Byl opravdu Terezín rájem mezi lágry?
Banner

Byl opravdu Terezín rájem mezi lágry?

Tisk

terezin perexO druhé světové válce se píše dodnes – romány nebo vzpomínkové knihy, studie. Revolver Revue se podařilo vůbec poprvé knižně vydat vzpomínky Susanne Fall, která prožila dva roky v Terezíně a své zkušenosti z tamního koncentračního tábora sepsala krátce po návratu z války, dlouhá léta je upravovala a dnes si je můžeme přečíst i my.

Asi nemusíte být odborníky na druhou světovou válku, abyste věděli, že Terezín měl mezi dalšími koncentračními tábory na všech územích výjimečné postavení. Byl to „ukázkový“ tábor, který sloužil k případným návštěvám a jediný, do kterého nacisti povolovali vstup i jiným lidem, než svým vlastním. Autorka ve své knize popisuje, co se všechno dělo během návštěvy zástupců ze švýcarského Červeného kříže, jejichž jeden člen se na určitou dobu přestěhoval za brány Terezína, aby sledoval dění v něm, i když už bylo poměrně pozdě. Ale teď po pořádku.

Susanne Fall dostala se svou matkou rozkaz k transportu v březnu roku 1943, v době, kdy v Osvětimi fungovalo tamní krematorium nepřetržitě celé dny, a svět ještě nevěděl o největší vražedné masové mašinérii. Susanne, tehdy jednadvacetiletá dívka, se odchodu do tábora nezalekla, měla v sobě mladistvý elán, který nepřipouštěl možnost konce – válka i její nástrahy se prostě musí přežít a byl zde i silný závazek k její matce, i pro ni musela být silná.

Postavení Susanne bylo ale o dost odlišné od jiných vězňů – měla v terezínské židovské samosprávně mnoho známých a tak se vyhnula trestům za „průsery“. Několikrát se i s matkou ocitla na seznamech k transportům na východ, o kterých se začalo tušit, že znamenají jistou smrt, ale zásahy výše postavených osob a snad i samotného osudu dokázaly, že obě pokaždé vyvázly a válku až do jejího konce prožily ve zdech Terezína.

terezin

Většina nedávno publikovaných (auto)biografií pochází od přeživších z Osvětimi a obvykle jsou sepsány s dlouholetým odstupem. Kniha Susanne Fall ale vznikla krátce po návratu domů z Terezína, ale prošla mnohými úpravami. Sama pak přiznává, že popisuje Terezín, jaký ani možná nebyl, s jistou naivitou a mladistvým nadhledem. Výjimečný je i použitý jazyk – Fall dokáže popsat i to nejhorší dění poetickým a vznešeným jazykem. Historická fakta a údaje upřesňuje Anna Hájková v doslovu.

V době, kdy se náš svět může ocitnout jedním špatným krokem ve válce, je dobré si připomenout, kam až lidská lhostejnost a touha prosadit svůj názor, může vést. Proto čtěte, přemýšlejte a nenechávejte se strhnout panikou a propagandou.

Přečtěte si také naši recenzi na knihu Adama Drdy ze stejné edice Revolver Revue.

Terezín, ráj mezi lágry
Autor: Susanne Fall
Žánr: memoár
Nakladatelství: Revolver Revue
Rok vydání: 2015
Počet stran: 96
Hodnocení: 95 %

Zdroj foto: kosmas.cz


 

Přihlášení



I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Fotografka Kateřina Janišová: „Je to možná silné tvrzení, ale přede mnou se nestydí nikdo.“

janisova 200I fotografie jsou typem umění, a proto patří ke kultuře. Nejen z toho důvodu vám přinášíme další rozhovor o focení, tentokrát s mladou fotografkou Kateřinou Janišovou, která se zaměřuje jak na modelky, tak na obyčejné lidi. Focení je pro ni rados...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.

Čtěte také...

Uchováváme potraviny bez elektrické energie podle receptů našich babiček

uchovavame potraviny-big (2)Pojďme se vrátit do doby, kdy nebyly žádné technické vymoženosti a například ani lednička. Na jednu stranu se v nás ozve nádech romantiky a povzdechneme si nad kouzlem starých časů, na druhou strachu nás ale jímá h...

Z archivu...


Výtvarné umění

Do Prahy přijela ruská propaganda, usadila se na Václavském náměstí!
ruska propaganda 200Až do 29. července mohou zájemci navštívit výstavu obrazů ruského karikaturisty Vasji Ložkina nazvanou sarkasticky Ruská propaganda. Jeho díla jsou vystavena v galerii Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství (Václavsk...

Divadlo

Tragikomedie o střetu snu a skutečnosti

Tak trochu basnik 200Eugene O’Neill (1888–1953), otec zakladatel amerického dramatu, se na počátku 30. let po velkém úspěchu trilogie Smutek sluší Elektře (1931) a velkém neúspěchu dramatu Dny bez konce (1933) na řadu let odmlčel. V letech, kdy o...

Film

Nepohodlné masakry

foto k filmu perexVe čtvrtek 30. listopadu tohoto roku jsem se v Berlíně zúčastnila premiéry filmu ZER tureckého režiséra s kurdskými kořeny Kazima Öze. Během 110 minut filmu jsem střídavě zatajovala dech, plakala a smála s...