Jak se v průběhu dějin knihy vydávaly, nabízely a kupovaly

Čtvrtek, 25 Září 2014 05:15 Jan Jaroš

Knihy 200 Knihy bývaly nejen psány, ale musel být řešen i problém jak je dopravit k případnému čtenáři. Před vynálezem knihtisku se jednalo výhradně o rukopisy často přepychově zdobené, rozmnožované specializovanými písařskými dílnami (nebo je autor mohl diktovat víceru zapisovatelů pracujících současně) - a vesměs to byly statky velice drahé. Ale i poté, od druhé půle 15. století, co se knihy začaly tisknut, si je mohl dovolit málokdo: musel mít dostatečné prostředky na jejich zakoupení a rovněž musel umět číst. Kniha Zdeňka Šimečka a Jiřího Trávníčka Knihy kupovati... zkoumá proměny zájmu o knihy, od situace, kdy si je mohla dovolit jen úzká vrstva movitých zájemců, najmě šlechta, duchovenstvo a vzdělanci vůbec, až k obecnému rozšíření mezi nejširší masy.

Už cesta k českému vydání této publikace byla složitá: nejprve vyšla - už před dvanácti lety - v německé verzi, sepsána výhradně Zdeňkem Šimečkem, pro české vydání byla přepracována, na čemž se podílel druhý z autorů Jiří Trávníček. Upraveno bylo rovněž zastoupení Slovenska: autoři je zohledňují zejména v obdobích, kdy bylo součástí společné republiky. Ovšem důraz se neupíná toliko na knihy česky (případně latinsky) tištěné, ale též v jazycích minorit žijících v českých zemích, mimo jiné Němců a Židů.

Autoři probírají, jaké tisky vlastně byly v uplynulém půltisíciletí žádány, jak důležitý byl použitý jazyk, zejména v 19. století se rovnající národnostnímu přihlášení. Dlouho převažovaly náboženské texty, pozvolna přibývaly kroniky a dějepisná pojednání, rozšiřovalo se takzvaně lidové čtení. Dovíme se zajímavé podrobnosti jak o činnosti tiskáren, tak o způsobech, jakými byly knihy nabízeny případným zájemců, jak se prodávaly, jak postupně vznikala síť knihkupců a knihkupectví.

Knihy bible

Prosperitu tiskařů i prodejců knih ovlivňovala řada faktorů. Je jasné, že v dobách postižených (zejména ekonomickou) krizí klesal zájem o knihy, ale nemenší vliv měla cenzura, zákazy "nevodných" knih domácích i zahraničních - stačí připomenout pobělohorské období, kdy takto byly postiženy protestantské spisy včetně Bible kralické, nezpochybnitelné chlouby dobového knihtiskařského umění, nemluvě o špičkové úrovni českého překladu. Časté jsou nářky nad malým počtem vzdělaných čtenářů, nad nezájmem těch, kteří by si knihy mohli bez problémů pořídit.

Proto mají velký význam pozvolna zřizované knihovny a čítárny dostupné veřejnosti, které se od osvícenských dob zakládaly po celém území. Počátky takových snah přitom bývaly složité a těžké, stačí si vybavit Jiráskova F.L.Věka. Domácí knihovny, byť by sloužily jen jako vhodná dekorace, se objevují i v měšťanských domácnostech, někdy napodobujících šlechtické sběratelství. Také na venkově vlastnili aspoň jednu knihu - často kacířskou, zděděnou po předcích - mnozí hospodáři, ačkoli sami byli negramotní.

Knihy knihtisk

Oba autoři přesvědčivě dokládají, jaký mimořádný význam získávala česky psaná literatura pro růst národního uvědomění, jako symbol emancipaci vůči německému živlu.
Povinná školní docházka zvyšovala aspoň na základní úrovni dovednost číst a rozumět čtenému, jakkoli často se jednalo o kalendáře a další zábavnou literaturu. Ovšem také sílil odpor vůči zamořování knižního trhu podřadným čtivem, brakem: prosadilo se pojetí literatury nejen jako zdroje zábavy, ale v zejména jako poučení a osvěty.

Tyto "usměrňující" tendence se vyskytují již v druhé půli předminulého století a úspěšně se přelily i do století dvacátého, zesíleny či vysloveně zneužity oběma represivními režimy, nacistickým i komunistickým. Ovšem vyhledávání únikového, ryze zábavného čtiva jako by v takovém případě chránil před vnucovaným ideologickým tlakem šířeným "oficiálními" tiskovinami.

Knihy stocek

Pamětníci si jistě vybaví, že za předchozího režimu nemohl jednotlivec legálně získat knihu z kapitalistické ciziny, prodávaly se pouze tituly vydané v socialistických zemích. Jistě si vzpomenou, že existoval jednotný den prodeje nově vydávaných knih (ony pověstné čtvrtky), že některé tituly vycházely ve statisícových nákladech. Ve vydávání české literatury existovaly tři proudy: vedle oficiálně vydávané tvorby to byl domáci samizdat a zahraniční exilová nakladatelství. A mohou to všechno porovnat se současným stavem, utopeným v bezbřehé a mnohdy nepřehledné volnosti...

Zdeněk Šimeček, Jiří Trávníček: Knihy kupovati...

knihy-kupovati