Kultura21.cz

Historie subkultury zvané skinheads sahá až do 50 let 20.století. V Československé republice se holé hlavy objevily o několik desítek let později. A právě o jejich počátcích vypráví kniha s názvem Těžký boty to vyřešej hned od Filipa Vávry.

Hudební skupinu Orlík znal v dřívějších dobách téměř každý mladiství a poslouchali ji i lidé, kteří neměli se skinheady nic společného. Prostě to byl určitý trend dané éry. Ale víte, za jakých podmínek tahle parta vznikala nebo jak se v tehdejších dobách chovali její členové? Víte vůbec o tom, že skinheadi nejdříve chodili na punkové či metalové koncerty, než se objevily jejich vlastní kapely? A jen o několik let později bývalým kamarádům punkerům rozkopávali hlavy. Ovšem ani samotní hoši s čírama nebyli tehdy žádní svatoušci, protože i oni byli silní rasisti. A taková prostě byla doba.

Kniha vypráví o začátcích skinheadů, kteří z velké části vznikaly i díky častým problémům s romskými obyvateli, kteří běžně napadali a okrádali lidi okolo sebe. A právě tito většinou silní hoši se rozhodli, že s nimi budou bojovat. A nejen proti nim, ale i dalším cizím národnostem. Jedním z nich byli i Daniel Landa a David Matásek, které můžete znát díky hereckým i hudebním úspěchům. Sice na samotném vyprávění přímo nespolupracovali, ale díky mnoha jejich bývalým kamarádům a souputníkům vznikla zajímavá výpověď o tehdejší době, nástupu silně násilnické subkultury i prvních skinheadských kapelách u nás.

Značná část textu vychází z vyprávění pamětníků. Asi většina z nich je už dávno někde jinde, ale přesto na svoje tehdejší zážitky nikdy nezapomenou. Přečtete si o rozdělení skinheadů podle hospod, které bylo tehdy pro tuto skupinu lidí obvyklé. Dozvíte se, jak probíhaly první koncerty skupin Orlík, Bráník či Hubert Macháně, ale zároveň se podíváte i na koncerty Tří sester, na které chodila valná část holých hlav.

Asi největší prostor ovšem dostali rvačky, rasistické útoky či šarvátky s punkery. Násilnosti patřily k této subkultuře prakticky stejně jako holá hlava. Některé popisy jsou až téměř neuvěřitelné. Dočtete se o trestných výpravách, kdy se šli desítky skinů poprat na Václavské či Staroměstské náměstí s Araby či Romy. Nechybí ani nájezdy na vietnamské tržnice nebo punkové koncerty. A nakonec se hlavní hrdinové nebáli porvat ani mezi sebou.

Určitě je znát i rozdíl mezi dobou před a po sametové revoluci. Právě tento rozkol lehce způsobil i zvětšení nenávisti mezi pravicovými skins a levicovými punkery. Už proti nim nestál společný nepřítel jménem komunismus, a proto hledali své cíle jinde. Ale samozřejmě mezi sebou mají natolik zásadní odlišnosti, že by se s největší pravděpodobností znepřátelili stejně. Na druhou stranu je velice zajímavé pozorovat obrovské rozdíly oproti dnešku. Dnešní punkeři bojují proti rasismu, ale v tehdejších dobách mnoho z nich válčilo proti jiným národnostem. Zároveň i spojitost tehdejších holých lebek s punkem je dnešním pohledem až téměř úsměvná.

Samotný obsah je možná trochu zaujatý, vychází od jedné strany, takže nemůže být úplně objektivní. I přesto jsou události pravdivé, což si u některých z nich můžete dohledat v dobovém tisku. Mluvím třeba o koncertu s názvem Branická žízeň, který byl tvrdě napaden pravicí a informovaly o něm nejedny noviny. Rozhodně je velkou zajímavostí i přístup policie, která tehdy některé rvačky prakticky schvalovala a zavírala před nimi oči.

Určitě si budete po přečtení vyhledávat i jednotlivé hospody, které jsou pro tento příběh velice důležité. Nechybí zde Orlík, Blondýna nebo Bělka. Právě v nich vznikaly v holých hlavách nápady na následující násilné události.

Kniha slouží především jako nedocenitelný dokument dané doby. Asi doposud nevyšla kniha podobného zaměření, která by nabízela takto podrobnou zpověď. Tehdejší účastníci těchto události se nebojí svěřit se svými zážitky, protože se jedná o události dávno minulé. I když třeba nejste příznivci skinheadů, nemůžete tomuto dílu upřít jeho čtivost. Zhltnete ho během několika málo dnů a přemýšlet o něm budete ještě několik dalších týdnů.