Jsou metalové kapely temné a pochmurné, s ponurými obličeji na nás burácejí své doom - black - deathmetalové drsňárny a jejich texty jsou dobrým materiálem pro deprese. Ale jsou i kapely, řekněme, normální, sem tam balada, nějaká ta rebelie na hraně zákona, sex, drogy a rock’n‘roll - a pak dloooouho nic - a z toho nejopačnějšího bodu všehomíra přicházejí s úsměvy od ucha k uchu, s balónky a mávátky - Freedom Call!!!
Tuhle německou kapelu založil v roce 1998 zpěvák a kytarista Chris Bay spolu s dlouholetým kamarádem Danem Zimmermannem. Oba spolu v té době působili v kapele Gamma Ray, Dan u bicích a Chris jako zvukař - ale očividně jim to ke štěstí nestačilo. Kapelu doplnili basák Ilker Ersin a kytarista Sascha Gerstner, vydali demo se šesti písněmi a rok nato debut Stairway to Fairyland. První živý koncert odehráli jako předkapela na francouzském turné skupin Angra a Edguy. Na podzim téhož roku nahráli mini LP Taragon a koncem roku 2000 své druhé album Crystal Empire. V březnu 2001 Sascha Gerstner kapelu opustil a rok nato se usadil u Helloween. Byl nahrazen Cedrikem Dupontem, švýcarským kytaristou kapely Symphorce. V lednu 2002 začali v nové sestavě nahrávat další album Eternity, které si produkovali sami. Koncem roku 2002 jeli na turné s kapelou Blind Guardian, během něhož nahráli živák Live Invasion. Na turné s nimi hrál klávesista Nils Neumann, který se poté stal na čas pátým členem skupiny, ale stálého klávesáka Freedom Call neměli a nemají. Po delší přestávce bylo nahráno album The Circle of Life, které vyšlo v květnu roku 2005. Brzy po jeho vydání došlo k dalším změnám sestavy a v dvouletých intervalech vznikla další alba Dimensions (2007) a Legend Of The Shadowking (2009). Na následném turné nahradil Dana Zimmermanna, který se víc soustředil na Gamma Ray, bubeník Klaus Sperling a později se stal z dočasného náhradníka plnohodnotným členem skupiny, takže jediným zakládajícím členem v kapele zůstává Chris Bay.
V únoru 2012 vyšlo zatím poslední album skupiny s epickým názvem Land of the Crimson Dawn. V něm skupina svůj happymetalový styl vypilovala k naprosté dokonalosti. No uznejte - která kapela vám naservíruje na jediném albu hity s názvy jako Rockstars, Space Legends, Power and Glory nebo Rockin‘ Radio? Pozornosti fanoušků určitě neujde ani video k písni Hero on Video, kde se navzdory maskám odhalí drsné heavymetalové osobnosti všech protagonistů kapely.
Mně se na první poslech nejvíc zalíbila příjemná a melodická píseň Eternity - ale po několika protočeních CD v přehrávači mi víc uvízla v hlavě drsná death / blackmetalová vypalovačka Killer Gear s děsivým námětem démonické počítačové hry World of Warcraft, v níž se Chris pokouší i o cosi hodně vzdáleně připomínajícího growling (a vůbec mu to nejde). A moc se mi líbí dlouholetý zvyk kapely - aby na ně svět nezapomněl - občas se v textech svých písní neostýchají představit, na tomto albu dokonce dvakrát.
Freedom Call je rozhodně kapela, která se nebere moc vážně. Prezentují se jako heavymetaloví bojovníci, jejichž zbraně sestávají z kytar, bicích a válečného vozu vrchovatě naloženého dobrou náladou. Jejich hudba je veselá, optimistická (někdy až skoro příliš) a v podstatě přímočará a jednoduchá. Jejich vícehlasé chorály a překrývání vokálních linek mi občas připadají jako vystřižené z některého alba Blind Guardian. Ale abych jim nekřivdila - balady jim sice moc nejdou, jsou příliš přeslazené nebo přesolené, ale dokážou udělat i krásné skladby s klidnější atmosférou, jako třeba The Quest, která není zas až tak moc rozjuchaná, ale oplývá krásnými melodiemi, i když text mi přijde, poněkud zbytečně, příliš patetický. Je to perfektní kapela na letní festivalové odpoledne, kdy má člověk náladu si zaskákat a zahulákat - i když od nich nezná skoro nic, při druhém opakování refrénu se většinou chytí. Takže se už moc těším na letošní Masters of Rock a jejich vystoupení. A doufám, že bude BANG BANG!!!
Sestava 2012:
Chris Bay - zpěv, kytara (1998-)
Lars Rettkowitz - kytara (2005-)
Klaus Sperling - bicí (2010-)
Samy Saemann - basová kytara (2009-)
Zdrof foto: freedom-call.net
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jaromír F. Palme má letos velmi napilno. Po Začarované třídě (duben 2012) ilustroval další dvě knihy Dina a tajemství starých tenisek (srpen 2012) a Žižkovské strašidelno<...
Petr Jedinák si říká dekadentní fotograf. Z tak znásilněného slova jako „dekadence“ se člověku otevře kudla v kapse. Když se ještě k tomu dozvíte, že tenhle „dekadent“ fotí dámská přirození… Řekli byste, že je na tuctovost ...
Mam pozve na svoji svatbu s Lili, se kterou již 12 let chodí, za svědka svého nejlepšího přítele Toma, kterého několik let neviděl, protože mu Lili zakázala se s ním stýkat, a to proto, že kdysi opustil jejich kamarádku. Tom p...
V roce 1983 vypustil režisér Godfrey Reggio do světa Koyaanisqatsi. Pozoruhodný počin, jehož název pochází z jazyka indiánského kmene Hopi a jeden z jeho významů je „život vyvedený z rovnováhy“.