Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Samci páva korunkatého se pyšní nádherou svého ocasu plného modrozeleně zbarvených per s "očima". Nejvíce této ozdoby využívají při složitém namlouvacím rituálu. Roztažením pestrého vějíře přitahují pozornost samiček a demonstrují tak svou zdatnost. Proces je doprovázen i poměrně hlasitým chřestěním natřásaných per. Řecká mytologie praví, že dříve měli pávi ocasy bez typických očí. Jak k nim tedy vlastně přišli? Podívejme se na jeden ze starořeckých mýtů.

Sto Argových očí
O Diovi je všeobecně známo, že byl své manželce Héře dost často nevěrný. Měl zkrátka slabost pro krásné ženy a využíval svého výjimečného postavení na Olympu. Jednou se takhle zamiloval do Héřiny kněžky Íó, dcery mýtického ergejského krále Inacha. Stala se Diovou milenkou, když ji obloudil v podobě mlhy nebo mraku a potom ji proměnil v bílou krávu, aby ji jeho manželka nepoznala. Héře to však neušlo, přinutila manžela, aby jí krávu daroval a pověřila jejím hlídáním stookého pastýře Arga Panopta. Argos byl dokonalý hlídač - nikdy úplně nespal, vždy polovina z jeho očí byla otevřena.

Argos přivedl Íó, proměněnou v krávu, do Héřina háje, kde ji uvázal k olivovníku a upřel na ní své bdící oči. Zeus chtěl svou milenku osvobodit, poslal tedy boha Herma, aby Arga zabil a Íó mu přivedl. Hermes nejprve obra uspal hrou na sedminásobnou šalmaj. Když se všechny bdící oči jedno po druhém zavřely a Argos upadl do spánku, Hermes mu uťal hlavu. Héra pak všechny oči mrtvého Arga umístila na ocas páva.

A jak to dopadlo s Íó v podobě krávy? Dříve než mohl Hermés krávu odvést, poslala na ni Héra střečka a kráva se před ním dala do panického běhu. Běžela přes Dódónu, Iónské moře (pojmenované podle Íó), oba Bospory (Bospor=kravský brod), Skythii, Kaukasos, Frygii, Mysii, Lydii, Kylikii, Kypros až do Egypta, kde byla vlídně přijata. Zeus pak Héru přesvědčil, aby dala Íó svobodu a opět ji proměnil do lidské podoby. Po nějakém čase mu porodila syna Epafa, ale to už je jiný příběh.

Není ocas jako ocas
Typickou vlečku samce páva korunkatého tvoří ve skutečnosti prodloužené vrchní krovky ocasní. Konec každého pera vlečky zdobí „paví oko“. Samec i samice mají na hlavě korunku. Zpravidla žijí ve skupině složené z jednoho kohouta a několika slepic. Dny tráví na zemi, po soumraku hřadují na stromech. V období toku samec předvádí před samicí svatební tanec. Svůj ocas roztáhne do vějíře a snaží se upoutat její pozornost.

Samička snáší 4-6 vajec, mláďata se líhnou po 28 dnech. Po měsíci jim již narůstá korunka. Dlouhá pera samcům narůstají ve 2 - 3 letech. Poté se pera obnovují každý rok, hned po ztrátě těch starých začnou pomalu dorůstat nová. Své chovatele pávi občas překvapí - někdy se začnou dvořit nejen pávicím, ale i ostatním domácím zvířatům – od slepic, koček, psů až třeba po prasata. Krásná ocasní pera patří mezi vyhledávané trofeje, které pak lidé používají jako dekoraci, součást šperků či oděvů.

Kromě nejčastější modrozelené kombinace se můžete setkat s dalšími barevnými mutacemi. Existují pávi bílí, skořicoví, bílomodří, strakatí nebo například černokřídlí. 

Pověst o vzniku názvu města Opava
Jedna pověst se pojí také se vznikem názvu českého města Opava. Před mnoha staletími se v místech současného města sešli na lovu dva mocní páni. Jednoho dne po ránu uviděli průvod kupců, kteří přijížděli z dalekých východních zemí. Jak spatřili urozené pány, začali jim nabízet své zboží (drahé koberce, meče, dýky, koření a všelicos jiného) a taky jim ukázali zde nevídaného, čarokrásného ptáka. Byl to páv.

A jak to tak bývá, oba pánové jej chtěli mít pro sebe. Kupci také nevěděli, komu jej prodat, i strhla se hádka. Když už to vypadalo, že mezi pány bude mela, kupci z východu rozhodli, že si páva může vzít jeden z nich a za rok, až se vrátí, přivezou páva také tomu druhému.

To tomu ale dali! První pán vykřikl, že ho nutně potřebuje už teď, protože jeho žena má narozeniny a on jí ho chce dát, ale druhý pán samozřejmě nesouhlasil. Blížil se večer, když moudřejší z nich ustoupil a řekl, že si tedy rok počká. Nakonec se udobřili, popíjeli spolu medovinu a rozprávěli. Po několika vypitých pohárech je napadlo, že by mohli na tom památečním místě postavit město. Tu ale nastal další problém: "Jak se město bude jmenovat?". Navrhovali, vymýšleli, ale nic se jim nezdálo dost dobré. V tom ten, který páva koupil, vykřikl: "Ať se tedy jmenuje po onom krásném ptáku!" Prvnímu se to také zalíbilo, ale že prý je to zase moc krátké. A tu druhý pán zvolal, že když už se hádali o páva, tak ať se jejich město jmenuje Opava! Konečně zavládla oboustranná shoda, kterou řádně oslavili. Řeku, u které se to seběhlo, pokřtili také na Opavu.

V erbu páv
Ve svém erbu má páva napříkald město Petřvald... Při obléhání Petřvaldské tvrzi velitel nakázal zbrojnošům, aby přistavili v tichosti k hradbám žebříky a přepadli spící obhájce. Sotva se však objevil první z útočníků na hradbách, narazil zde na procházejícího se páva. Ten se polekal a prchaje z pavlače na dvůr, vyrážel z hrdla divoké a odporné skřeky, jak to pávi umějí. To byla záchrana pro tvrz. Křikem ptáka se probudily stráže, probudil se i zeman a všecka čeleď, chvatně se chopili zbraní a v okamžení byli na svých místech. Útočníci byli odraženi, tvrz uhájena. Ještě téhož dne odtáhl nepřítel a obhájci si radostně oddychli. Šťastný zeman pak na památku toho, že je zachránil páv křikem, dal si se svolením svého pána do erbu modrého páva ve zlatém poli. Toho znamení užívali potom i jeho potomci, Petřvaldští Petřvaldu.

Současný erb města Petřvald (zdroj: stránky obce)

Autor foto: Radka Mothejzíková

Použité zdroje: stránky měst Opava a Petřvald a literatura