Jedna z nejlepších tuzemských ska kapel Sto zvířat vydala 1. září novou desku s názvem Hraju na klavír v bordelu. V rozhovoru si o ní můžete přečíst spoustu zajímavostí z pera hudebníka Honzy Kaliny.
Vaše nové CD se jmenuje Hraju na klavír v bordelu. Kde jste čerpali inspiraci k takovému textu?
To je spíš otázka pro našeho textaře a saxofonistu Tomáše Belka. Je to on, kdo vždycky přinese jakousi koncepci celého alba a hudba vzniká vždy na texty. A jelikož pracuje v reklamní branži, přinesl i tenhle krásný slogan, prý ho řekl pan Ogilvy, zakladatel celosvětové sítě reklamních agentur. Když se ho prý maminka zeptala, čím se živí, než by jí řekl, že dělá v reklamě, prohlásil: „Hraju na klavír v bordelu“.
Celkově jsou texty o příbězích obyčejných lidí. Měnili byste s nimi někdy?
Oni zas tak obyčejní nejsou, například krátkozraký Viktor žije doma se svou mrtvou matkou, další chce strávit noc s operní pěvkyní, jiná sbírá víčka od jogurtů, aby vyhrála baťůžek… Rozhodně bych s nimi neměnil.
Povězte nám o desce něco – čím je speciální?
Poprvé jsme strávili na desce asi tři roky, měli jsme nespočet zkoušek a soustředění, napsali jsme asi 30 písniček, ze kterých jsme vybírali těch finálních 14. Ještě žádné naše album není tak vymazlené.
Pozvali jste si na ni zajímavé hosty – Radůzu, Radka Pobořila z Čechomoru či Vojtu Lavičku z Gipsy.cz. Podle čeho jste vybírali?
Radůzu jsme chtěli do písně Tango pro generála Terreda, kde vytvořila duet s naší Janou Jelínkovou a došlo tak podle mého ke spojení dvou nejhlubších ženských hlasů v republice. No a Radek Pobořil a Vojta Lavička nám hostovali kdysi na albu „Ty vole, na základní škole“, a tak bylo jasné, že když potřebujeme harmoniku a housle, sáhneme po nich.
Na Vašich stránkách považujete CD za „pofiderní“ médium a vyzýváte lidi ke koupi alba a nabízíte k němu i pěkné bonusy (například nálepky či podpiskarty). Váš postoj ke stahování je logicky negativní. Myslíte si však, že s tím něco zmůžete?
Asi nezmůžeme, ale chceme, aby si naši fanouškové, kteří jsou mimochodem ti nejchytřejší a nejroztomilejší na světě, uvědomili, že vznik alba je podmíněn obrovským množstvím peněz, které kapela investuje jak do nahrávání, tak výroby alba. Proto se vždy snažíme, aby obal obsahoval nějaký bonus – tentokrát kromě samolepek a kartičky vlastnoručně podepsané všemi Zvířaty.
Na turné k Postelovým scénám zdobila mikrofon podprsenka… co to bude tentokrát? Dotáhnete na stage klavír nebo nějaké lehké děvy?
Tentokrát budou scénu zdobit červené lucerničky, neon s nápisem Hotel Bellevue a věšák s odloženými klobouky a boa.
Jak se cítíte jako rekordmani? Musela to být pořádná jízda, odehrát v rámci 4 koncertů 100 písní. Kdo s tímto nápadem přišel? Co zvíře to píseň? Jak se na to chytli fanoušci?
Hudba není sport, takže se jako rekordmani necítíme. Ale bylo to dobrodružné a milé. S nápadem přišel šéf Sázavafestu Pavel Kloupar a my jsme v opilecké pýše souhlasili. Pak jsme vybrali z těch asi 160 existujících našich písniček těch 100 a začali trénovat. Myslím, že fanoušky to bavilo stejně jako nás, někteří z nich asi slyšeli skladby, které vznikaly v době, kdy oni nebyli na světě.
Jak vzpomínáte na (krátkou) spolupráci s panem Petrem Pivoňkou? Nyní dělá evangelického faráře ve Zlíně a jde o skvělého člověka.
Petr byl náš první kytarista, je to chlápek, který se výrazně podílel na vzniku kapely a soundu prvních písní. Právě kvůli němu se snažíme každou zimu hrát ve zlínském klubu Golem a potkat se tam s ním.
Honzo, mají Vaše děti rádi muziku, kterou děláte? Máte na ně vůbec čas?
Ano a jsou zároveň i prvními kritiky mojí tvorby. Čas na ně samozřejmě mám, ale oni na mě už méně, asi to bude tím, že jim je 14, 15 a 24.
Co rád děláte ve volném čase?
Jsem původně výtvarník, a tak kromě hraní ve Zvířatech a Kašpárku v rohlíku dělám pro různé reklamní agentury všelijaké výtvarné práce. Volný čas se nekoná.
Poprosím Vás o vzkaz pro čtenáře a přeju úspěšnou prodejnost CD a skvělé turné!
Dámy a pánové, těšíme se na vás na podzimním turné “Hraju na klavír v bordelu“ ve vašem městě!
Zdroj foto: facebookový profil skupiny
| < Předchozí | Další > |
|---|
Zpěv ji provází od dětství a stále je její velkou láskou. Věnovala se klasické hudbě, okusila hudebně – dramatický žánr, hot jazz i swing. V dětství si vysnila, že pokud nebude zpěvačkou, bude určitě učitelkou. A svůj sen si Dája Šimíčková splnila. Stále zpí...
V zariadení majú kapacitu 55 klientov, z ktorých 53 je na celoročnom pobyte a dvaja majú ambulantný pobyt. V súčasnosti sú medzi klientami aj dve dievčatá. Rozhovor dala riaditeľka Mária Tóthová. 
Dramatický životní příběh geniálního umělce Jana Blažeje Santiniho-Aichla dává čtenářům nahlédnout do mysli nejoriginálnějšího architekta vrcholného baroka. Emotivní román provede Santiniho osamělým dětstvím poznamenaným tělesnou vadou, i dospělost...
Jméno Petr Nýdrle je zlínským kulturním nadšencům jistě dobře známo, ale tento herec, učitel, scenárista a umělecký šéf zanikajícího divadla Malá scéna má co říct i ostatním. V rozhovoru se dozvíte věci o Malé scéně, ale budete svědky i osobního zamyšlení nad vážnějšími tématy.
Režisér Yorgos Lanthimos proslulý úspěšnými podivnostmi jako byly filmy Humr (2015) a Zabití posvátného jelena (2017) představuje historické drama z doby vlády královny Anny Stuartovny s názvem Favoritka (2018). Dokonalé scény, šokující na...
