paní Evě Pilarové mám v hlavě už řadu let,“ říká. „Setkaly jsme se osobně před léty, zpívala jsem na vernisáži jejích fotografií. Řekla mi velmi důležité a potěšující věty, které se nakonec vyplnily. Bylo to velmi podnětné a inspirující setkání. Až teď po letech mám ale pocit, že bych si při svých dosavadních hereckých a pěveckých zkušeností mohla troufnout na tohle krásné i nelehké autobiografické téma zpěvačky, které je mi tak blízké. Od dětství jsem její charisma a pěvecké umění obdivovala a s jejím uměleckým směřováním jsem se velmi ztotožňovala.“

PETRA KRÁLOVÁ
Herečka a zpěvačka Petra Králová je se zlínským divadlem pevně spjata od roku 2000 a patří k divácky nejoblíbenějším herečkám uměleckého souboru, což opakovaně stvrdila vítězstvím v anketě Aplaus.
Vzpomínám si, že když jsem ji viděl v Městském divadle Zlín poprvé, tak to byla její role Marlene Dietrich, což bylo klubové představení postavené na slavných šansonech i na osobnosti Edith Piaf, kterou představovala Helena Čermáková... Od té doby Petru sleduji na jevišti, dokonce společně s Radovanem Králem zazpívali i na společné fotografické výstavě, kterou jsem měl s Evou Pilarovou v holešovském zámku...
Dlouhodobě vyniká v inscenacích hudebních – zmiňme například Káču (Divotvorný hrnec), Mařenku (Prodaná nevěsta), princeznu Turandot (Turandot), Elišku (Noc na Karlštejně), Smrt (Malované na skle) či Pepu (Ženy na pokraji nervového zhroucení), přičemž na svém kontě má také celou řadu postav dramatických a komediálních. Výrazně na sebe upozornila například jako Irina (Tři sestry), Clarice (Sluha dvou pánů), Marie Babičková (Baťa Tomáš, živý), Elena (Bio Ráj), Jenny (Žebrácká opera), Mollie Ralstonová (Past na myši) nebo aktuálně Karen Nashová (Apartmán v hotelu Plaza).

V hlavních rolích hostovala Národním divadle moravskoslezském Ostrava jako Manon Lescaut, dále ve Slezském divadle Opava a ve Východočeském divadle v Pardubicích. Vedle toho se Petra objevuje také v seriálech ČT, například v roli Věry Nové (Znamení koně). Věnuje se také dabingu a moderování společenských akcí...
Spolu se svým manželem – hercem Radovanem Králem – nastudovala divadelně-hudební pořad Procházka slavnými muzikály, který se několikrát objevil na velkých open air pódiích na českých hradech a zámcích s řadou árií z tuzemských muzikálů, ať už šlo o sólové písně či duety. Žhavou novinkou je další projekt, který oba zpívající herci nastudovali na březen 2025, a to hudební představení EVA!
EVA PILAROVÁ
Brněnská rodačka Eva Pilarová (rozená Bojanovská, 9. srpna 1939 – 14. března 2020) byla česká zpěvačka a herečka, čtyřnásobná vítězka čtenářské ankety Zlatý slavík. Zpívala už od dětství (například v dětském chrámovém sboru u sv. Tomáše, sbormistr a varhaník Vladimír Stehlík), a to i klasickou hudbu. Koncem 50. let zahájila studium operního zpěvu na brněnské JAMU, ale po roce školu opustila a nastoupila do pražského divadla Semafor. Disponovala dobrou pěveckou technikou a silným a barevně zajímavým hlasem – sopránem o rozsahu tří oktáv.
Kariéru zpívající herečky zahájila v roce 1960, kdy nastoupila do pražského divadla Semafor. Tam se naučila nejen divadelní abecedu, ale měla štěstí na hity, psali pro ni Jiří Šlitr a Jiří Suchý (duety s Waldemarem Matuškou Ach, ta láska nebeská, Tam za vodou v rákosí, nebo sólové písně jako Malé kotě, Želví blues…). Hrála v pásmech Taková ztráta krve, Zuzana je sama doma, Zuzana je zase sama doma, Papírové blues a dalších.
V roce 1962 odešla do konkurenčního Rokoka (Rokokokoktejl, Labyrint světa, Trosečníci, Drak je drak). Po dvou sezonách se vrátila krátce na jeviště Semaforu (1964 - 1965), kde hrála v Dobře placené procházce, pak měla s Karlem Gottem společný Recitál. Za rok 1964 vyhrála poprvé Zlatého slavíka, vítězila na velkých mezinárodních festivalech (1962 - Zlatá medaile Světového festivalu mládeže a studentstva v Helsinkách, 1967 – Zlatý klíč Intervize, 1967 – Grand Prix mezinárodního festivalu v Sopotech…).
Od roku 1965 se stala Eva Pilarová zpěvačkou ve svobodném povolání, tehdy hostovala v karlínském Hudebním divadle v muzikálech Gentlemani a Kankán, ale především si budovala vlastní repertoár (Dám tisíc dukátů Sekáči jdou, Rodeo, Rekviem, Zázrak je žít, Mexico, Caruso mi zpívá…) a účinkovala s různými orchestry. Nesmrtelným hitem byl a je duet s Jaromírem Mayerem Rozhoupej zvony…
Ve druhé polovině sedmdesátých let a celé následující desetiletí se zpěvačka sice vytratila z čela tehdy sledovaného Zlatého slavíka, ale renomé hvězdy si nadále udržela. Hlavně pořád pracovala, koncertovala, točila. Navzdory tomu, že v anketách popularity vyhrávaly Hana Zagorová nebo Helena Vondráčková, Eva Pilarová byla nadále svá a nezaměnitelná. A také soutěživá - zatímco na Děčínské kotvě v roce 1976 celý festival vyhrála písní Ráj bílých čápů, o rok později získala na Bratislavské lyře díky písničce Tak pojď si hrát cenu za pěvecký výkon.

