Kultura21.cz

Kolem roku 1765 vyděsily celou Francii zvěsti o řádění krvelačného netvora, který trýznil languedocký venkov. Za oběť mu padlo desítky lidí, výlučně venkovanů, žen a dětí, často pasáčků ovcí či dobytka. V tuzemské odborné literatuře se tohoto případu krátce dotkl jedině Jiří Kovařík ve Sňatcích se smrtí, větší prostor mu věnoval Jaroslav Kvasnica v Krajině s vlky. Nyní vychází zasvěceně napsaná kniha Jaye M. Smitha Gévaudanské nestvůry, která ovšem přibližuje nejen tragické události, ale zejména mediální ohlas. Ten se kolem celého případu rozvířil natolik mohutně, až jako by začal žít vlastním životem, ovlivnil utváření novodobých, podnes přitažlivých legend.

Řádění krvelačného zvířete se dočkalo řady literárních zpracování, nalezneme též filmovou verzi Bratrstvo vlků - Hon na bestii (2001), bohužel výkladově svévolnou a poplatnou klišé mysteriózního thrilleru, kde za vražednými útoky stálo mohutné zvíře vycvičené a poštvané úchylným šlechticem. Ve Francii prý tento snímek slavil úspěchy, zdejší publikum jej však spíše přehlíželo - přilákal pouhé tři desetitisíce diváků.

Jak k tématu přistoupil Jay M. Smith? Především prozkoumává početné archivní záznamy, aby přiblížil, jak se do případu vkládaly místní vrchnosti a najatí lovci šelem. Pokouší se načrtnout dobové vnímání zjitřených událostí, vnímaných dokonce jako boží trest. Kniha má osm kapitol, které probírají jednotlivé aspekty celého případu, popisují jeho nenápadné počátky (neboť i násilný skon téměř anonymního poddaného vrchnost sotva zajímal) i rychle narůstající hrůznou proslulost.

Snaží se vysvětlit, proč právě tato do olbřímích rozměrů narůstavší šelma vzbudila tolik obav, když útoky vlků na lidi se předtím i poté vyskytovaly v hojném počtu. Přibližuje také jednotlivé osoby, které se do řešení případu zapojily a leckdy rozdmýchávaly iracionální strach. Významnou měrou tak přispěly k vyhrocení pověrečné představivosti až kamsi na pokraj čarodějnických či přímo pekelných úkladů.

Autor ukazuje, že široká veřejnost postižené oblasti dosud neměla - z dnešního hlediska - tolik sebevědomí ani politických návyků, aby hnala k odpovědnosti dlouho liknavou státní správu. Lze pochybovat, že se k venkovským rodinám, v kopcovitém kraji často zápolícím s podvýživou a hmotnou nouzí, dostalo úřední varování, aby každý více dbal na svou bezpečnost. Navíc podle zákona vesničané nesměli držet palné zbraně, kterými by se mohli případně bránit či sami uspořádat hon na bestii, byť místní terén znali nejlépe.

Kniha rekonstruuje dobové vnímání nadpřirozena, víry ve vlkodlaky, zrůdy apod., což byl myšlenkový kontext, do něhož vpadlo řádění zcela reálného, byť dlouho nepolapitelného predátora. Není náhodné, že jedna z kapitol nese název Nestvůry skutečné a imaginární. A záhadný tvor drásající bezbranné oběti začal skutečně splývat s dalšími nadpřirozenými zvířátky z lidové mytologie.

Také se dovíme, jakou osudnou roli sehrála arogantně projevovaná šlechtická nadřazenost na jedné straně a novinářská senzacechtivost na straně druhé, sledující čtenářskou atraktivitu, a tím pádem i zvyšující se náklad. Oba aspekty Smith podrobně rozebírá, zvláště pak v souvislosti s nezdary velkolepě pořádaných štvanic na zabijáka.

Neméně obšírně však Smith načrtává i (mezi)národní kontext celého dění, zvláště pak neslavnou francouzskou účast v nedávno skončené sedmileté válce (1756-1763). Právě vojančení a válčení bylo prvořadým zaměstnáním mnoha urozených aktérů, kteří se ujali pronásledování vraždícího zvířete. A posléze se dočkáme i průzkumu královského majestátu, udavačství i neschopnosti rázně se postavit problémům.

Velkou předností knihy je přetisk značného počtu dobových ilustrací, které zvířecího vraha zobrazovaly v někdy značně bizarních tvarech a připojovaly i vysvětlující popisky. Dokreslují tak reálie druhé půle 18. století, které Smith podrobně, a přitom v širokém záběru evokuje.

Jay M. Smith: Gévaudanské nestvůry aneb Zrození bestie.
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2014. 355 stran.

Hodnocení: 80%

Zdroj foto: Cineparade