Co se dělo ve stínu války

Co se dělo ve stínu války

Tisk

Ve stinu valky perexMožná si vybavíte grafické řešení obálky, kdy mezi dva dřevorytné obrázky, jen nahrubo opracované, je vložen barevně odlišený pásek s názvem publikace. Vesměs se jednalo o sborníky vydávané Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR), takže sotva překvapí, že se týkaly společenských i politických problémů spjatých poválečnou érou Československa. V posledních letech vyšlo takových svazků už několik: Informační boj o Československo, Každodenní život v Československu, Život na československých hranicích, „Nechtění“ spoluobčané. Nejnověji následuje kniha VE STÍNU VÁLKY.

 


Stejně jako předchozí tituly vyšel i tento ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci a stejně jako dříve se vedle vhledů do nejrůznějších aspektů „obecných“ dějin dočkáme také výprav do světa filmového zobrazení. Na rozdíl od předešlých děl se editoři Jaroslav Pažout a Kateřina Portmann rozhodli přiblížit dění v Protektorátu Čechy a Morava, s nezbytnými exkursemi do slovenského prostředí. Příslušné příspěvky tudíž psali (zpravidla) slovenští odborníci a naštěstí jsou ponechány v původním znění, čtenáři jim jistě bez potíží porozumí.

Poctivou prací k vítězství nacismu
Více než dvě desítky studií seznamují jak se zobecňující perspektivou, tak s jednotlivými výseky, které se vztahují nejen k česko-moravskému prostředí, ale všímají si i dění v dalších částech někdejší předmnichovské republiky – na Slovensku, na Podkarpatské Rusi i na slovenských územích připojených k Maďarsku. Autoři probírají hospodářskou a sociální politiku, všímají si pracovního zařazení (a zejména nasazení žen do protektorátního hospodářství). Zde se dotýkají zabezpečení všech, kteří poctivě pracují ve prospěch Velkoněmecké říše – a to včetně kolaborantů.

Pisatelé rovněž zkoumají změny v náladách a smýšlení obyvatelstva, ale třeba také rozebírají účast slovenských vojáků na východní frontě. Cenné je zamyšlení nad reakcemi okupačních úřadů, které se i odstrašujícími tresty snažily zabránit poslechu ve spojeneckém (východním i západním) rozhlasovém vysílání. Několik statí se vztahuje k arizaci židovského majetku v Protektorátu i na Slovensku, nahlédneme do zákulisí české kinematografie, rovněž vystavené arizačním tlakům. Objevná zjištění přináší studie věnovaná situaci ve školství, když rekonstruuje jeden konkrétní případ – persekuci roudnických středoškoláků. A nechybí ani zamyšlení nad tím, jak lze dnešním studentům ozřejmit situaci za války, a to i prostřednictvím pamětníků a jejich příběhů.

Jak se na válku dívali filmaři
Závěrečný oddíl nazvaný Okupace a film, sestavený ze čtyř textů, mapuje odraz oněch těžkých dob ve filmech hraných i dokumentárních (jen animovaný je pominut). Petr Bednařík zjišťuje, jak válka byla zobrazována po pádu komunistického režimu, Jaroslav Kratochvíl a Jan Bárta ve zbývajících třech článcích ukazují proměňující se výklady mnichovské konference v dokumentu během prvního poválečného dvacetiletí, dotknou se demystifikujících tendencí ve dvou filmech tvůrčí dvojice Jan Procházka – Karel Kachyňa (Ať žije republika i Kočár do Vídně, z níž pochází připojený obrázek, se odehrávají v posledních válečných dnech a v lecčems zpochybňují tradiční propartyzánské výklady).

Ve stinu valky 1Kočár do Vídně

A obdobného tématu se dotýká i závěrečná stať, rozšířená o polský kontext. Tentokrát je probírána tvorba Jána Kadára a Elmara Klose (najmě Smrt si říká Engelchen – na snímku), dále pak Andrzeje Wajdy. Uvědomíme si tak, že k zásadnímu přehodnocení pohledu na válku došlo v Polsku už v druhé půli 50. let, zatímco u nás až o desetiletí později (a také není náhodné, že přelomové Wajdovy snímky směl český a slovenský divák spatřit teprve s několikaletým zpožděním – připojen záběr z filmu Kanály).

Ve stinu valky 2Smrt si říká Engelchen

Co k těmto čtyřem zamyšlením dodat? Snad jedině to, že se autoři - a zejména Petr Bednařík - pokud možno vyhýbají vlastnímu stanovisku, když se soustředí na popis syžetových obrysů, když vypočítávají festivalová ocenění a návštěvnost, když se opírají o názory recenzentů, které výběrově citují a jejichž prostřednictvím načrtávají, jak ten či onen film byl ve své době vnímán. Je jistě důležité postihnout, jak byly snímky vesměs černobílé přijímány v době vzniku, ale nemělo by být opomíjeno, jak vyznívají v současnosti, nakolik zestárly či naopak do jaké míry zůstávají stále aktuální navzdory tomu, že od natočení Wajdových či Kachyňových děl uplynulo více než půlstoletí. Zkrátka, od jednotlivých autorů bych očekával větší zohlednění jejich aktuálních diváckých zážitků.