Eva, On a Babylon
Vedle toho se jí ve druhé polovině sedmdesátých let povedlo pár hitů, třeba původní písnička Můj vlak nebo Příběh ty a já (Way We Were). Zdařila se však i koncertní spolupráce s hercem Milošem Kopeckým, který s ní účinkoval v pořadu Randevú pro Evu (autorem scénáře byl tenkrát Miroslav Horníček). Zajiskřilo to ostatně rovněž s Jánem Roháčem, jenž režíroval další program nazvaný Eva, On a Babylon. Eva Pilarová v něm měla hned dva milé hosty - vedle "starého známého" Miloše Kopeckého přibyl ještě mim Boris Hybner.
„Ano, protože takové ladění "divadýlka" mi vyhovuje, a byl to šťastný krok. Pro mě to byla obrovská škola, děláme spolu skoro rok a už cítím, že nejsem v přítomnosti Miloše Kopeckého tak toporná, že například mnohem volněji mluvím... Boris Hybner je ohromný, při vší úctě ke klasikům tohoto oboru mám ráda mimy především jako šašky. Boris vystupuje v samostatných scénkách, anebo dokresluje mimikou některé písničky,” uvedla Eva Pilarová v rozhovoru pro hudební časopis Melodie v září 1977.
Tyto koncerty, kdy došlo na humor stejně jako na nadsázku, jí opravdu seděly. V té době se blýskla také v televizním Hudebním studiu M, ve kterém předvedla živě několik swingových a jazzových skladeb. Ostatně jazzový a swingový repertoár jí vždy slušel, měla k němu blízko, dokonce se jí přezdívalo swingová královna.
Osmdesátá léta byla ve znamení výběrového dvojalba Eva, vydaného Supraphonem - jedna vinylová deska byla ve znamení retro a přinesla největší hity, druhá deska nabídla novinky. Nechyběly mezi nimi například písnička Karla Zicha Tak tohle mi hrej či duet s Evou Olmerovou Znám tě. Ze silných písní dodnes obstojí tituly Přelet nad propastí (Jan Neckář/Jiřina Fikejzová), Až pro mě skončí tento kabaret (Jiří Zmožek/Zdeněk Borovec) nebo Únavu pošleme o číslo dál (Vladimír Klusák/Michal Bukovič).
Právě koncem osmdesátých let, kdy padesátiletá jubilantka vyprodala pražskou Lucernu, se však začal odvíjet jiný příběh. Zpočátku smutný, zato se šťastným koncem. Eva Pilarová porazila svou nemoc a dalších třicet let užívala slávy a popularity. Vedle toho, že několikrát absolvovala turné v USA a Kanadě, se doma představila třeba na festivalu Trutnov 2009 nebo v nečekaných hudebních konstelacích - s Danem Nekonečným, skupinou Wohnout nebo se současnými pěveckými jedničkami jako jsou Matěj Rupert a Vojtěch Dyk.
I to je minulost, kterou si mnozí mohou s radostí připomenout třeba prostřednictvím CD a DVD. Je však škoda, že zpěvaččiny starší pořady z let sedmdesátých a osmdesátých nikdo nezaznamenal. To se však netýká mnohých, a dnes už zapomenutých písniček, které Eva Pilarová kdy natočila pro Supraphon - ty jsou samozřejmě stále k mání.

