Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Říkáte si, že vás nemůže v divadle nic překvapit? Chcete od večera stráveného ve společnosti lidí jdoucími za kulturou něco víc než samotný děj představení a jde vám i o celkový zážitek, než o pouhý dojem ze shlédnuté hry? Tak právě pro vás je Pán s kaméliemi brněnského Buranteátru tím pravým místem, kde se vám dostane všeho do sytosti.

První půlhodinku jsem moc nechápal, o co tvůrcům vlastně jde. Říkal jsem si, jestli to už možná trošičku nepřehnali a nedostali se na příliš tenký led. Přišlo mi to celé takové kostrbatě nepružné a když už jsem konečně začal vnímat souvislosti, došlo k přerušení děje a v časové ose jsem se posunul z let dávno minulých zpět do přítomnosti. Vůbec začátek je takový neobvyklý. Publikum je zapojeno okamžitě do hry a prakticky celou dobu je divák součástí jednoho celku. Což by nevadilo, mám rád představení, kdy je divákovi dán pocit, že je součástí hereckého týmu, ale nějakým způsobem mi to nesedělo. Ačkoliv nejsem nováčkem v návštěvách Buranteátru a jsem zvyklý na ledasjaká překvapení a dějové zvraty, tak tentokrát mi i přes to všechno trvalo pár chvil, než jsem si uvědomil, oč hercům a hlavně režisérovi Pána s kaméliemi jde.

Osobně jsem měl pocit, jako bych byl na divadelní zkoušce. Chvíli herci odříkávají své dialogy a v zápětí se jen tak mimochodem baví o tom, jakým způsobem by měli ve skutečnosti hrát a vesele se smějí nad tím, že Dumasovi zabralo nespočet stran vyjádření milostných citů Armanda Duvala k Markétě Gutiérové a přitom dnes na to stačí modernímu člověku jedna esemeska. Zkrátka si dělají legraci z herectví, sami ze sebe, z námětu jako takového a konečně i z reakcí diváka, který postupně přichází na kloub skutečným záměrům tvůrců tohoto velmi povedeného vystoupení. Přitom samotný děj není o nic ochuzen a jako vždy nechybí pověstný humor, který je zde vypilován do nejmenšího detailu a ani omylem nepůsobí přehnaně nebo trapně. Dokonce jsou to chvílemi takové pecky, že jsem se smíchy málem neudržel.

Nenapadá mě jediná věc, kterou bych mohl vytknout. Velmi se mi líbilo zapojení skvělého pianisty, který dodával potřebnou atmosféru doslova na přání a Vojtěch Blahuta jako mladík, stařík a sluha v jedné osobě ukázal, že v něm dřímá další velká herecká osobnost tohoto malého brněnského divadla. O Michalu Isteníkovi se snad ani zmiňovat nemusím, stačí když po celé představení zdůrazňoval on sám, že je to právě on, Armand Duval o kom to celé je a na koho že to mají všichni upřít svou pozornost. Určitě není na škodu, když si z něj kolegové a nakonec i on sám udělají legraci přirovnáním k taháku každého představení.

Pán s kaméliemi je rozhodně jedno z nejlepších představení, které jsem kdy v divadle viděl. Zvláště ho ocení ti, co už znají prostředí Buranteátru a jeho typický humor, který je neotřelý a velmi originální. Já osobně jsem si tohle divadlo velmi zamiloval a i když si myslím, že už mě nemůže nic dalšího překvapit, vždycky si Burani najdou něco nového, co mě šokuje, udivuje a nenechá ani na vteřinku chladným. A o to přece jde.

Režie: Šimon Caban
Dramaturgie: Simona Petrů
Scéna: Šimon Caban
Kostýmy: Simona Rybáková
Výroba: Jaromír Ryšavý

Osoby a obsazení:
Armand Duval: Michal Isteník
Markéta Gautiérová: Kamila Zetelová
Mladík: Vojtěch Blahuta
Psychoterapeut / Otec: Lukáš Rieger
Figurant Pavel Novák: Pavel Novák
Studenti: Bára Kamanská, Dominika Sklenářová, Martin Vlček
Vévoda: Miroslav Ondra / Šimon Caban
Pianista: Vojtěch Dlask

Představení má 90 minut.

Hodnocení 95%

Zdroj foto: buranteatr.cz