Edita Vaňková pochází z malé vesničky na Jižní Moravě, ale protože je, jak sama říká, člověk toulavý, momentálně se se svými dětmi nachází na severu, v Podkrkonoší....
A protože má její duše ráda kolem sebe přírodní - přirozené prostředí, začala svým dětem vytvářet hračky z vlny.
"Vlna jako taková mě naprosto uchvátila... je teploučká, hřejivá, měkkoučká, terapeutická... prostě je skvělá... a dá se z ní vytvořit úplně všechno..od oblečení, botek, deček, kousátek až po krásné hračky pro naše nejmenší a malé (ale i velké). Prošla mi rukama řada přírodních materiálů, ale jakmile jsem se dotkla plstění, věděla jsem že tenhle materiál je "můj" a od té doby si doma tvořím, zkouším, kde co mě napadá a tak to hned realizuji... a napřestávám se divit jak tento materiál a moje ruce dokáží spolu vytvářet tak pěknoučké věci a jak se stále vyvíjí...", říká Edita.
Její začátky spočívaly, asi jako u spousty těch, co se s plstěním seznámili, v tvoření kuliček, válečků a dalších drobností, ale naštěstí po prvních dílčích úspěších neusnula na vavřínech. A protože měla zrovna malého synka, uplstila mu první botičky, vestičku, "nepropustné" kalhotky na látkové pleny, kousátka, a jak rostl a jeho věk tomu chtěl, tak i první panenku.
Znovu poskytnu slovo samotné Editě, protože právě ona dokáže svými slovy vystihnou emoce, které ji při tvorbě provázejí: "Byla a je to radost, když se mi pod rukama rodí "nový vlněný život", nikdy nevím jak to skončí, jaká bude... každá se rodí v jiné době, jiném místě, jiném rozpoložení... čekám (stejně jako čeká maminka na své děťátko) co mi pod rukama vznikne a jaká bytůstka že se to právě zrodila.... mám z nich radost, některé ke mě přirostou natolik, že se mi je nechce poslat do světa, ale přesto je pohoupu v náručí a pošlu do nových domovů..)))) Plstění, vlna... tvorba .. je pro mě radost, přirozené životní plynutí..."
A tak se zrodili Jeníček a Mařenka, Krakonoš, Červená Karkulka, Hloupý Honza, loupežník, víly a Kašpárek a spousta dalších roztomilých a měkkoučkých figurek s nádhernýma a laskavýma očima. Možná si je pojmenujete úplně jinak, ale v tom právě spočívá to kouzlo - v osobité fantazii každého z nás.
Díky plstěným postavičkám jako bych se vrátila do krajiny dětství a nebo se ocitla v pohádkovém světě, kde dobro vítězí nad zlem - a to je, alespoň na chvíli, moc a moc fajn!
| < Předchozí | Další > |
|---|
Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...
I ty dnešní vychází z tradičních pašijových her ze středověku z předčítání evangelia. První divadelní hry, označované jako mystéria, se brzy změnily ve velká divadelní přestavení. Narůstající jejich obliba mezi účinkujícími a diváky, patřila me...
Doplňkovým programem letošního Československého jazzového festivalu budou v prostorách Městského domu hned dvě doprovodné výstavy – fotografická i obrazová. Obě výstavy budou k vidění po dobu konání „jazzáku“, tedy ve večerních hodinách ...
Celkem sedm inscenací se představilo ve dnech 18. - 21. května v rámci 16. ročníku Divadelního festivalu Ludmily Cápkové v Kroměříži. Vedle toho proběhlo pár doprovodných akcí – křest knižní publikace 70 let divadelního spolku v Kroměříži, koncert sk...
Komedie Což takhle dát si špenát vznikla v roce 1977 a od té doby patří mezi nejlepší filmy, které se u nás vůbec kdy podařilo natočit. Velmi vhodně navržené hlavní postavy, které se dostávají vinou stroje na omlazování do rů...