Eva Pilarová a film
Za svou uměleckou kariéru natočila Eva Pilarová nejen plejádu hitů, ale měla úspěch i na divadelní jevišti. Vedle toho natočila řadu hudebních televizních pořadů i několik filmů. K těm legendárním patří tituly režisérů Jána Roháče, Zdeňka Podskalského nebo Jiřího Menzela.
Ještě jako členku Semaforu případně Rokoka si ji oblíbená filmová a televizní kamera. Na plátně debutovala ve filmu Letos v září (1963), kde si "střihla" postavu Oliny, zpěvačky studentského orchestru. Následovaly filmy Bubny (1964) a Neobyčejná třída (1964), ale legendární se staly až filmy Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ta naše písnička česká (1967) a Zločin v šantánu (1968).
Zatímco v Klarinetech září v duetu s Karlem Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd a v triu s Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou (Glory), ve "smutné komedii s detektivní zápletkou" Zločin v šantánu má hlavní ženskou roli a písně napsané na tělo. Později se objevila ve filmech Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1979) a V hlavní roli Oldřich Nový (1980).
Na obrazovce slavila úspěch coby Vanilka v televizní adaptaci buffopery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka (1966), ale ještě předtím v roli zpěvačka ve westernové mikrokomedii Magnetické vlny léčí (1965). Zahrála si v mnoha televizních hudebně-zábavných pořadech, také v televizní adaptaci úspěšného semaforského představení Zuzana je zase sama doma (1961) nebo v Láskách Emanuela Přibyla (1971), nechyběla ani v muzikální parodii Zpěváci na kraji nemocnice (1982).
Vedle toho nazpívala pěvecké party či ústřední písně v mnoha filmech jako Oranžový měsíc (1962), Až přijde kocour (1963), Lov na mamutu (1964), Strašná žena (1965), Finský nůž (1965), Sedmikrásky (1966), Klec pro dva (1967), kde zpívá svou kultovní píseň Requiem, Objížďka (1968), Rodeo (1972) nebo V erbu lvice (1992).
Naposledy si Eva Pilarová zahrála titulní roli v televizním hudebním filmu Ach, ta láska nebeská... (2020), který se měl uvádět až koncem letošního roku, ale nakonec byl uveden v premiéře krátce pro smrti zpěvačky.

Zdroj foto: Jan Šmach a Robert Rohál
| < Předchozí | Další > |
|---|







Do divadla se chodí na 3D představení plné přehrávání a emocí. I když bývá kino lepší, jsou hry, kvůli kterým stojí za to divadlo navštívit. Jednou z takových je prověřená klasika Balada pro banditu.
V naší galaxii je asi 200 miliard hvězd. Z toho asi 10 miliard podobných našemu Slunci. Asi. Protože ročně se narodí asi 7 hvězd a několik umře. Kolem většiny hvězd obíhají dvě i více planet. To je asi 1 bilion planet. Z toho asi 1 miliarda podobných Zemi....
Jeden den jako druhý, brzké vstávání, tvrdá manuální práce… Snímek Víta Klusáka Svět podle Daliborka není jen, jak hlásají poutače, „filmový portrét autentického českého neonacisty z Prostějova“, ale především příběh o tom, že každý důsledek má sv...