Kultura21.cz

Nejdůležitější je dech! Zpěvačka Marcela Březinová, která vyučuje interpretaci na Mezinárodní konzervatoři Praha a v rámci svého projektu Veselé zpívání si zpívá i s malými dětmi, mi to při zkušební hodině zpěvu zopakovala několikrát… Dechová cvičení, práce s bránicí a interpretace...Ta vaše! Musíte Vy sama písni „rozumět“, aby byla ve vašem podání uvěřitelná…

„Správné používání bránice je základ,“ řekla. „Jakmile si člověk dech a energii, kterou přináší, nerozloží správně, dojede na to. Jinak se dýchá v klidu, jinak ve vypjatých situacích, jinak, jste-li šťastná, smutná… Dech je takový lakmusový papírek,“ dodala. Při hodině jsem si to, pod vedením Marcely Březinové, vyzkoušela prakticky, když jsem se nadechla a co mi síly stačily, na jeden nádech syčela ssssssssss… Potom s malou obměnou – sšsšsšsšsšs... Dalším cvičením bylo například trrrrrrrr…, také na jeden nádech, lze si pomáhat rukama shora dolů, a tím také zvyšovat a snižovat intenzitu a výšku vyslovovaného… Poté jsem volala svoje jméno. „Jako když voláte do okna, aby vám třeba babička hodila klíče…,“ poradila Marcela Březinová. A fakt to zabralo! Po této rozcvičce jsem zazpívala „Kdyby byl Bavorov co jsou Vodňany…“.

„Nezpíváte falešně, ujely vám asi jen dva tóny, máte dobrý rytmus…“ Tato slova Marcely Březinové mě potěšila, neboť při hudební výchově na základní škole mi – jinak hodná a obětavá – paní učitelka doporučila písničky recitovat, protože můj zpěv jí neseděl a prý bych to kazila jiným… „Plno dětí ve škole slyšelo, že neumí zpívat, že zpívají špatně, ať raději nezpívají. V tu chvíli si vytvoří blok, se kterým pokračují do života… Zpívat může každý. Samozřejmě, že někdo má větší talent, někdo menší, zpívání je ale o emocích, je to předávání energie. Když ze sebe vypravíte hlas, uvolňuje vás to, je třeba zklidnit se, poslouchat sebe samu, abychom věděli, kým vlastně jsme. Podle čeho soudí ti, kteří říkají, že někdo neumí zpívat? Podle jakého modelu? To je jejich model, dílo je ale vaše. Emoce nemají kritéria. Je to o volnosti,“ řekla.

Interpretace z vás dělá zpěváka…
S dětmi při Veselém zpívání zpívá hodně lidovky, Suchého-Šlitra, Voskovce-Wericha. Učí hravou formou. „Dětem třeba zadám nakreslit příběh, aby si vymyslely písničku a hrdiny v ní, jednoduchými popěvky to pak zhudebňujeme, mají možnost svou píseň tvořit. Nesmírně je to baví,“ uvedla. Studenty na konzervatoři se snaží vést k tomu, že jde nejen o techniku, ale i o interpretaci. „Teprve Interpretace z vás dělá zpěváka! Zpěvák se skvělou technickou průpravou, sterilním tónem mě nikdy nebavil… Jdu po emocích... Přidejte i trochu „špíny“...Klidně vám odpustím intonační pochybení, ale neodpustím absenci srdce... Ano, zpívejte hlavně srdcem! To je to nejdůležitější... Zpívání je krásnou meditací!“ 

„Neříkám tomu ani učení, prostě předávám zkušenosti, které jsem za šestatřicetiletý profesní život nasbírala. Stavím na lidových písních..., na té při talentové zkoušce na konzervatoř poznám nejvíce...“ řekla mi Marcela Březinová v průběhu vyučování. „Kolikrát jsem vyléčila traumata, zpívání je tak zázračný lék! Prvních dvacet minut se vždy zklidňujeme, dechová a hlasová cvičení, pak teprve zpíváme. Studenti, kteří ke mně chodí individuálně, odchází šťastní, uvolnění a jsem ráda, když mohu někoho namotivovat a pomoci pomocí zpívání třeba s traumatem i v nelehkých životních situacích. V úvodních, trochu stydlivých hodinách nespěchám, do ničeho nenutím...,“ řekla. Při Veselém zpívání, kam chodí děti i hromadně, s nimi hraje třeba takové obrázkové karty, ztvárňují-zpívají hlavní motiv na té které kartě, hrají na bubínky, poznávají hudební nástroje, tančí... Nerada dává známky, na konzervatoři ale musí – přesto vždycky ohodnotí studenta především ústně, a odůvodní, proč danou známku dává, poradí, co případně může dotyčný změnit.

Marcelka z Podbořan
„Známka je pro mě komplexní ukazatel přístupu studenta ke studiu... Příprava na hodinu, kreativita...,“ říká Marcela Březinová. Na konzervatoři učí interpretaci devátým rokem a vede Oddělení populárního zpěvu. „Mám radost, když kolegové řeknou, že poznali, že student chodí či chodil ke mně... Největším naším úkolem je, abychom poznali sami sebe a pak třeba pomocí písní ukázali „barvu“... Otázku, jaký dělám hudební styl, opravdu ráda nemám. Říkám, že je to styl Marcelky z Podbořan – tam jsem se narodila. Důležitá je pravdivá výpověď. Kontakt s lidmi. Ráda si s publikem povídám.“

A rada Marcely na závěr? „Zpívejte! Umíte to opravdu všichni!“

Foto z jeviště: Marcela Pelikánová
Foto z Veselého zpívání s Marcelou Březinovou, děti ze Smíšku: Facebook Marcely Březinové, Jany Karáskové a Smíšek