Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Bobovo poselství, a zároveň jeho moudrost, je jednoduché – užívejte si nejvíce, co to jde, věřte si, všímejte si věcí kolem sebe, oceňujte každý den, vymezte si své hranice, a je toho mnohem více. Bob nikdy nepromešká žádnou příležitost k hraní nebo prozkoumání terénu, nezatěžuje se věcmi, které nemůže změnit nebo tím, co se stalo včera. Dělá to, co ho baví, a když ho to nebaví, jde prostě pryč.

Vždy jsem si říkala, že bych chtěla mít život jako moji kocouři, celý den jen ležet, koukat z okna a sem tam trochu „zešelmovatět“ a blbnout. Když jsem měla trochu volna, hned jsem si vymyslela kopec věcí, které „musím“ udělat a co všechno mám stihnout. Většinou den rychle uběhnul, a já ho vůbec nezaznamenala a ještě se pochválila, jak jsem pilná a pracovitá. Mým kocourům za celý den stačilo ke štěstí jen to, že svítilo slunce, že jsem se s nimi pomazlila, a že dostali snídani. A když slunce nesvítilo? Nevadí, stejně si poleží, protože to, že je ošklivo, neznamená, že by kvůli tomu měnili své plány. Den sice „prolenošili“, ale nelze říci, že by si jej neužili, nebo že by jej nevnímali - tak jako já.

Bob to má nastavené stejně. James Bowen nám v krátkých příkladech ukazuje, jak vnímá bydlení s Bobem (samozřejmě, že on bydlí u Boba a ne naopak)m a jak se díky Bobově přístupu k životu i ten jeho v mnohém změnil. Když sem tam odhodíme své myšlenkové vzorce, pochybnosti a strachy, život nám nabídne mnohem více příležitostí k zábavě a dokážeme si jej mnohem více užít. Nemusí se jednat o nikterak velké věci, stačí maličkosti jako zatančit si doma, uvařit si své oblíbené jídlo (a s chutí ho sníst), zajít si na oblíbený film, nebo jako u mě, strávit odpoledne s knihou. Je totiž jedno co děláme, ale pokud to neděláme naplno, nemáme z toho žádný užitek.

Můžeme být na nejkrásnějším místě na světě, obklopeni luxusem a mít kolem sebe řady lidí, co nám závidí, ale nic z toho doopravdy neuvidíme.  Bob když si hraje, jde do toho naplno, je odhodlaný tu hračku chytit, a je mu šumafuk, jestli to někomu připadá hloupé - nakonec on je ten, kdo si hru užije. On ví, že je kočka, dělá to, co kočky dělají, a nesnaží se být třeba slon.

Kocour Bob je jedna z těch knih, které jsou sice tenké, ale uvnitř toho hodně skrývají. Doporučila bych ji všem milovníkům koček, i těm co je nemají (možná si ji po přečtení pořídíte) a mají jakékoliv jiné zvířátko a taky těm, co zvířátko nemají. Příběh Boba a Jamese vás zaručeně osloví a pohladí na duši, a další výhodou je to, že ji můžete číst pořád a pořád dokola.

Pouliční muzikant a kočka

Před lety okouzlil příběh pouličního muzikanta jeho kocoura Boba celý svět - tím pouličním muzikantem byl James Bowen, který se narodil v Anglii, ale po rozvodu svých rodičů se přestěhoval s matkou do Austrálie. Ve škole byl šikanovaný a později mu byla diagnostikovaná schizofrenie, manická deprese a syndrom ADHD. V roce 1997 se vrátil zpět do Velké Británie a bydlel u nevlastní sestry, ovšem rozepře mezi nimi způsobily, že začal čím dál častěji přespávat na ulici, až se nakonec z ulice stal jeho domov.

Aby zapomněl na to, že je bezdomovec a zbavil se smutku ze své životní situace, začal brát heroin a brzy byl na něm závislý. Na jaře roku 2007 byl přijat do programu v Covent Garden na odvykání závislosti a dostal možnost bydlet v podporovaném bydlení ve čtvrti Tottenham v Londýně. Jednoho večera uviděl u svého bytu zrzavou kočku, ale jelikož si myslel, že je ostatních sousedů, nechal to tak. Kočka se ovšem pravidelně vracela, a sledovala jej dokonce i do autobusu. Když zjistil, že nikomu nepatří, rozhodl se jí pomoci - vzal ji na veterinu, pojmenoval ji Bob a nechal si ji. 

Kocour Bob dostal svůj postroj a doprovázel Jamese do práce při prodeji časopisu Big Issues a při jeho pouličních vystoupeních a Jamesův život se pomalu měnil k lepšímu – zbavil se závislosti, díky sdílení videí s Bobem na internetu se o něm dozvídalo čím dál více lidí a v roce 2013 napsal svou první knihu Kocour Bob (Street cat named Bob), podle které byl v roce 2014 natočen film stejnojmenný film a byla přeložena do více než 30 jazyků. Od té doby vyšlo několik knih o Bobovi– The World according to Bob (Svět podle Boba 2014), Where is in the world is Bob (2014), série knih pro děti - My name is Bob (2014), For the love of Bob (2014), A gift from Bob (2014), Bob the Rescue (2014) a poslední vydaná kniha The Little book of Bob: Life lessons from Street-Wise Cat (Kocour Bob a jeho životní moudrost 2019).

Ukázka z knihy:

Buďte zvědaví

Jestli nějaké pořekadlo nechápu, pak tohle: Zvědavost zahubila kočku neboli Kdo je zvědavý, bude brzy starý. Vážně z toho nejsem moudrý. Podle mého názoru je zvědavost dobrá věc a pro kočku je to druhá přirozenost. V podstatě díky ní přežívají a pomáhá jim v jejich každodenní existenci. Bob hrozně rád objevuje nové věci. Kamkoli jdeme, vždycky se okamžitě vydá na průzkum okolí. Dokud si dané místo pořádně neprověří, nemá chvilku stání. Celou věčnost vydrží očichávat různé kouty, nakoukne do každé škvíry a protáhne s kdejakou dírou. Teprve když všechno proběhne, je spokojený. Jde o přirozený kočičí instinkt. Každá kočka potřebuje mít jistotu, že dané prostředí je pro ni bezpečné. Zároveň si značkuje teritorium. Jde ovšem i o projev zvědavosti. A když se dívám, jak si to Bob nonšalantně vykračuje vedle mě, pohupuje ocasem a rozhlíží se vlevo vpravo, řekl bych, že si to i užívá. Až příliš často neprojevujeme o nic zájem. Nebo se bojíme nových věcí. Raději se držíme vyšlapané cestičky, než abychom se vydali do neznáma. Občas by nám trocha zvědavosti neuškodila. Podle mého zkoušet nové věci sebou nepřináší žádné nebezpečí nebo riziko. Spíš naopak. Zvědavost stojí často u zrodu těch nejlepších věcí v životě.

Název: Kocour Bob a jeho životní moudrost
Autor: James Bowen
Překlad: Marie Macháčková
Žánr: beletrie
Vydáno: 2019
Stran: 140
Vydalo nakladatelství: Euromedia Group a.s.
Hodnocení: 90 %

https://www.euromedia.cz/

Foto: Lenka Kališová