Edita Vaňková pochází z malé vesničky na Jižní Moravě, ale protože je, jak sama říká, člověk toulavý, momentálně se se svými dětmi nachází na severu, v Podkrkonoší....
A protože má její duše ráda kolem sebe přírodní - přirozené prostředí, začala svým dětem vytvářet hračky z vlny.
"Vlna jako taková mě naprosto uchvátila... je teploučká, hřejivá, měkkoučká, terapeutická... prostě je skvělá... a dá se z ní vytvořit úplně všechno..od oblečení, botek, deček, kousátek až po krásné hračky pro naše nejmenší a malé (ale i velké). Prošla mi rukama řada přírodních materiálů, ale jakmile jsem se dotkla plstění, věděla jsem že tenhle materiál je "můj" a od té doby si doma tvořím, zkouším, kde co mě napadá a tak to hned realizuji... a napřestávám se divit jak tento materiál a moje ruce dokáží spolu vytvářet tak pěknoučké věci a jak se stále vyvíjí...", říká Edita.
Její začátky spočívaly, asi jako u spousty těch, co se s plstěním seznámili, v tvoření kuliček, válečků a dalších drobností, ale naštěstí po prvních dílčích úspěších neusnula na vavřínech. A protože měla zrovna malého synka, uplstila mu první botičky, vestičku, "nepropustné" kalhotky na látkové pleny, kousátka, a jak rostl a jeho věk tomu chtěl, tak i první panenku.
Znovu poskytnu slovo samotné Editě, protože právě ona dokáže svými slovy vystihnou emoce, které ji při tvorbě provázejí: "Byla a je to radost, když se mi pod rukama rodí "nový vlněný život", nikdy nevím jak to skončí, jaká bude... každá se rodí v jiné době, jiném místě, jiném rozpoložení... čekám (stejně jako čeká maminka na své děťátko) co mi pod rukama vznikne a jaká bytůstka že se to právě zrodila.... mám z nich radost, některé ke mě přirostou natolik, že se mi je nechce poslat do světa, ale přesto je pohoupu v náručí a pošlu do nových domovů..)))) Plstění, vlna... tvorba .. je pro mě radost, přirozené životní plynutí..."
A tak se zrodili Jeníček a Mařenka, Krakonoš, Červená Karkulka, Hloupý Honza, loupežník, víly a Kašpárek a spousta dalších roztomilých a měkkoučkých figurek s nádhernýma a laskavýma očima. Možná si je pojmenujete úplně jinak, ale v tom právě spočívá to kouzlo - v osobité fantazii každého z nás.
Díky plstěným postavičkám jako bych se vrátila do krajiny dětství a nebo se ocitla v pohádkovém světě, kde dobro vítězí nad zlem - a to je, alespoň na chvíli, moc a moc fajn!
| < Předchozí | Další > |
|---|
Adélka Jonášová je skvělá holka a složila písničku pro mého hyperaktivního psa Jonáše. Má novou desku a pěje ve třech s mámou Pavlínou Jíšovou a partnerem Reném Součkem, autorem frýdecko-místecké hymny Fajne-Mjesto.
Betlém neboli jesličky je vyobrazení Svaté rodiny. Stavění jesliček se datuje do roku 1223, kdy se živými lidmi a oslíkem je postavil pro názornost svatý František z Assisi. Brzy se stalo tradicí v křesťanských kostelech stavět živé betlémy.
Využívám nedělního sychravého počasí a vyrážím směrem Palác Kinských na Staroměstském náměstí, abych navštívila jednu z momentálně nejatraktivnějších pražských výstav – Celník Rousseau.
Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem má na svém repertoáru klasické zpracování Čajkovského baletu Labutí jezero. Baletní klasika „na špičkách“ vyprávějící severskou legendu o dívce Odettě proměněné v labuť si získala svou nesmrtelnost díky...
Zatímco tropické teploty atakují rtuť teploměrů po celé České republice, programové oddělení televize Prima se již naladilo na podzimní vlnu. Není divu, protože podzimní schéma „primáckých“ programů startuje na televizních obrazovkách už v posledním s...