V Písku se sochy staví z písku

V Písku se sochy staví z písku

Tisk

Pisecke sochy perexUž od roku 2007 mohutní v jihočeském Písku bohulibá tradice, a sice stavení písečných soch na otavské náplavce poblíž starobylého kamenného mostu. Ač se to nezdá, sochy z písku, až ke třem metrům vysoké, jsou trvanlivé, po celý půlrok vydrží vedra, déšť i vítr – a jedinou sílu, která je dokáže smést, je povodeň, jak se místní před několika lety přesvědčili.

 


Příprava soch je pracná: tuny jemného, zvlčeného písku se nejprve musí napěchovat do stupňovitě vrstvených bednění a udusat, teprve po jejich sejmutí získávají sochy konečný tvar – letos je opracovávají pánové Marian Maršálek a Josef Faltus. Každým rokem je tu jednotícím prvkem nějaké téma, které sochy stmeluje, a letos jím je vorařství.

Plavení dřeva po vodě bylo dobrodružné

Plavení dřeva po říčních tocích bylo po dlouhá staletí nejschůdnějším způsobem, jak pokácené stromy dostat na místo určení (nejen do Prahy, ale i dále do Německa). Byla to namáhavá a místy i nebezpečná práce, počínaje lesní těžbou a konče svázanými prameny klád, poskládanými do délky i několika set metrů. Šikovní voraři s nimi museli doplout, aniž by se jim vory roztrhaly třeba při splouvání propustí při jezech, museli zvládnout i hrozivé peřejovité úseky v řece, na Vltavě to byly pověstné Svatojánské proudy. Vorařských výprav se uskutečnilo i několik desítek během sezóny, která trvala od časného jara, kdy vymizel led, do prvních mrazů.

Pisecke sochy vory

Sláva vorařství trvala až do poloviny 20. století, kdy výstavba přehrad znemožnila plavbu vorů. Ale vzrušující pohled na ně nikdy nevymizel z paměti: Fráňa Šrámek je opěvoval v básni Písecká, zařazené do sbírky Ještě zní (1933), ale původně psané k výročí píseckého gymnasia – jak si jistě vybavíte, báseň začíná slovy Po řece Otavě za vorem vor v jarech a létech odplouvaly…. Vory vstoupily i filmů, třeba do budovatelské komedie Plavecký mariáš (1952), spatřit jsme je mohli i v řadě dokumentů, zvláště těch, které se opájely stavbou přehrad coby znamením šťastné budoucnosti.

Sochy vypovídají o zaniklém způsobu přepravy

Na náplavce opět spatříme několik soch, které doslovně i v symbolickém zahuštění (každá socha nese kromě vůdčího motivu další přídatné, které výchozí sdělení rozšiřují a opatřují podobnostmi) komentují jednotlivé fáze vorařství, od porážení stromů, jak naznačuje dřevorubec s pilou, až po svázání a řízení vorů. Poslední socha se vztahuje ke skutečné události, jakou bylo v roce 1868 svážení pamětních kamenů do základů právě stavěného Národního divadla v Praze. Ony kameny, opracované kvádry či krychle s rozměry přesahujícími i jeden metr (a ve váze se pohybující kolem dvou tun), pocházely z památných českých i moravských míst, například z Řípu, Blaníku, Hostýna, Radhoště, také z Vyšehradu – a rovněž ze staroslavné Práchně (poblíž Horažďovic), podle níž se celá oblast jihozápadních Čech, posléze s centrem v Písku, nazývala.

Pisecke sochy

A právě na voru ukotvený prácheňský kámen (s rozměry mnohem menšími, ale i tak byl zajisté mimořádně těžký) se při jednotlivých zastávkách dočkal mnoha poklon, vítali jej studenti i příslušníci různých spolků, kteří jeho odvoz vnímali jako bezmála národní slavnost (dokonce prý zazněla píseň Kde domov můj). Tak se stalo, že za velké přízně veřejnosti proplouval také Pískem, než po čtyřdenní plavbě konečně dorazil, hojně ověnčen a ostužkován, na místo určení.

Socha vzdává hold

Soše, která zaujme jak motivem kamene připevněného k voru, tak tyčící se budovou Národního divadla na svém vrcholu, vévodí postava voraře, jenž se vrací do svého domova, aby se přichystal na další plavbu. Povětšinou tak činíval pěšky, ale – pokud nemusel střádat vydělané peníze - mohl využít, jak připomínají výmluvné přílepky na soše, i dostavníku či dokonce jízdního kola (které ovšem v dnes obvyklé podobě tehdy neexistovalo, takže jeho zařazení vnímám jako nepatřičné – teprve mnohem později se prý vyskytly případy, kdy se na voru plavila i jízdní kola, určená pro zpáteční jízdu). A samozřejmě připadal do úvahy také vlak.

Pisecke sochy znak

Slavnostní zpřístupnění soch nastává v pátek 17. května a zájemci budou moci písečné skvosty obhlížet až do listopadu zcela zdarma, na rozdíl třeba od obdobně písečné, avšak přece jen rozsáhlejší expozice v moravské Lednici, kde se vybírá nikoli zanedbatelné vstupné.

Blíže o celé akci: Po řece Otavě za vorem vor
Foto: www.mesto-pisek.cz/na-naplavce-zacaly-vyrustat-prvni-dve-sochy-z-pisku/d-55759
www.vorarstvi.cz/voroplavba/


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Hudba je důležitá pro každého z nás, jen tomu občas nedáváme takovou váhu

archiv Markéta Fassati 5„Patřím k těm šťastným lidem na světě, pro které je práce zábavou i posláním,“ přiznává sopranista Markéta Fassati, která zpívala na mnoha světových pódiích snad ve všech evropských jazycích a ráda zpívá široký hudební...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Jak jsou vzájemně propleteny dějiny vlasů?

dejiny vlasu200Asi už vašima rukama prošly různé knihy, které si za svůj cíl daly vyložit dějiny státu, uměleckého směru nebo třeba politického uskupení. Nakladatelství Academia vydalo unikátního průvodce dějinami vlasů a vězte, že se v něm dozvíte někd...

Z archivu...


Literatura

Laurell K. Hamiltonová – Danse Macabre: Anita Blakeová a vztahy

anita danceZačtěte se do magického světa Anity Blakeové,  lovkyně upírů, Popravčí, nekromantky, oživovatelky a federálního šerifa v jedné osobě. Setkáte se nejen s nadpřirozenými elementy v podobě upírů a kožoměnců, ale na přetřes přijdou hlavně záležitos...

Divadlo

Unikátní akce: Festival Tanec Ostrava

festival tanec ostravaLetos se již po 12. uskuteční jediná přehlídka soudobého tance, fyzického a pohybového divadla v Ostravě. Unikátní akce zve příznivce ladného i nekonvenčního umění, kde schopnost ‚čtení mezi řádky‘ je více než vítanou. O čem, že j...

Film

Hasičský bál jako jeviště světa

hori ma panenkoDigitalizace význačných českých filmů, která divákům slibuje intenzivnější umělecký zážitek jak díky vyčištěnému obrazu, tak zásluhou sytějších barev, pokračuje sice hlemýždím tempem, ale přece jen s prokazatelnými výsledky - po úhelné...