Kultura21.cz

Pokud filmový fanoušek uslyší nebo přečte jméno David Lynch, zcela jistě ho to nenechá chladným. Ať už jsou emoce z jakéhokoli bodu celého spektra, tak vždy tam jsou, protože jméno tohoto svérázného režiséra snad ani nedokáže emoce nevyvolat. A pokud David Lynch si pro svůj film vybere knižní předlohu, o níž čtenáři mimo jiné tvrdí, že je nepřevoditelná na filmové plátno, tak je o publicitu postaráno. „Pocty“ ve formě Lynchova zájmu o zfilmování se dostalo románu Franka Herberta Duna.

Rok 10 191. Život na více planetách. Složité a vyhrocené meziplanetární vztahy. Souboj o vzácné koření a o moc. Předpovídaný příchod spasitele, který nastolí meziplanerátní mír a ukončí boje. Námět na sci-fi je to skvělý. Stejně jako skutečnost, že boj o přežití, nadvládu a zdroje je věčný jako lidstvo samo, probíhal dávno před naším letopočtem, probíhá v dnešních dnech, a to že hypoteticky v roce 10 191 nebude jen zmínkou v historických publikacích, je vysoce pravděpodobné. Filmový tvůrce má v tomto ohledu jednoduchou práci, stačí na něj naroubovat výše zmíněné a příběh se rýsuje sám.

Přidaná hodnota, která je rukopisem Davida Lynche a poznávacím znamením jeho filmů, to je vizuálně fantastická forma. Kupodivu v případě Duny k tomu nepotřebuje mnoho, vystačí si s omezeným počtem barevných odstínů. Vždyť pouštní planeta Arrakis stejně nemůže divákovi moc co nabídnout po vizuální stránce. Kámen, písek a kov, život svým způsobem popírají i kyborgizované postavy a stvoření. David Lynch i z toho mála dokázal vydolovat maximum. Pokud on sám tento svůj film nazývá „symfonií prostoru“, jedná se místy o takovou symfonií, že nejeden agorafobik tento film pravděpodobně chvilkami nebude dávat.

Co se při vyslovení názvu filmu Duna dozajisté vybaví, je zvuk a hudba. Monotónní vibrace tlouku, která přitahuje pozornost červů, kovový zvuk ocelových měst, vibrující dunění, to vše představuje mistrovskou složku filmového díla. Složku, díky níž Duna nezůstává uvězněna na filmovém plátně nebo na obrazovce, ale proniká k divákovi a obklopuje jej, zapasuje jej do křesla nebo židle. A nejspíš to bude zvuk, který zanechá na divákovi největší dojem z filmu.
Jednostranné a striktně vymezené charaktery postav, přísné rozdělení na kladné a záporné hrdiny působí poněkud lacině. Vyvolává to dojem „odfláknutí“ a nutkání zjednodušovat. Divák je tak sice ušetřen větší mozkové činnosti (na kterou je jinak u Lynchových filmů zvyklý), vše je mu servírováno v plném znění. Tato zjednodušenost a neměnná definovanost ubírá filmu na kvalitě. Ani hvězdné herecké obsazení a fakt, že postavy svým hereckým představitelům sedí, charakterovou plochost nezachraňují.
Při sledování se musí honit divákovi hlavou názvy jiných filmů, neboť Duna jako by byla jejich syntézou. Hvězdnými válkami počínaje a přírodopisným dokumentem o červech olgoj chorchoj z mongolské pouště konče. A ještě tak možná libovolná lovestory, protože láska je kořením života i v daleké budoucnosti. Každopádně je Duna dílem „toho zběsilého režiséra“, které skousnou i diváci-nečlenové fanklubu Davida Lynche.

Název filmu/název filmu v originále: Duna/Dune
Žánr: sci-fi
Původ: USA
Režie: David Lynch
Scénář: David Lynch
Hrají: Francesca Annis, Brad Dourif, José Ferrer, Linda Hunt, Freddie Jones, Richard Jordan, Kyle MacLachlan, Virginia Madsen, Silvana Mangano, Everett McGill, Kenneth McMillan, Jack Nance, Siân Phillips, Jürgen Prochnow, Paul L. Smith, Patrick Stewart, Sting, Dean Stockwell, Max von Sydow, Alicia Witt, Sean Young, David Lynch, Ernesto Laguardia, Angélica Aragón, Danny Corkill, Ana Ofelia Murguía, Margarita Sanz
Stopáž: 133 minut
Distributor: Magic box
Hodnocení: 55 %

Zdroj foto: Magic box, Blue ray.com, csfd.cz