Máme doma tuhle knížku, kterou vydal Albatros v roce 2000, a jsou v ní autorovy ilustrace. Nyní se mi dostalo do ruky vydání z dílny Fragmentu a byla jsem zvědavá, jaký je mezi nimi rozdíl. Text je samosebou totožný, ale obrázky nejsou od Antoine de Saint Exupéryho, nýbrž od Heleny Zmatlíkové. Její děti s velkýma očima miluju už od doby, kdy jsem se poprvé setkala s malým Honzíkem a jeho kamarády z Koníkovic. A to jsem ještě neuměla ani trochu číst.
Kniha většího formátu o 55 stranách mě přivábila už z dálky svým obalem. Je vesele dětský, přestože Malý princ, podle mého názoru, až tak dětskou knížkou není. Autor se v úvodu dětem omlouvá, že knížku nevěnuje jim, nýbrž dospělému člověku, svému nejlepšímu příteli, který nemá lehký život a potřebuje moc utěšit. Ostatně: autor si může věnovat svoje dílo komu se mu zachce. Tak snad mu to děti prominou, i když to asi zprvu nebudou moc dobře chápat. Utvrdil mě o tom i fakt, že můj syn dostal tuhle knihu jako povinnou četbu a po první kapitole tápal. A tak ji čteme spolu. Já si vůbec myslím, že by tuhle krásnou a moudrou knihu neměly číst samy. Alespoň ne v útlém věku. Ti z vás, kdo jste ji četli, jistě víte, o čem mluvím.
„Když mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knížce o panenském pralese, která se jmenovala Prožité příběhy. Na obrázku byl hroznýš polykající šelmu….“ Tak začíná příběh o životě, pochopení, nepochopení, prohrách i vítězstvích, příběh o normálních věcech, které jsou při své jednoduchosti vlastně obrovsky složité. Mně to připomíná i to, že když někdo něco opravdu chce, jde za tím i přes odpor a nevůli druhých. Nic nedá na kritiku a odmítání a jde si svou cestou, ať je jakkoli strmá a hrbolatá.
Náš vypravěč je přesně takový. Putuje životem a ochutnává ho ze všech stran. Když mu bylo šest let, dospělí mu vzali iluzi, že se obrázkem dá vyjádřit leckdy mnohem víc, než slovy. Přestože kresbu opustil, stále ji však má v srdci a často se k ní vrací. Při cestování letadlem uvízne v poušti. Setkává se s malým človíčkem, který chce, aby mu namaloval beránka. Rozvíjí se rozhovor. Já v tom vidím širší souvislosti, než jen to, že se dva potkali a baví se o tom, co je právě teď. A při debatě nad podobou beránka se náš vypravěč seznamuje s malým princem. Pak se baví o tom, odkud kdo je, a i přesto, že na jasné otázky nepřichází jasná odpověď, jejich chápání překračuje pomyslnou hranici „tady a teď“. Rozumí si na vyšší úrovni. „Když jdeš pořád dopředu, daleko nedojdeš…“ řekl malý princ. A oba věděli, že je to pravda. Řeč se stále točila kolem toho beránka, který vlastně ani nebyl. Byla to jen jakási namalovaná bednička, o níž náš vypravěč princi řekl. „Tohle je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř.“ A v tu chvíli začala pracovat fantazie. Beránek tu byl, i když tu vlastně vůbec nebyl. Malý princ se bál, aby dokázal uspokojit jeho potřeby. Měl starost o jeho jídlo a o spánek, mluvil o něm tak opravdově, i když sám dobře věděl, že je to pouhá představa. A díky tomuhle beránkovi začal princ odkrývat tajemství svého života. Ti dva se bavili pouze na úrovni představ, ale tak vážně, jako by to byly hmotné věci. Malý princ se smál i plakal, radoval se, projevil obavu, lítost i zájem. Přesto, že byli jen oni dva, rozbité letadlo a širá poušť, měli kolem sebe barevný svět plný květin a hojnosti. Poznávali se víc a víc. Začali se chápat navzájem hlouběji. Ale čím víc toho chápali, tím víc měli pocit, že to skoro vůbec nechápou. Vyprávěli si o planetách a asteroidech, malý princ vyprávěl o životech tam, kdo tam žije, jaký kdo je a co dělá. Prožívali mnoho příběhů a poznávali mnoho nepoznaných věcí. A jeden druhého opravdu poznali.
A pak přišel den, kdy se museli a náš cestovatel se vrátil domů. Ale nebyl to ten, který se tenkrát vydal na cestu. Vrátil se jiný. Malý princ, ať už to byl kdokoli, mu vstoupil do života, prošel jím a zase ho opustil, ale jeho otisk už nikdy nikdo nevymaže.
Pro mě ale s koncem knihy konec knihy nepřišel. Spíš roztočil kolotoč myšlenek. Asi není na místě se o nich podrobně zmiňovat. Každý to může mít jiné. A já vím, že to každý má jiné. A proto si myslím, že tahle kniha je víc než pro děti spíš asi pro dospěláky. A je nás, jak těm našim capartům pomůžeme pochopit, oč tu vlastně běží.
Připadá mi, že nejsem příliš konkrétní. Ale to se tak někdy stane, že něco hmatatelného a naprosto konkrétního v nás vyvolá myšlenky, na které si sice nesáhneme, ale i při jejich neviditelnosti jim s naprostou jistotou rozumíme a je nám nad slunce jasné, že přesně tohle je ta správná cesta. Anebo naopak.
Název: Malý princ
Autor: Anntoine de Saint – Exupéry
Žánr: Beletrie pro děti a mládež
Překlad: MgA. Helena Zmatlíková
Vydalo: Nakladatelství Fragment, s.r.o., Praha 4
Rok vydání: 2015, 2735. publikace, 1. vydání, vázaná
Počet stran: 55
ISBN: 978-80-253-2367-0
| < Předchozí | Další > |
|---|
Prozradila nám paní Magdaléna Petráková, ředitelka a dramaturgyně divadelní sekce festivalu LUHOvaný Vincent. V tomto rozhovoru nám sdělila, na co se mohou návštěvníci těšit a v....jpg)
Nakladatelství HOST přináší na náš trh spoustu kvalitní četby, a to od Larse Keplera přes české spisovatele až třeba po Backmana. Kromě toho však vydávají také velmi zajímavou populárně-naučnou literaturu, která rozhodně stojí za zmín...
Vědecké studie nebývají určeny širokému okruhu čtenářů. Někdy však vznikne výjimka, která dokáže upoutat i běžné čtenáře. Taková je knížka Josefa Krause o Íránském státním terorismu, která vyšla koncem minulého roku v nakladatelství CDK. Úče...
Divadlo BURAN TEATR je už hodně let součás...
Filmová adaptace divadelní hry Yasminy Rezy je uváděna jako drama/komedie, což si vlastně naprosto protiřečí. Je to ale nejvýstižnější určení žánru a zároveň hlavní zápletky filmu.