Jsou kapely, které už roky tvoří a koncertují, mají na kontě několik alb, ale jejich známost je poněkud omezena. Do této kategorie patří také Z davu. Rakovnická parta, která se může pochlubit novou nahrávkou My z mraků.
„Řítí se mezi poli i podél skal/ ideály odpadávají/ vlak jede dál,“ zpívá se například v písni s názvem Mantinely. Zdá se, že k náhodnému posluchači promlouvá ten, kdo už pochopil mnohé.
Kořeny této hudební formace sahají do poloviny devadesátých let. Tehdy v Rakovníku vznikla skupina Ztraceni v davu. Neztratili se. Jen po čase zvolili kratší název, který používají dodnes. Na kontě mají dvě demonahrávky a šest alb. To poslední obsahuje osm písní a jejich poslech vám nezabere ani ne půl hodiny. Musíte však počítat s tím, že jednou a dost v tomto případě neplatí. Z davu netvoří muziku, kterou by bylo možné rychle zkonzumovat.
Kam je vlastně zařadit? Toť oříšek! Na svých propagačních materiálech používají nálepku „moderní nepopulární hudba“, což svědčí o tom, že se neberou až tak vážně. Náhodný recenzent je nejspíš uloží do krabičky „alternativní rock“, tam se totiž vejde kdekdo a kdeco.
Při opakovaném poslechu je možné vysledovat spoustu vlivů z několika období dvacátého století. Převažují dva inspirační zdroje. Jeden očekávaný, tedy česká nová vlna, jejíž ozvěny jsou slyšitelné ve skladbách Krev a Modré náměstí – mimochodem v něm je zakomponována neskrývaná poklona legendární skupině Už jsme doma. Druhý zdroj inspirace je možná překvapivý, o to však ještě výraznější: ve většině skladeb se zjevuje duch zapomenutého seskupení C&K Vocal, potažmo starších písní Luboše Pospíšila. Subjektivně vzato, umím si představit, že by tyto písně skvěle fungovaly i v nástrojově skromnějším a „komornějším“ pojetí.
Kapela Z davu si v pestrém a početném obsazení (10 lidí) pohrává s aranžemi všech skladeb a hojně využívá dechovou sekci (trubka, ternosaxofon, trombón), která přináší energii. Vynalézavost je patrná v kombinaci vokálů a jistým příslibem pro další tvorbu je zpěv Báry Podané. Nelze samozřejmě pominout autorský vklad pianisty Leoše Janouška, uměleckého šéfa a jinak také učitele na rakovnické ZUŠ.
S hudbou, která má i přes svou pestrost nejblíže k rockovému šansonu, souzní texty písní. Jejich autoři nepoužívají slova jako výplň a patrně netvoří narychlo v restauracích či na zkouškách. Projevují se jako básnivé duše. I proto jsou jejich texty výzvou k opakovanému poslechu a přemýšlení. Co je jisté na první dobrou – kapela má ráda zvířata, přesněji řečeno kočky. Důkazy jsou hned dva: Prstem i poslepu, Kocourkova nemoc.
Hravost muzikantů smířených se svým osudem „omezené popularity“ ovšem nebrání tomu, aby se jejich písně nemohly dotknout pocitů, s nimiž zápasí třeba mnozí z vás.
„Život je modré náměstí utkané z pavučin/ fantazie, kde žije spousta bytostí – jakési parodie.“ (Modré náměstí).
Název: My z mraků
Interpret: Z davu
Žánr: alternativní rock
Skladby: 1/ Krev, 2/ Prstem i poslepu, 3/ Mantinely, 4/ Polštářek, 5/ Solitér, 6/ Moře, 7/ Kocourkova nemoc, 8/ Modré náměstí
Stopáž: 27:32
Vydáno: vlastní náklad, 2014
Hodnocení: 75 %
Zdroj foto /obálka: bandzone.cz/zdavu
https://cs-cz.facebook.com/zdavu
| < Předchozí | Další > |
|---|
Spisovatelka Marta Knauerová je povoláním botanička a pracovnice muzea. Napsala už několik knížek pro děti a vydala i knihy o rostlinách a houbách. Román Smrt za krejcar, život za dva je její první beletristickou tvorbou p...
Kdo byl architekt, který stavěl pyramidy v Lublani či minojské býky v Praze? A sloupy obdivoval tak vehementně, že je stavěl, i když nic nenesly? V komiksu vypráví Jože Plečnik o sobě, vzpomíná na svá velká díla a na lidi i místa, jež měl příležito...
Cybercomics je sci-fi román z nedaleké budoucnosti od Egona Bondyho, do kterého se se vším vervou pustilo Slovácké divadlo. Svět mafie a nadnárodních společností vás pohltí a nepustí.
Naše redakce dostala pozvánku na předpremiéru českého pořadu Hotel Hvězdář, ve kterém zazněly písně Václava Neckáře v podání dalších nejen českých zpěváků, zpěvaček, nebo herců a hereček. 