Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jak sklo působí na psychiku? Jak na koho! Ně někoho chladně, na jiného teple. Když někdo se sklem pracuje, může ho při procesu i štvát, pak je ale hotový výrobek a vše je odpuštěno… Ve skle je poznat i temperament národa – Rusové si často kupují sklo se zlatem, Španělé či Italové s barvami, Češi a Američané dávají přednost jednoduchému průzračnému sklu…

Může sklo působit na psychiku?
„Sklo dokáže potěšit, ale i štvát. Je to specifický materiál, který nic neodpouští. Mnoho lidí se pokouší rozpůlit láhev. Je to živé téma a každý hledá na internetu návody, jak láhev rozřezat, rozpuknout. Zájemci se dočtou o provázku namočeném do lihu, o studené vodě, o tom, že lze koupit řezák na sklo… Všichni pak zjistí, že to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Při práci se sklem přichází napětí, zda se to povede, nebo ne. Sklo je krásná věc, ale při procesu dá pěkně zabrat,“ uvedl pro náš portál Jiří Brauner z MARS – moderního ateliéru recyklovaného skla, nacházejícího se (spolu se SRNA-Sklo Recyklace Nápad Alchymie) ve Vlkově ulici na pražském Žižkově. Brauner již vychytal způsob, jak se sklem pracovat, je to pro něj vášeň. Jeho práce spočívá především v recyklaci starých láhví na nové předměty – užitkové nebo designové.

Splněné skleněné sny
„Z láhví se dá vyrobit celá škála různých věcí, máme tady skleničky, držák na mýdlo, karafy nebo popelník, všechno jsou to části láhve, držák je z láhve od Jagermeistera, další předměty z láhví od vína,“ říká. V dílně jsou k vidění i různé misky a vázy nebo designové splasklé láhve, které visí na ramínku jako prádlo – to je dílo kolegy Aleše Černého. Ateliér je pověstný zajímavými svítidly, z recyklovaného skla tam umí vyrobit lustry, lampy, Jiří Brauner zrovna pracuje na lustru, který bude zavěšen na velké větvi.

Takto vyšperkované sklo pak na lidi, kteří ho mají doma nebo v provozovně, působí pozitivně, navíc, když je přesně podle jejich snů a vědí, že je to recyklát, tedy i pomohli přírodě. Třeba popelníky působí tak, že by je z vleku koupil i nekuřák. Jiřímu Braunerovi je líto, že zanikly velké sklárny, zároveň ale vnímá, že vznikly menší a práce se sklem dostává nové dimenze.

Hloubka v křišťálové skleničce
Křišťálové sklo prodává Iveta Krovinová-Galbavá v obchodě RONA- LR Crystal, nacházejícím se v pražské Spálené ulici. „Miluju mystiku, hloubku, může to být jednoduchá sklenička, díky vrstvení křišťálu ale při jejím obracení vznikají krásné křišťálové vrstvy, vidíte, jak bylo sklo tvarované, vidíte v něm lidskou práci. Každá křišťálová sklenička má hloubku,“ uvedla pro náš portál. „Náš obchod se zaměřuje na českou a slovenskou tvorbu křišťálového skla. Máme tady hlavně RONA křišťál, tato sklárna nedělá jen jednoduché užitkové sklo, ale my se na něj zaměřujeme, jinde přizpůsobili sortiment turistů, u nás nakupuje převážně česká klienta,“ vysvětluje. Mají tam ale i něco pro fajnšmekry – výrobky designéra Patrika Illa. „Jeho věci jsou kolekce v rámci dancing glass, tedy tančící skleničky,“ dodala. Na stole se houpají, nápoj se ale nevylije.

Rona.sk

Odraz temperamentu národa
Na psychiku každého může podle Ivety Krovinové-Galbavé sklo působit jinak. Ně někoho chladem, na jiného teplem. „Co vím určitě, a lidé v obchodě mi to říkají, působí na ně uklidňujícím dojmem, vytváří v nich pocit čistoty, průzračnosti,“ říká „Každého osloví nějaký tvar, Čechy většinou jednoduché linie, jednoduché sklo. Mají často složitý a komplikovaný život, v jednoduchosti vidí uvolněnost, sahají po sklu, které nemá žádné ornamenty, zábrusy, možná je to zrcadlo, cesta lehkosti a průzračnosti,“ dodává. Ve skle se podle ní odráží i temperament národa. „Přijde Rus a chce všechno ve zlatě a s křišťály, přijde Španěl nebo Ital a dívají se po barevném sklu, které tady máme jako doplňkové zboží, Američani jsou zase na jednodušší tvary, asi si nechtějí komplikovat život,“ zamýšlí se. Nesoudí, co je hezčí, co ošklivější. „Vše, co se naaranžuje hezky, není ošklivé, i když je to kýč,“ uzavírá.

Foto: Rona.sk
Ostatní: autorka