Jak se popasovat se závažnou nemocí a důstojně dožít svůj život?

Jak se popasovat se závažnou nemocí a důstojně dožít svůj život?

Tisk

Nanezijeme200 tuto otázku odpovídá ve své knížce „Nežijeme věčně“ americký lékař indického původu Atul Gawande. Rozebírá v ní své zkušenosti se systémem péče o staré nebo nevyléčitelně nemocné lidi, kterým zbývá nemnoho času na sebe a své bližní. Autor upozorňuje, že lidé dnes sice žijí déle a mnohem kvalitněji, než kdy v historii, ale vědecký pokrok proměnil stárnutí a umírání v lékařskou záležitost. Lidé v USA umírají převážně v nemocnicích, nikoliv doma, mezi svými. A nejedná se jen o seniory, ale i o nevyléčitelně nemocné mladé lidi. Stárnutí a umírání se nejen ve Spojených státech, ale v celém průmyslově vyspělém světě přesunulo do nemocnic a ústavů. Řešíme tak osudy svých prarodičů a rodičů a nás to v budoucnosti potká pravděpodobně také, pokud takový systém nezměníme. Vážně chceme právě toto? Vážně budeme stále preferovat bezpečí a kvalifikovanou péči před svým vlastním životem se všemi jeho riziky, ale i svobodou?

 


Autor se na tyto problémy dívá pohledem vystřízlivělého lékaře, jemuž umírá otec i pacienti a on se musí vyrovnávat s bezmocností medicíny, s pocitem vlastního selhání. Lékařem se člověk stává s představou, že ho práce bude uspokojovat a naplňovat. Uspokojují jej velkolepé možnosti a schopnosti. Je to podle autora podobné uspokojení, jaké prožívá restaurátor, když dokáže oživit zašlou krásu uměleckého díla, nebo učitel fyziky, jemuž se podaří páťákům vysvětlit podstatu hmoty. Toto uspokojení vychází z toho, že jsme technicky zdatní a dokážeme si poradit s obtížnými úkoly. Pro lékaře je proto zdrcující zkušeností, ocitne-li se tváří v tvář člověku, jehož problém nedokáže vyřešit. Přitom smrt samozřejmě není selhání, smrt je přirozená, je nedílnou součástí řádu života.
Experiment – dát lidskou smrtelnost do rukou lékařům – pobíhá teprve několik desetiletí. Ale už nyní existují důkazy o tom, že to nefunguje. Není nutné strávit léta v nemocnici, aby člověk pochopil, jak často a těžce moderní medicína zklamává lidi, jimž by měla pomáhat. Ubývající dny života jsou obětovány léčbě, jež oslabuje mozek a vyčerpává tělo pro slabou naději na jakési zlepšení. Poslední dny tráví pacienti v ústavech a nemocnicích, kde je zavedená rutina odtrhává od všeho, co je pro ně důležité. „Naše neochota bez zábran zkoumat zkušenost stárnutí a umírání způsobila, že lidem ubližujeme, neboť jim odpíráme útěchu, kterou potřebují ze všeho nejvíce. Nemáme jasnou představu o tom, jak by člověk mohl žít spokojeně až do samého konce, a tak náš osud spoutaly imperativy medicíny, technologie a cizích lidí,“ píše Atul Gawande. Na jednotlivých případech svých pacientů poukazuje na možnosti, které jeho pacienti využili, aby důstojně dožili své poslední dny mezi svými příbuznými a přáteli. Radí nám: „Neptejte se: ‚Co byste si přál, až budete umírat?‘, ale ‚Co bude pro vás nejdůležitější, až se vám začne krátit čas?‘“ Boj s vlastní smrtelností je boj o udržení vlastní integrity. Chceme být totiž autory příběhu svého života.


nezijeme


Atul Gawande (*1965) je profesorem chirurgie a profesorem zdravotní politiky na Harvardově univerzitě v Bostonu. Je autorem knih o úkolech a problémech moderní medicíny, které vyšly v řadě překladů. Jeho kniha Complications. A Surgeon's Notes on an Imperfect Science (2002, česky vyšla jako Komplikace. Chirurgovy poznámky, 2010) se dostala do finále National Book Award. Následovaly knihy Better. A Surgeon's Notes on Performance (2007) a The Checklist Manifesto: How to Get Things Right (2009), která se umístila do čela žebříčku populárně naučných bestsellerů New York Times. Poslední knihou je Being Mortal (2014, Nežijeme věčně), která se stala knihou měsíce na Amazon.com a na prvním místě bestsellerů New York Times byla řadu týdnů. Atul Gawande byl zařazen mezi stovku nejvlivnějších myslitelů v žebříčcích časopisů Time a Foreign Policy.
Knížka je velmi čtivě napsána a obsahuje řadu velmi moudrých myšlenek, takže máme neustále o čem přemýšlet. Věřím, že si najde své čtenáře, protože tomuto tématu se, zdá se, dříve nebo později nevyhneme.
 Hodnocení: 100 %

