Edita Vaňková pochází z malé vesničky na Jižní Moravě, ale protože je, jak sama říká, člověk toulavý, momentálně se se svými dětmi nachází na severu, v Podkrkonoší....
A protože má její duše ráda kolem sebe přírodní - přirozené prostředí, začala svým dětem vytvářet hračky z vlny.
"Vlna jako taková mě naprosto uchvátila... je teploučká, hřejivá, měkkoučká, terapeutická... prostě je skvělá... a dá se z ní vytvořit úplně všechno..od oblečení, botek, deček, kousátek až po krásné hračky pro naše nejmenší a malé (ale i velké). Prošla mi rukama řada přírodních materiálů, ale jakmile jsem se dotkla plstění, věděla jsem že tenhle materiál je "můj" a od té doby si doma tvořím, zkouším, kde co mě napadá a tak to hned realizuji... a napřestávám se divit jak tento materiál a moje ruce dokáží spolu vytvářet tak pěknoučké věci a jak se stále vyvíjí...", říká Edita.
Její začátky spočívaly, asi jako u spousty těch, co se s plstěním seznámili, v tvoření kuliček, válečků a dalších drobností, ale naštěstí po prvních dílčích úspěších neusnula na vavřínech. A protože měla zrovna malého synka, uplstila mu první botičky, vestičku, "nepropustné" kalhotky na látkové pleny, kousátka, a jak rostl a jeho věk tomu chtěl, tak i první panenku.
Znovu poskytnu slovo samotné Editě, protože právě ona dokáže svými slovy vystihnou emoce, které ji při tvorbě provázejí: "Byla a je to radost, když se mi pod rukama rodí "nový vlněný život", nikdy nevím jak to skončí, jaká bude... každá se rodí v jiné době, jiném místě, jiném rozpoložení... čekám (stejně jako čeká maminka na své děťátko) co mi pod rukama vznikne a jaká bytůstka že se to právě zrodila.... mám z nich radost, některé ke mě přirostou natolik, že se mi je nechce poslat do světa, ale přesto je pohoupu v náručí a pošlu do nových domovů..)))) Plstění, vlna... tvorba .. je pro mě radost, přirozené životní plynutí..."
A tak se zrodili Jeníček a Mařenka, Krakonoš, Červená Karkulka, Hloupý Honza, loupežník, víly a Kašpárek a spousta dalších roztomilých a měkkoučkých figurek s nádhernýma a laskavýma očima. Možná si je pojmenujete úplně jinak, ale v tom právě spočívá to kouzlo - v osobité fantazii každého z nás.
Díky plstěným postavičkám jako bych se vrátila do krajiny dětství a nebo se ocitla v pohádkovém světě, kde dobro vítězí nad zlem - a to je, alespoň na chvíli, moc a moc fajn!
| < Předchozí | Další > |
|---|
Po plejádě hrdinek z operních inscenací všude možně ve světě se „vybarvila“ i jako činoherní herečka. I když nadále zpívá, v operách už ale ne, divadlu je stále věrná. Právě v poslední době hraje titulní role v divadelních hrách, kt...
Ačkoliv jsou Itálie a Japonsko zeměmi od sebe značně vzdálenými a na první pohled zcela odlišnými kulturou, která je dána geografickou polohou a historickým základem, po bližším prozkoumání lze naléz...
Návraty k přírodě je název nové výstavy, což je společná prezentace šumperských výtvarníků – malířky Anny Szatmariové a fotografa Kostase Christidise. Expozice byla otevřena ve foyer Domu kultury v Kroměříži ve čtvrtek 7. července a potrvá d...
Ostře nabitou komedii Scapino v režii Romana Groszmanna uvede Městské divadlo Zlín v sobotu 4. listopadu v 19 hodin ve Velkém sále. Méně známou Molièrovu komedii Scapinova šibalství nastudoval režisér ve vlastní adaptaci. Původní příběh, ...
Před dvěma desetiletími si zjednala pozornost komedie Bolka Polívky a Věry Chytilové Dědictví anebo Kurvahošigutntag. Příběh poněkud lemplovitého vesničana Bohuše, jenž k velkému jmění přijde, aniž s ním umí zacházet, proslulá režisérka opent...
