Postapo z válkou zničeného Ruska

Úterý, 25 Duben 2023 05:00 Lukáš Loužecký

Stanoviště 200 Autor kultovního Metra Dmitry Glukhovsky přichází s další knihou Na stráži. Jedná se o první díl série Stanoviště, která v mnohém připomíná i jeho předchozí tvorbu.

Nutno podotknout, že ruští spisovatelé to v současné době samozřejmě nemají vůbec jednoduché. Takřka všechno pocházející z této země je momentálně díky napadení Ukrajiny negativní. Díla několika málo tvůrců, kteří se veřejně distancovali od Putina a jeho dobyvačných choutek, jsou ovšem přeci jen ještě přijatelným artiklem. Mezi ně rozhodně patří i knihy populárního Glukhovskyho.

Předem musím říci, že na sérii Metro tohle dílo prostě nemá. Autor si jím nasadil tak vysokou hranici, kterou už možná nikdy v životě nepřekoná. Přesto první díl série Stanoviště není vůbec špatným literárním kouskem.

Pozvolný rozjezd, gradace a akční finále

Vlastně toho má s o mnoho slavnějším sourozencem docela dost společného. Především onu temně pochmurnou atmosféru prostředí, v němž byste rozhodně nechtěli přežívat. Čtenář se ocitá v po válce zničeném Rusku, kde je otrávená řeka Volha, zčásti zamořené ovzduší a nedostatek potravin. Na základně v Jaroslavli pobývá i mladý Jegor, jehož nevlastní otec je zdejším velitelem. Nejenže mu právě on dává občas kapky, ale navíc o něj nestojí jeho vysněná dívka Michelle. Jednoho dne dostane Jegor jeden impulzivní nápad. Jít se podívat na most, po kterém nikdo nechodí. A tato událost brzy změní nejen jeho budoucnost.

Román se vlastně rozjíždí dosti pozvolně. Seznamujete se zdejšími obyvateli, pociťujete tíseň z takřka neobyvatelného místa a do toho sledujete běžné starosti lidí. Na první pohled to vypadá, že všechno ustrnulo na mrtvém bodě, dokud se nestane několik nečekaných věcí. Poté se začne zápletka rozjíždět až vyvrcholí v dosti akčním závěru.

Závěr s velkým příslibem do budoucna

Ona gradace celé dějové linky se mi vlastně docela líbila, i když nebudu lhát, že ze začátku je ten rozjezd prostě těžší na čtení. Ze stránek knihy je znát rukopis ruského autora, který je poměrně nezaměnitelný. Jedná se o první díl série, i proto je to spíše seznamovací část, v níž vás zaujme hlavně konec. Ten je ovšem velkým příslibem do budoucna, že se v tomto světě ještě budou dít velké věci.

Ústřední postavu Jegora si zřejmě na první pohled nezamilujete. Je to vlastně takový sedmnáctiletý spratek, který je sužovaný nenaplněnou láskou a trochu nestandardní rodinou. V pozdějších částech jsem mu přesto začal fandit a nakonec jsem si ho vlastně docela oblíbil. Pěvně věřím, že do budoucna by se mohl proměnit v takřka kladného hrdinu.

Na průběh dění má velký vliv i náboženství, které je tu všudypřítomné. Nebudu vám lhát, nebylo mi to úplně po chuti. Na mě ho chvílemi bylo možná až moc a klidně bych se bez něj obešel. Jedním z jedinců je i kněz, který mi byl velice nesympatický, i když to možná byl záměrný rys této postavy.

Čtení jako celek jsem si ovšem jinak užil. Je to prostě ona tak trochu netradiční sci-fi ve stylu, který autorovi Metra sedí. Opět se ocitnete na temných místech, které se budou zhmotňovat ve vaší mysli a možná vás pronásledovat v nočních můrách. V současné době se navíc jedná o hodně aktuální záležitost, i když podanou ve stylu fantastiky. Takže nakonec, proč ne. Většinu fanoušků tohoto autora Na stráži nejspíš potěší nebo ho, minimálně z úcty k němu, budou respektovat. A třeba si najde i mnoho nových čtenářů, pro něž se bude jednat o vstup do světa jednoho z nejznámějších ruských tvůrců.

Stanoviště 450