Ve stinu valky 3Kanály

A koncepci editorů bych vytkl jedině to, že zcela vypustili obhlédnutí samotné protektorátní tvorby (včetně slovenské), vyhnuli se posouzení, nakolik zdánlivě únikové výpovědi i ty projekty (často natáčené podle klasických děl domácí literatury), které opěvovaly krásy české země, případně přednosti řádné fyzické práce, naplňovaly očekávání německého dohledu. Je vcelku známé, jak se filmaři bránili tlakům, aby do svých děl začleňovali antisemitské (či jakkoli pronacistické) motivy, méně tušíme, jakou úlohu zaujímala dokumentární tvorba. To všechno jsou záležitosti, které by jistě zasloužily hlubší pozornost. Pokud však odhlédnu od těchto drobných výtek, musím knihu, vybavenou jak přetisky dobových písemností a tiskovin, tak fotografiemi z filmů, pochválit za šíři, s jakou představuje protektorátní obzor, i za přitažlivost čtenářsky vstřícného přístupu.

Ve stinu valky

Jaroslav Pažout, Kateřina Portmann (eds.): Ve stínu války. Protektorát Čechy a Morava, Slovenská republika, Říšská župa Sudety a další odtržená československá území v letech 1938/39 – 1945.
Vydaly Ústav pro studium totalitních režimů a Technická univerzita v Liberci (Fakulta přírodovědně humanitní a pedagogická), Praha – Liberec 2019, 466 stran.

Hodnocení: 80 %

Foto: kniha, culture.pl
www.ustrcr.cz/publikace/jaroslav-pazout-katerina-portmann-eds-ve-stinu-valky-protektorat-cechy-a-morava-slovenska-republika-risska-zupa-sudety-a-dalsi-odtrzena-ceskoslovenska-uzemi-v-letech-1938-39-1945/


 
Banner

Přihlášení



Dokázali uniknout rozpojení. To ale neznamená, že mají vyhráno

Connor, Risa a Lev jsou teenageři, kterým se podařilo uniknout rozpojení, děsivé proceduře, která z nich měla udělat zdroje náhradních orgánů pro vyvolené. To, že díky náhodám dokázali přežít, ale neznamená, že je čeká šťastná a poklidná budoucnost, právě naopak. To nejtěžší mají teprve před sebou.


YOLI

Rozhovory, které jsou dveřmi k pochopení jinakosti

Kniha z pera Filipa Titlbacha, českého novináře, přibližuje skrze osobní rozhovory životy queer lidí žijících v českém prostoru. Filip Titlbach představil světu nejen soubor třinácti příběhů, ale hlavně soubor sedmnácti důležitých osobností, včetně jeho samotného. Skrze jejich odpovědi předkládá téma čtenářům hned z několika pohledů. O tématech queer komunity mluví zástupci z řad aktivistů, akademické obce a dokonce církve.


N media
Banner

Rozhovor

Petra Janů: „Ze začátku jsem byla trdlo ze Sekyrkových Louček.“

petra janu ma pout supraphonOslava s publikem na koncertě je podle Petry Janů jediný způsob, jak ve zdraví přežít vlastní kulatiny. A tak si schválně naordinovala koncert v Lucerně a křest 3CD Má pouť přesně na po...

Hledat

Nalaďte se na jaro plánováním vyvýšených záhonů nejen na balkoně

Vyvýšené záhony na balkoně je název poslední novinky, která vyšla v nakladatelství Kazda. Dozvíte se v ní jak na bohatou úrodu nejen na malém prostoru.


Čtěte také...

Jedinec a společnost středověkého Západu

jedinec a spolecnost kultury200Ruský historik Aron Jakovlevič Gurevič (1924-2006), jenž se celý život věnoval dějinám středověku, patřil mezi ty vědce z éry Sovětského svazu (např. spolu s Michailem Bachtinem), kteří přesáhli ideologické mantinely a dosáhli ce...


Literatura

Útěk od hrůzné minulosti

imamova dceraToto je pravdivý příběh – i když některé detaily, které by usnadňovaly identifikaci, byly kvůli bezpečnosti změněny – a není v žádném případě znevažováním islámu všeobecně… Jde o osobní líčení, jsou to tedy mé vlastní životní zkušenosti, a...

Divadlo

Konečně je tady živé divadlo!

majitele klicu 200V Mahenově divadle v Brně se otevřelo hlediště po předlouhé době koronavirové pandemie. Na scéně divadla byla připravena docela vzácná inscenace Milana Kundery, Majitelé klíčů. Tímto spektáklem také začíná akce: Divadelní svět Brno...

Film

Karel Schinzel Člověk, který obarvil svět. Podpořte výrobu dokumentu na Startovači

schnitzel perexV sítnici lidského oka je zhruba 7 000 000 čípků umožňujících vnímat člověku 10 milionů barev kolem sebe. Pro běžného člověka je to samozřejmost a nevnímá tak složitý mechanismus, ale s nástupem éry černobíle fotografie vzniká logická o...