Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Na letošním karlovarském filmovém festivalu bude uvedena řada digitálně restaurovaných filmů, mezi nimi i české podobenství Jana Němce O SLAVNOSTI A HOSTECH. Diváky naprosto přehlížený, ovšem odbornou veřejnosti velebený snímek, v němž se nacházely skandální politické podtexty, rozvířil hladinu veřejného mínění i v liberálních 60. letech. V době normalizace byl zakázaný, odsouzen k zapomnění.

O slavnosti a hostech dokládá, jak česká filmová tvorba tehdy vykvetla bohatstvím alegorických obrazů a jinotajů, stačí připomenout Věru Chytilovou, Pavla Juráčka, Evalda Schorma, v přední řadě též Jana Němce (1936-2016). Ten dospěl až k protokolárně strohým analýzám chování, zajímalo jej, jak funguje princip moci, jak kolem sebe šíří strach a beznaděj. To je pro něho výchozí bod, od něhož se odvíjí vše ostatní. Nerozhoduje pak, zda je takto nahlíženo pronásledování dvou vězňů uprchlých z nacistického transportu (jako v prvotině Démanty noci) nebo pečlivě vypreparovaný průzkum manipulace (O slavnosti a hostech).

Němec - zde ve spolupráci s Ester Krumbachovou (1923-1996) - ignoroval divácká očekávání i trpělivost. Však také později poskytoval pádný argument, že na tolik vychvalované filmy nové vlny nikdo nechodil. Zvláště u něho platí, že málokdo bývá doma prorokem. V cizině býval hýčkán... dokud tam po své zpola vynucené emigraci nezačal shánět finance na obdobně laděné filmy. Málokdy je sehnal.

Němcova náročná experimentální díla, postavená téměř výhradně na nehercích, potvrzují, že mohla vzniknout pouze v systému státem dotované kinematografie. Ve Slavnostech rozpoznáme např. divadelníka Ivana Vyskočila (1929) v roli hostitele, jemuž byla zazlívána údajná podobnost Leninovi, dále zde spatříme hudebního skladatele Jana Klusáka (1934) či režiséra Evalda Schorma (1931-1988). V parlamentu dokonce povstal hlas, jakéže zhůvěřilosti natáčejí zpovýkaní filmaři za dělnické peníze!

Démanty noci bylo ještě možné vnímat jako snahu přiblížit subjektivní pocity vyčerpaných uprchlíků, kteří přestávají rozlišovat, co se kolem nich děje. Snímek O slavnosti a hostech, důsledně vycházející z principu alegorie zasazené mimo čas a prostor (ovšem se soudobými rekvizitami, kostýmy i obyčeji), už žádnou pochybnost nezanechává. Předvádí, v pravém smyslu tohoto slova a v groteskní stylizaci, zobecňující modely chování. Tomu odpovídá i proklamativní - "čtecí" - styl, s jakým (ne)herci pronášejí své repliky.

Skupinku nezávazně plkajících výletníků, kteří se pěšky plahočí na oslavu narozenin kterési význačné osobnosti, rozdělí dilema, jak reagovat na (prozatím) výsměšné ponižování, jaké jim dává okusit samozvaný průvodce. Přesvědčuje je, že se jedná o legraci, o pouhou hru, svého druhu happening; jenže každého, kdo by chtěl z takové hry vystoupit, nevybíravě nutí k poslušnosti. Opovážlivé žertování záhy ztrácí únosnost a dotýká se důstojnosti každého ze zúčastněných. Ponejvíce trapně bodří hrdinové zvažují, zda je výhodnější sklonit hlavu před donucováním či přímo mocenským terorem, žebronit o ponižující domluvu, v sobeckém alibismu planě protestovat - nebo mlčky, avšak důsledně odmítnout jakoukoli spolupráci. Režisér zjišťuje převažující přizpůsobivost, ochotu nechat se uchlácholit. Psal se rok 1966.

O slavnosti a hostech
ČSSR 1966, 71 minut
Režie: Jan Němec
Scénář: Jan Němec, Ester Krumbachová
Kamera: Jaromír Šofr
Hudba: Karel Mareš
Střih: Miroslav Hájek
Hrají: Jan Klusák, Jiří Němec, Pavel Bošek, Ivan Vyskočil, Evald Schorm, Zdena Škvorecká
Premiéra: 30.12.1966

Hodnocení: 100 %

Foto: 55. Mezinárodní festival Karlovy Vary

KVIFF | O slavnosti a hostech