Nežijeme věčně. Medicína a poslední věci člověka /z anglického originálu Being Mortal: Medicine and What Matters in the End
Autor: Atul Gawande
Přeložila: Bronislava Bartoňová
Žánr: zdravotnická literatura
Nakladatelství: Dokořán, s. r. o.
Rok vydání: 2016
Počet stran: 237
Zdroj foto: Dokořán, s. r. o.

http://www.dokoran.cz/index.php?Nezijeme_vecne&;p=book&id=896

( 1 hlas )


 

Přihlášení



Banner

Vznešená vyrovnanost hvězdné kariéry Dagmar Peckové pokračuje i po 43 sezónách

Vypadá to, jako by dosáhla met, přetěžko posunutelných dál. Ve svém žánru si udržovala několik desítek let pozici, u níž jsme nikdy zcela jasně neodhadli, není-li právě tou první – podle čeho se určuje nejtalentovanější a nejúspěšnější česká pěvkyně v zahraničí. Přitom vznešená vyrovnanost umělecké úrovně Dagmar Pecková pokračuje i v době, kdy „sestoupila“ z mezinárodních jevišť a pódií, ale přitom je stále hvězdou.

Otřesné svědectví o morálce dnešní doby

Možná vám to bude znít nadneseně, ale takový dojem ve mně zanechalo čtení knížky „Férová práce“ Kim Scottové. Sice píše o Americe, nemyslím si však, že u nás to bude o mnoho lepší. Nevím, jak je to v Česku s platy, zda je mzda mužů tolik odlišná od mzdy žen jako tam, avšak sexuální morálka, podle zjištění poslední doby (případy Feri, Cimický nebo šetření na vysokých školách), je přinejmenším stejná.


Jan Melvil Publishing
Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Rozhovor

Petra Vydru překvapilo, jak dlouho trvalo, než se Michal Hrůza stal tím, čím je dnes

vydra200Petr Vydra (*1972) vystudoval dramaturgii na pražské DAMU. Jako stand-up komik vystupuje v internetových a klubových pořadech Na stojáka a v televizním Comedy clubu. Jeho divadelní hry a adaptace uvádělo Městské divadlo Kladno a Švandovo divadlo. V Dejvick...

Videorecenze knih

Anketa

Květen, měsíc lásky. Co vám láska připomíná?
 
Banner

Co se stane, když naše vnitřní dítě mrzne?

Mít nějaký životní plán. To je to, co starší generace očekává od svých potomků. Jasnou vizi, do detailů promyšlenou cestu, po které by šli. Potomkové však nic takového nemají. Ano, vědí, co nechtějí, ale není jim jasné, jak by vlastně se svým životem měli naložit. Důležité je ale pro ně pořádně se vůči rodičům vymezit. Tyto rozdíly v očekávání pak způsobují střet generací, ve kterém není ani vítězů, ani poražených. A někde v tom všem zmatku mrzne naše vnitřní dítě…


divadlodisk.cz

Z archivu...

Čtěte také...

David Mitchie: Kouzelník z Lhasy

Kouzelnik 200Jestli očekáváte jenom příběh tibetských mnichů, protkaný moudrostí buddhismu, vzletný a vznešený, tak budete možná zklamáni. Autor přidal do svého příběhu ještě jakýsi „nádech limonády z hollywoodu“. Kvalitní text se snoubí s tím, u kterého si...


Literatura

Žít navěky aneb Věčný život jako prokletí

zit naveky 200Kniha Zlín vydala v únoru knihu Dary Hornové Žít navěky, kde oceníme kouzlo smrtelnosti a zabředneme tak hluboko do židovské literatury.

...

Divadlo

Tři mušketýři pod brněnskou oblohou

musketyrivbrne-perexDevátým rokem se v objektu Moravského zemského muzea, na Biskupském dvoře na Zelném trhu konala premiéra inscenace, která byla (jako vždy v minulosti) připravena právě pro tento nádherný prostor pod širým neb...

Film

Lidé podpořili snímek o bratrech Mašínech. První klapka padne už na začátku srpna

masin 200Celovečerní snímek o bratrech Mašínech režiséra Tomáše Mašína, scénáristy Marka Epsteina a producenta Petra Bílka dostal zelenou. Lidé tvůrcům v crowdfundingové sbírce na portálu HitHit.cz na jeho výrobu poslali více než jeden a půl milionu korun. V t...