Varuji vás, tohle není muzika pro každého! Můžete narazit. Anebo budete psychicky i esteticky zválcováni. Ať tak či onak, je to pozoruhodná síla, která působí na fajnšmekry odkojené různými hudebními styly.
Kolekce jedenadvaceti skladeb prezentovaná pod názvem KUB 59 & Červeným vrchem představuje tvorbu opavské skupiny Ladě z let 2002 a 2005. Nahrávky, které v uvedených dobách poprvé spatřily světlo světa, byly technicky ošetřeny a letos znovu vydány – tentokrát na jednom disku. Pro úplnost se sluší připomenout, že kromě zmiňované reedice má toto seskupení na kontě album Kalná (2011), které patří k tomu nejlepšímu, co domácí alternativní scéna za poslední roky porodila.
Základy pro tuto partu položili básník a zpěvák Michael Kubesa a kytarista Petr Uvira. Oheň a voda, zlý a hodný, temný a světlý… No, ponechme stranou zjednodušující nálepky, podstatné je, že těm dvěma to náramně „ladí“. A když jim pomáhají i další muzikanti, vznikají zvláštní věci. Zatímco Kubesa je z rodu nekompromisních prokletých básníků, Uvira používá kytaru k „malování“ zvuků. Kubesovy texty navíc prozrazují inspiraci surrealismem. Výsledkem jsou písně syrové, temné, snivé, hravé, ironické i šklebivé. Určitě by fungovaly ve spojení s obrazem, na což by měli slyšet nízkorozpočtoví filmaři.
„Vítězný, zákeřný malý dům/ za zády hůl a malý dvůr/ vítězný, zákeřný pěkný milý dům/ souměrný pláč a plný stůl/ /všichni sem, všichni tam, všichni bolí do všech stran/ všichni sem, všichni tam, všichni kopou do všech stran/ rada marná, když nevím sám//vítězný, zákeřný pěkný mladý pár/ za zády dům a nebe cár/ vítězný, souměrný pěkný milý pár/ zákeřný vím, došel k nám“ (Pěkný mladý pár)
Ladě není kapela pro odpolední vysílání pohodové rozhlasové stanice. Nezabývá se tím, co je trendové, nehledá momentální díry na trhu a vůbec - nechytračí. Kubesa, Uvira a spol. pracují s bluesovým pocitem, který se neprojevuje produkováním stereotypního modelu písní. Je to však důležitý pramen, z něhož stylově nezařaditelná parta čerpá. O hořkostech života i lidských touhách ví své.„
(…) Vracím se domů obdařen/ imperialistou/ má krásné děti, ženy/ teď chce i tu mou/ vůli svobodnou“ (Imperialista)
Kombinace originální hudby a naléhavého vokálního (či spíše deklamačního) projevu může oslovit publikum, které má blízko k domácím undergroundovým tradicím (DG 307 s Pavlem Zajíčkem), nezapomnělo na legendární brněnský soubor E s Vladimírem Kokoliou a navíc miluje celosvětově proslavené mistry pochmurných písní (Tom Waits, Nick Cave). Kapela Ladě snadno najde své příznivce jak v osvícených jazzových klubech, tak i na festivalech bluesových nebo rockových. Michael Kubesa by se svými texty jistě obstál i bez doprovodu, třeba v nějaké literární kavárně. Jeho slova mají sílu, která se s podporou hudebních kouzel kreativních a přesných muzikantů stává „zbraní hromadného ničení“.
Nic pro dámy a pány žijící pod tíhou předsudků. Nic pro falešnou společnost. Něco pro svobodné lidi. Snad i pro vás.
Název: KUB 59 & Červeným vrchem
Interpret: Ladě
Žánr: alternativní rock/blues/šanson
Skladby: 1/ Sama volná voňavá, 2/ Pěkný mladý pár, 3/ Tleskej, 4/ Slitování, 5/ La Tua Strada, 6/ V neděli odpoledne, 7/ Řacewalli, 8/ Trpělivost, 9/ Ach ta láska k lidem, 10/ Óbladí, óbladá, 11/ Nechuť k legendě pop-artu, 12/ Tady zkejsnem dlouho, 13/ Ladě, 14/ Digicoda, 15/ Bolí mě krásou, 16/ Moc, 17/ Imperialista, 18/ Starcova louže, 19/ Vánoce stárnou, 20/ Snadno proti všem, 21/ Blue Valentine
Stopáž: 79:29
Vydáno: vlastním nákladem, 2013 (reedice)
Distribuce: Indies Scope
Hodnocení: 90 %
Zdroj/obálka: www.indies.eu
Zdroj/foto: www.bandzone.cz/lade
| < Předchozí | Další > |
|---|
Dělat travesti show, kdy během jednoho večera uvidí publikum na jevišti celou plejádu známých hvězd, není žádná legrace. Něco o tom ví brněnský rodák Martin Fritsch, který už od konce devadesátých let vystupuje jako Miss Angelika. Zatímco v min...
Petr Jedinák si říká dekadentní fotograf. Z tak znásilněného slova jako „dekadence“ se člověku otevře kudla v kapse. Když se ještě k tomu dozvíte, že tenhle „dekadent“ fotí dámská přirození… Řekli byste, že je na tuctovost ...
V tematické edici Zmizelá Praha právě teď vydává nakladatelství Paseka ve spolupráci s Národním muzeem (jeho Divadelním oddělením) práci teatroložky Olgy Vlčkové (*1976) s názvem Divadlo a divadelní scény.
Angličané se poprvé odvážili zfilmovat příběh Lady Di. Snímek zachycuje Dianu především jako obyčejnou ženu, jako oběť paparazzi a nešťastného sňatku s princem Charlesem. Nejoblíbenější osobnost své doby se tady ukazuje ve skutečném světle.
