Dějiny v troskách - když se ničí odkaz minulosti

dejiny v troskach perex Blízký východ, potažmo Afrika (přesněji řečeno všude, kde státním náboženstvím je islám) se vyznačuje nesnášelivostí vůči jinověrcům. Stačí ale, aby se muslimové cítili být uraženi jejich počínáním – a pak následují často krvavé represe, aniž by Evropa výrazněji protestovala proti takovému počínání. Už před několika lety takové případy podrobně rozebírala kniha Nevěřící, odejděte!

Recenze ZDE - Nevěřící, odejděte! (nebo vás zabijeme)

Nyní vyšly DĚJINY V TROSKÁCH, které pomíjejí vražedné útoky, všímají si „toliko“ ničení hmotných statků, které se příčí náboženskému smýšlení ničitelů. Autorka Lenka Hrabalová, která je sepsala, přitom vychází – jak je u nás v posledních letech obvyklé – ze své dizertační práce, kterou předloni obhájila na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (a tam rovněž vyšlo nynější knižní vydání).

dejiny v troskach 3

Lenka Hrabalová

Ničení „nepřátelských“ památek
Nejprve si klade otázku, z jakých důvodů k ničení vlastně dochází. Rozlišuje dva základní okruhy důvodů – jednak příčiny náboženské, jednak světské. Mezi náboženské motivace, podepřené islámským právem, náleží zejména pohoršení, že ničené předměty (nejčastěji stavby či sochy) porušují závazné normy – třeba zpodobněním lidských postav, které je zapovězeno. Světské důvody mohou vycházet z politických bojů, ideologických příkazů; „nevhodné“ předměty také bývají kradeny s vidinou jejich výnosného prodeje na černém trhu apod. Ohroženy jsou tak muzejní sbírky, knihovny pod. Také vítězové ve válečných konfliktech si osobovali právo kořistit v poražené zemi, což se týká i někdejších koloniálních mocností v Evropě. Hrabalová se přitom nezbývá jen mechanismy ničení, obhlíží i rekonstrukci a ochranu ohrožených objektů.

dejiny v troskach 1

Poté se věnuje jednotlivým zemím (Sýrie, Irák, Mali, Jemen, Saúdská Arábie) a přibližuje tamní poměry, dotýká se mimo jiné i role Islámské státu a jeho ničitelských aktivit. Trochu tak vytváří falešný dojem, jako kdyby byl hlavním podněcovatelem zkázy byl právě on, a nikoli odvěký fanatismus, vzývající jedinou správnou víru i v rámci různých směrů v samotném islámu. Také se přihodilo, že stavby, které UNESCO vyhlásilo kulturním dědictvím, byly právě kvůli tomu ničeny – jako doklad vzpoury proti západnímu vlivu.

Dílo je to pečlivé, ale školometné
Dějiny v troskách jsou dílem, které pečlivě dokládají jednotlivé popisované případy, obsahuje bezpočet odkazů, z nich autorka čerpala a na které se odvolává. Události tak řadí do jakýchsi posloupných řad, které zohledňují hlavně nejnovější historii, jejich výklad opírá o převzatá tvrzení jiných, zpravidla zahraničních odborníků. Trochu ji tudíž zazlívám, že v „objektivním líčení“ dějů víceméně vynechává svůj osobní postoj, své vlastní náhledy. Její přístup je suchopárný, výrazně deskriptivní, jako kdyby naprosto nezúčastněně zaznamenávala jednotlivé události. Jednoznačně tak prozrazuje školní původ své práce, kterou měla dokázat, že dokáže čerpat z velkého množství pramenů a poznatky poskládat do uceleného pojednání.

dejiny v troskach 2

Knihu doprovází skromná obrazová složka (většinou tvořená celostránkovými fotografiemi předsazenými každé kapitole), která dokládá ničení, nalezneme rovněž potřebný slovníček používaných odborných pojmů (např. džihád, fatwa, salafismus, súfismus…) a také víc než padesátistránkový soupis prostudované literatury. Zbývá doplnit, že Lenka Hrabalová (narozena roku 1988) vystudovala arabštinu a perštinu, pobývala v oblastech, o nichž píše, avšak zdá se, že namísto vědecké kariéry upřednostnila praxi – věnuje se tlumočení a překládání, pořádá veřejné přednášky, pracuje jako průvodkyně cestovatelských výprav.

Ničení je staré jak sama lidská civilizace
V dějinném kontextu je třeba podotknout, že obrazoborectví, jak se také někdy říká ničení „nepřátelských“ památek, zdaleka není doménou islámských zemí – vyskytovalo se i v evropských dějinách. Stačí si připomenout, jak ve starověkém Římu bořili bojovní křesťané pohanské svatostánky, případně posvátná místa porobených národů, když se křesťanství šířilo ohněm a mečem po celé Evropě, případně když různé věroučné křesťanské směry bojovaly proti sobě (jako třeba za husitských bojů u nás nebo během náboženských válek ve Francii v 16. a 17. století).

Ničení památek spojených s předchozím mocenským zřízením bylo rovněž rozšířené, stačí upozornit na rozpad Rakouska-Uherska a brzké stržení mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Ale také při pouhých politických turbulencích, když donedávna uctívaný státník upadl v nemilost, se ničily připomínky minulého období, stačí uvést odstřelení olbřímího Stalinova pomníku v Praze pouhých několik let po jeho dokončení.

dejiny v troskach