Kultura21.cz

Po výpravných obrazových publikacích Dějiny krásy, Dějiny ošklivosti a Bludiště seznamů přichází Umberto Eco s dalším poutavým svazkem - nazývá se Dějiny legendárních zemí a míst. I nyní se dočkáme nejen zajímavých informací, které shrnují zvolené téma, ale především zaujmou početné, kvalitně vytištěné ilustrace, často pradávné roztodivné mapy.

Eco si samozřejmě pečlivě vybírá, o čem bude psát, zvolená látka je totiž bezbřehá. Nejedná se jen o lokality veskrze fiktivní a vskutku bájná, ale také o místa sice existující (přinejmenším jako název), avšak divně pokroucená. Výjimkou ostatně nejsou ani Čechy, respektive české království - William Shakespeare mu v jedné ze svých zpola pohádkových her přisoudil moře, Arthur Conan Doyle zase nechal svého geniálního detektiva Sherlocka Holmese vstoupit do kontaktu se sukničkářským českým panovníkem.

V Ecově knize se o takovýchto banalitách přirozeně nedočteme, Eco si vybírá důležitější položky a začíná takříkajíc "od Adama". Poté, co probere teorii o ploché Zemi a potíže s případnými protinožci (to se přece vymyká zdravému rozumu, aby někdo chodil hlavou trčící dolů!), se věnuje zemím biblickým. Některé dávná města jako třeba Jericho nebo Betlém nalezneme i dnes stejně jako jezera a moře přimykající se k palestinské oblasti. Jenže co si počít s tvrzením o dvanácti kmenech izraelských, z nichž každý se usadil v jedné části Svaté země - přičemž některé se později ztratily. A budoucí věky je hledaly v Persii, na Arabském poloostrově, ba mezi jihoamerickými indiány.

Už tyto úvodní kapitoly prozrazují ustálené členění textu, důsledně dodržované v celé knize. Nejprve vyloží, co o daném tématu zjistil, okomentuje dosavadní názory. Přidá, jak se jednotlivé koncepce odrážely v umění (včetně filmu). A poté zařazuje ukázky z oněch textů, ať již se týkají antických či středověkých zpráv nebo výsledků současného zkoumání.

Takže například již zmíněná biblická kapitola se dále zmiňuje o původu královny ze Sáby, která si tak dobře rozuměla se Šalamounem, řeší otázku, odkud vlastně přišli pověstní Tři králové, aby se poklonili právě narozenému Ježíši. A pak se můžeme začíst přímo do textů, které zmíněné postavy či jevy popisují - do ne zcela jasných biblických popisů, do údajného svědectví Marka Pola v Milionu atd.

Další kapitola pojednává o Homérově světě, který z bájí přenesl do reality Heinrich Schliemann, když vykopal Tróju, avšak otázka, kudy se vlastně plavil Odysseeus, vzrušuje podnes. Avšak Eco svá vyprávění neuzavírá toliko evropským obzorem - zahledí se na východ, i do Indie, kam táhla vojska Alexandra Velikého, aby záhy právě těmto krajům byl připisován výskyt podivuhodných monster a zrůd, též důmyslných mechanických přístrojů, případně rovnou celá říše kněze Jana. Také tam byl umísťován Pozemský ráj. A opět si můžeme počíst ve zprávách Herodotových, Pliniových, nechybí ani polyhistor Isidor ze Sevilly se svými Etymologiemi nebo Mandevillův cestopis.

Hodně důmyslnosti i cestovatelského úsilí vynaložili početní dobrodruzi na nalezení bájných zemí (nebo aspoň jejich trosek), jakými byly dodnes všeobecně známé Atlantida, Utopie nebo Země hojnosti ponoukající myslitele i umělce všech věků - od Platóna, Bacona, Mora, Montaigna až k Julesi Vernovi či dokonce nacistům - ke konstruování ideální společnosti. Nebo: napadlo by vás, že obydlen může být i vnitřek Zeměkoule, případně se naše planeta je dutá?

Nehledaly se však jen země, ale také jednotlivé předměty. Důležitou rekvizitou pro křesťanský středověk byl zejména (svatý) grál, čarovná miska č pohár s Ježíšovou krví. Zmínky o něm nalézáme v cyklu artušovských legend, posléze se jej zmocnili i hudební skladatelé, spisovatelé a filmaři, stačí připomenout třetí část příhod nezničitelného Indiany Jonese.

Populárně pojatá kniha, která čtivost a přehlednost razí jako svou základní hodnotu, je připravena s mimořádnou pečlivostí. I literární ukázky jsou důsledně přebírány z dosavadních českých překladů (pokud existují).

Umberto Eco: Dějiny legendárních zemí.
Přeložili Jindřich Vacek, Helena Lergetporer a Pavel Štichauer.
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2013. 480 stran.
Hodnocení: 100%

Foto: Argo, www.commons.wikipedia.org, www.expositions.bnf.fr