Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Každý člověk má občas pocit, že jej osud a především jeho rány a nepřízeň dokážou semlít jako kávová zrna. Občas je to nahrubo, občas na jemný prášek. Druhá varianta je ta, která sedí na Clare, hlavní hrdinku detektivního románu Jako v kávovém mlýnku z pera autorky píšící pod pseudonymem Cleo Coyle.

Clare Cosiová vede kavárnu své bývalé tchýně, s láskou připravuje kávu zákazníkům, s některými navazuje přátelské vztahy a stává se jejich vrbou. Mimo jiné také znepokojivě sleduje vylétávání své dcery Joy z hnízda, zaměřuje rentgenovým zrakem na její potenciální partnery a v neposlední řadě snáší občasnou přítomnost svého bývalého muže Mattea. Tedy víceméně poklidný život, který naruší vraždy, jejichž oběťmi jsou zákaznice kavárny. A do toho všeho se Cleře do cesty přimotá pohledný Bruce, se kterým se sblíží a díky němuž po letech překoná averzi k mužům.

Uvedení do detektivky se nezřídka odehrává optikou svědků či těch, kdo najdou tělo oběti. Tentokrát však má čtenář možnost poznat jako první myšlenkové pochody pachatele vražd, jeho plánování, jeho kroky v těsném závěsu za budoucí obětí, okamžik, kdy vyráží k útoku. Ani když si čtenář dává dostaveníčko s vrahem na začátku páté, šesté nebo další kapitoly, nedochází k předčasnému odkrytí karet. Naopak má možnost nahlédnout do hlavy vraha, čímž autor příběh obohacuje o rozměr svým způsobem podstatný a ve většině detektivek skrytý, a to průběžné pohledy pachatele.

Jen v málo detektivních románech nedochází současně s rozplétáním kriminálního případu k zaplétání se hrdinky do sítí sympatického muže. Love story paralelně probíhající s vyšetřováním je v detektivních románech víceméně klasika. Ani v případě vztahu Clery a Bruce se nejedná o kdovíjak nápaditý doplněk kriminálního příběhu, ale na druhou stranu nepůsobí tuctově, nenudí, čtenář nedokáže přesně předvídat vývoj milostného vztahu, peripetie, které provází jeho počátky. Objeví se sice několik románově-milostných klišé, ty ale příliš nebijí do očí, dají se překousnout.

Autorce se podařilo vylíčit postavy, prostředí i události barvitě, poutavě, zdržela se však nudných popisných pasáží, díky čemuž má děj spád, u čtenáře se zřejmě nedostaví tendence pasáže přeskakovat. Postup čtenáře trnitou cestou za poznáním „kdo je vrah“ není zbytečně rychlý, ale současně čtenář není nucen nahlížet do postranních, leckdy slepých uliček. Pomalu, ale jistě se prokousává k cíli. V několika okamžicích si už možná myslí, že dosáhl pomyslné mety, ale v následujícím okamžiku se vynořuje další cesta, jež vybízí k pokračování.

Díky „kabelkovému“ formátu a délce jednotlivých kapitol aspiruje kniha Jako v kávovém mlýnku na příjemné počtení na cestě do práce nebo z práce, při cestování, na četbu pro vyplnění nepříliš dlouhých prázdných chvil. Právě slovní spojení „oddechové počtení“ nebo „příjemné vyplnění volného času“ detektivní román Jako v kávovém mlýnku definuje. Příjemné, nenáročné čtení, které má poměrně daleko k brilantním detektivkám, ale současně je i stejná propast dělí od literárního braku.

Název: Jako v kávovém mlýnku
Autor: Cleo Coyle
Žánr: detektivní román
Vydáno: 2013
Stran: 302
Vydalo nakladatelství: MOBA
Překladatel: Helena Smolaková
Hodnocení: 55 %

Zdroj foto: nakladatelství MOBA